Spojené státy si tento týden oddechly. Tři běloši v autech, kteří v únoru pronásledovali v bílé rodinné čtvrti v Brunswicku (Georgia) po silnici běžícího černocha a v potyčce ho pak jeden z nich zastřelil, soudní porota uznala vinnými z vraždy. Nepřistoupila na jejich argument, že jim černoch připadal podezřelý, a proto ho museli zadržet.
V době jejich činu sice v Georgii skutečně existoval zákon, který umožňoval zatčení někoho jiného, pokud se kdokoli mohl "důvodně" domnívat, že před sebou má zločince na útěku. Jenže byl sepsán v roce 1863 proto, aby umožňoval chytání zběhlých otroků. A pokus o jeho aktuální aplikaci byl moc už i na současného republikánského guvernéra Briana Kempa.
Starodávný paragraf v reakci na výše popsaný incident zrušil a přivítal i středeční rozhodnutí poroty. Jen akcentoval celý případ jinak než demokraté, podle kterých šlo ze strany odsouzených o jasný projev rasismu. Kemp na Twitter napsal, že v Georgii není žádné místo pro "vigilantism", pro soukromé prosazování spravedlnosti silou. Jinak se ale obě strany v tomto případě vzácně shodly, že verdikt poroty byl správný, že ti tři muži překročili zákon a patří za mříže.
Rasista i sůl americké země
Bouře, protesty, vypjatá protichůdná prohlášení - nic z toho se tentokrát nekoná. Žádné přilévání oleje do ohně ve chvíli, kdy Amerikou ještě stále mocně vibruje - a jen tak vibrovat nepřestane - rozsudek z minulého pátku, který v Kenoshe (Wisconsin) zprostil bílého mladíka Kylea Rittenhouse obvinění z vraždy.
Sedmnáctiletý Kyle se loni v srpnu, vyzbrojený poloautomatickou puškou AR-15, uprostřed násilných pouličních demonstrací v Kenoshe dostal do konfliktu s protestujícími, stiskl spoušť a zasáhl tři lidi. Dva muže zabil, jednoho zranil.
Jedna strana jej okamžitě prohlásila za vyznavače nadřazenosti bílé rasy. Muži, které Rittenhouse zasáhl, byli sice běloši, pro zastánce rasových motivů to ale nebylo vůbec podstatné. Zdůrazňovali, že pouliční bojůvky vypukly v rozhořčené reakci na předchozí tvrdý zásah policie, při němž muži zákona těžce zranili černošského mladíka.
A v duchu této logiky si Rittenhouse do Kenoshy prostě přijel zastřílet na protestující černochy. Nebo přinejmenším na kohokoli, kdo se odváží hájit cenu černých životů, jak na Twitteru napsala demokratická kongresmanka Ayanna Pressleyová.
A 17 year old white supremacist domestic terrorist drove across state lines, armed with an AR 15.
— Ayanna Pressley (@AyannaPressley) August 27, 2020
He shot and killed 2 people who had assembled to affirm the value, dignity, and worth of Black lives.
Fix your damn headlines.
Druhá strana Rittenhouse vyzdvihla jako příkladného, zodpovědného občana, který sám sebe vystavil nebezpečí, aby hájil pořádek a právo tam, kde už policie nestačí proti anarchii a násilí lůzy. Vykreslila jej jako ochránce tradičních amerických hodnot, sůl země. "On je, co byla Amerika - normální Amerika, než morálka byla zrelativizována. Rittenhouse je všední Amerika, Amerika jablkového koláče chladnoucího na okenním rámu," psal protrumpovský web American Greatness.
Ameriku rozežírá problém: Média i politici mají už dopředu hotové úsudky a podle takto narýsovaných linií se láme i postoj veřejnosti. Zdá se tak být už jen otázkou času, kdy do této napěchované, výbušné směsi někdo vhodí roznětku. Nezáleží na tom, zda záměrně či nedopatřením, výbuch může být tragický.
Zbytečný soud o dvou mrtvých
V Kenoshe porota rozhodovala o velmi úzce vymezené věci: Cítil se Rittenhouse ohrožen, a měl tak v duchu zákonů státu Wisconsin právo na sebeobranu? Na takto položenou otázku, která byla právním jádrem případu, nešlo vzhledem k doloženým okolnostem odpovědět jinak než kladně - tedy zproštěním obžaloby.
Než Rittenhouse stiskl kohoutek, hrozilo mu bezprostřední napadení. Jím postřelený muž u soudu sám dosvědčil, že to on byl první, kdo namířil na Rittenhouse svoji vlastní zbraň. Takže "case closed", případ uzavřen, spravedlnosti bylo učiněno zadost? Jak už bylo řečeno - bohužel nikoli. Nůžky se dál rozevírají.
Demokratický předseda kongresového legislativního výboru Jerrold Nadler verdikt obratem označil za justiční omyl a nebezpečný precedent, který volá po přezkoumání ministerstvem spravedlnosti. Demokratická kongresmanka Cori Bushová pak tweetovala: "Soudce. Porota. Obžalovaný. Nadřazenost bílé rasy v akci."
The judge. The jury. The defendant.
— Cori Bush (@CoriBush) November 19, 2021
It’s white supremacy in action.
This system isn’t built to hold white supremacists accountable. It’s why Black and brown folks are brutalized and put in cages while white supremacist murderers walk free.
I’m hurt. I’m angry. I’m heartbroken.
A ani prezident Joe Biden se netají rozčarováním. V loňské předvolební kampani si záběry z Kenoshy, na kterých Rittenhouse patroluje se svou puškou, "vypůjčil" do jednoho ze spotů jako varování před rasismem. Teď sice prezident připouští, že porota se vyslovila, ale zároveň evidentně i sám za sebe upozorňuje, že verdikt v mnoha Američanech zanechal "zlobu a znepokojení".
Jeho předchůdce v úřadě Donald Trump se samozřejmě nemůže nechat zahanbit. Už stačil přivítat osvobozeného Rittenhouse, svého nového MAGA hrdinu, ve floridském sídle Mar-a-Lago. "Opravdu milý mladý muž. To, čím si prošel, bylo zneužití žaloby," tvrdí teď exprezident, podle kterého se soud vůbec neměl konat. Dva mrtví, jeden postřelený, a nebylo vůbec co řešit?
Nebylo, je přesvědčena i republikánská kongresmanka Marjorie Taylor Greenová, která pro Rittenhouse navrhuje Zlatou medaili Kongresu, nejvyšší vyznamenání, které může americký zákonodárný sbor udělit. Chce jej tak postavit do řady s Winstonem Churchillem, básníkem Robertem Frostem nebo Martinem Lutherem Kingem.
Zatím máme jen hole
Je to groteska, ale není to k smíchu. Vedle pokrytectví a překrucování práva, v němž nejde o zákon, ale z obou stran barikády o účelový výklad, kauza Kenosha ukazuje ještě jednu věc. Bezprostředně nejnaléhavější a nejnebezpečnější. Střelné zbraně a potenciál fatálního násilí s nimi spojený si v Americe získávají nový prostor.
Jsou přítomny na veřejných demonstracích, kde dříve z dobrých důvodů nebyly. To už je teď minulostí. Států, kde může kdokoli nosit zbraň otevřeně (open carry), je v USA stále více, nyní již 44. A už to není jen prvek zastrašení, už se i střílí. V Kenoshe to vlastně dopadlo ještě docela dobře, mohl to být také masakr.
Stejně jako to dopadlo relativně dobře i letos v lednu, když rozvášněné hordy vzaly útokem Kongres. Vyzbrojené holemi a baseballovými pálkami, ale více si s sebou naštěstí vzít nemohly. Washington je jedno z těch zbylých míst, kde ještě není možné chodit ověšený poloautomaty a zbraň musí mít majitel zaregistrovanou u místní městské policie. Přespolní, kteří tvořili drtivou většinu davu, museli tentokrát své bouchačky nechat doma.
Ale co není, může být. Jinde, kde to půjde. Zastánci zbraní považují právo na jejich vlastnictví a nošení za absolutní. A rozhodnost ani odvaha jich použít jim nechybí. Jsou přesvědčeni, že válku o ně by vyhráli. Jenže v panice, sevřen strachem a zahnán do kouta, může přejít do protiútoku každý. I zdánlivě slabý. Třeba vyplašený sedmnáctiletý kluk s dětskou tváří. Přesně jako v Kenoshe. Strach vyvolává strach, násilí plodí násilí. A jsou-li u toho střelné zbraně, nemůže to skončit dobře, pro nikoho.
