Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
21. 8. 2017 13:25

Kibicovat Evropu, to jde Čechům skvěle. Teď budeme pozorovat euro

Vláda se chystá vstoupit do ďáblovy jeskyně: na zasedání euroskupiny, ministrů financí ze zemí platících eurem.
Ďáblova sluj ve Frankfurtu.
Ďáblova sluj ve Frankfurtu. | Foto: Reuters

Zaplést se s eurem je před volbami smrtelný hřích. Poslední průzkum: pro přijetí evropské měny 21 procent, proti 72 procent občanů. Tak na co si pálit prsty? Copak nestačí poloautomatické zbraně, vysavače, pomazánkové máslo, rum a další bruselská příkoří? Většina partají europokušení bez větších problémů odolá.

A přece: i za téhle situace se vláda chystá vstoupit do ďáblovy jeskyně. Totiž na zasedání euroskupiny, ministrů financí zemí platících eurem. Chceme požádat, aby na jejich schůze pouštěli i českého ministra. Abychom nemuseli jen vyzvídat od Slováků, co se uvnitř dělo.

Jde o nápad diplomatů, kteří správně vyrozuměli, že Evropská unie se bude ještě víc otáčet kolem eurozóny, a tím vzroste i mezinárodní význam euroskupiny (a klesne ten náš).

Vzhledem k tomu, jak tu úspěšně zakořenil dojem, že co je z Bruselu, pochází od čerta, jde skutečně o nečekaný tah. Když se člověk zaposlouchá do českého předvolebního šumu, nabývá dojmu, že nic evropského, od uprchlických kvót po dotace, "nefunguje". Perfektně zato fungují naše remcací reflexy. Číst tuhle náladu není těžké, politici se jí přizpůsobují a potvrzují ji.

Přesto budeme klepat na dveře euroskupiny a vláda se na tom podle Respektu rychle shodla, nikdo nebyl proti. Jak je to možné?

Fígl je, že se chceme mezi ministry eurofinancí vmísit ne jako jedni z nich, ale jako pozorovatelé. To je výstižný výraz: náš člověk tam bude sedět, poslouchat, třeba i něco řekne, ale nesmí rozhodovat, hlasovat. Pozorovat může.

To je vrchol strategie, ke které se za ta léta politici ohledně evropské měny dopracovali: euro budeme pozorovat. Dál se bojíme, tam číhá belzebub.

Status pozorovatele je svým způsobem geniální. Vystihuje převládající českou euromentalitu. A vládě umožňuje dvojí hru: být u toho v Bruselu, tedy přinejmenším naoko, a zároveň si, s ohledem na domácí veřejné mínění, s Evropou moc nezadat. Voliči, buďte v klidu, my nic, my se jen díváme! Plot mezi My a Oni stojí dál.

Vypadá to pohodlně. Nejradši bychom byli pozorovateli nejen eura, ale celé Evropské unie. Když na nás vyšla předsednická židle, moc to nešlo, tak jsme to Evropě alespoň osladili.

Ještě lépe nám svědčí vyšší stadium pozorovatele, totiž kibic. V kibicování EU jsme naprostá špička. Kibic (v polštině "fanoušek", nezaměňovat), to je takový hlučnější, sebevědomější pozorovatel. Společného mají jedno: nerozhodují a nenesou odpovědnost. Přihlížejí. Na evropského kibice se česká politika vypracovala sama o své vlastní vůli, a tuto roli dokáže plnit dokonce i v momentech, kdy je sama u hracího stolu. U lizu. Ale místo vynášení karet radši kibicujeme.   

Ve statusu pozorovatele-kibice jsme našli sebe sama. Politici zase jednou vyhmátli vox populi.

Že bychom euro jednoduše přijali? Politické rozhodnutí, ekonomická pro a proti jsou v našem případě jen fíkový list. Když bude kibic chtít a odváží se, do hry ho přiberou. Jen ať se ukáže. Když je tak chytrý.

 

Právě se děje

Další zprávy