Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
21. 10. 2015 13:35

Klasická rodina je fuč. Polovina dětí se rodí mimo manželství. Svobodu chceme pro sebe

Česká společnost se od roku 1989 totálně proměnila. Jiný svět. Rozvod je naprosto normální. Neženit se, nevdávat taky.
Ze svatby se pomalu stává exotika.
Ze svatby se pomalu stává exotika. | Foto: Josh Newton

Je fascinující, jak se nenápadně, neviditelně mění struktura české společnosti. Nebýt statistik, ani si toho nevšimneme. Přitom žijeme v zásadně jiném sociálním světě než před čtvrt stoletím. Co bylo ještě v roce 1989 nenormální, to se dnes stalo běžnou realitou.

Podle Českého statistického úřadu (píše o tom jeho měsíčník Statistika & My v článku Podíl mimomanželských dětí strmě stoupá) loni opět poklesl počet vdaných žen, které porodily. Klesl počet dětí narozených do „klasické rodiny“, do „staré rodiny“. Vdaných rodiček bylo 53,3 procenta. V roce 2001 jich napočítali ještě 76,5 procenta. A v roce převratu, 1989, 92,1 procenta žen rodilo vdaných.

Poměrně lehce se dá odpovědět na otázku, proč se to děje. Složitější bude vědět, jestli je to dobře.

Proč se dvojice méně berou? Proč přibývá neprovdaných žen, které v klidu porodí dítě? Především už se to stalo normalitou. Na nevdanou ženu s dítětem už se neukazuje prstem. Nebo jinak, už nemusí podstupovat všeobecné odsouzení, už z ní není rebelka, když vychovává dítě buď bez oficiálního manžela, nebo bez muže vůbec.

Další důvod: aby měla žena dítě, na to už dnes nepotřebuje institut manželství, klasické rodiny. Dokáže se obvykle o dítě postarat sama i bez manžela. Buď s druhem, s nímž žije ve volném svazku, nebo klidně sama, třeba s pomocí rodičů, prarodičů a přátel. V tomto smyslu je tedy rodička svobodnější, nezávislejší, než byla dřív.

Obvykle se jako hlavní důvod uvádí neochota mladých vázat se ve formálních svazcích. Plus představa, že nemanželský rozchod je snazší než manželský rozvod. Faktem ovšem zůstává, že soud o dítě nebo o děti může být úplně stejně složitý, vyčerpávající a zničující u sezdaných jako u nesezdaných párů.

Odplavování náboženských představ

Hodně se mluví o zániku, nebo alespoň o ohrožení klasické rodiny. Ta se začala klížit zřejmě ze dvou základních příčin. Není jasné, která je významnější. Jednou je emancipace, společenské a ekonomické osamostatnění žen. Druhou je ústup křesťanství, odplavování náboženských představ.

Moderní člověk, pokud není věřící, což se u nás týká většiny, nemá nic nad sebou, nevěří, že se pohybuje pod nějakou vyšší mocí, jíž se bude jednou dokonce zpovídat (poslední soud). Těžko pak hledá nějaký hlubší smysl své existence. Křesťanství operuje láskou, vztahem k Bohu a k lidem, se kterými žiju, které potkávám. Pro křesťana je rozvod malér, selhání, opustit ženu, to se nedělá, Bůh to nechce, může to být hřích.

Pro nevěřícího je to otázka nějaké vnitřní slušnosti, naladění a hlavně konvence. Současná konvence nic proti rozvodu nenamítá. Bere ho jako „právo“, jako „výraz svobodné vůle“, ne jako selhání, nebo dokonce jako hřích. Že přitom jde o děti, to se stalo druhotnou záležitostí. Řeší se, kdo je bude živit, kdo na ně bude platit (ekonomický pohled), mnohem méně to, co s nimi rozvod provede a jaký jim to dává životní návod (životní pohled).

Opět čísla: od roku 2001 končí v Česku rozvodem 45 až 50 procent manželství. Kolik se rozejde nesezdaných párů, když je to snazší než se rozvést? To nevíme, taková čísla nejsou k dispozici. - Nemůže být tedy divu, když neustále přibývá žen, které přivedou dítě na svět mimo manželství, kdysi úctyhodnou, dnes zpochybněnou instituci.

Děti nevychovávají jen páry na hromádce. V roce 2013 u nás žilo odhadem 165,4 tisíce domácností, kde jeden rodič živí jedno nebo více dětí bez jiného dospělého v domácnosti. Říká se tomu „čisté“ neúplné rodiny. Domácností s dětmi vyživovanými oběma rodiči, tedy „čistých“ úplných rodin, bylo 991,4 tisíce. Zhruba v každé sedmé domácnosti s dětmi se o své potomky stará pouze jeden z rodičů, v naprosté většině žena, jíž doma nikdo jiný nepomáhá. Sociologové mluví o „konci stigmatizace svobodných matek“.

Děti? Až když se o ně rveme u soudu

A teď ta druhá, těžší otázka: je to dobře? Klasici budou křičet, že ne, že je to špatně, že „musíme chránit klasickou rodinu“. Jenže ve chvíli, kdy se rozvádí polovina manželství, už je klasická rodina v trapu.

Žijeme v době nových normálností, normalit. Normální je se rozvést, většina to pochopí. („S tím ochlastou se nedalo vydržet, to je jasný.“ Nebo: „Když měl bokem tři další, proč mu to měla trpět?“ Případně: „Hele, ty její deprese, ty by utahaly vola, to vážně nešlo ustát.“) Normální je se nebrat: „Na co? Abychom vyhodili jen tak mírnix dýrnix padesát tisíc za svatbu?“ Normální je mít dítě či děti bez partnera nebo jim partnery či partnerky občas vyměnit. Atd.

Prudce poklesl společenský tlak, který zvenčí udržoval rodinu pohromadě. Páry už si nedělají násilí, není to, jako když naše prababičky a babičky žily padesát let s nemilovaným, ne-li nenáviděným manželem. A na smrtelné posteli taky někdy přiznaly synovi, že ho měly s jiným než s tátou.

Společnost je tedy na první pohled, v poněkud mělkém smyslu, svobodnější. V hlubší rovině se ovšem ukládají problémy: rozbité vztahy, které už se často páry ani nesnaží opravovat, restartovat, budovat. Odtud pramení méně odpovědnosti za druhé, především za děti. Pro dcery a syny jsou přitom rodiče vzorem. Děti jejich chování opakují.

Mohou se od nich naučit, okoukat, dva různé modely existence. První je snazší: nejde to s ní? Nejde to s ním? Tak pa pa, necháme toho, zkusíme to jinde. A pak třeba zase jinde. Druhý model je náročnější. Vyžaduje větší nasazení, péči, námahu, podstatně větší tvořivost, na niž dnes tolik věříme: o vztahy se rvát, budovat je, pečovat o ně jak o vzácnou orchidej.

První model je pohodlný, zdánlivě svobodnější. Druhý jakoby moc pohodlí neskýtá, svobodu v něm poskytuju více tomu druhému, partnerovi, a taky svému dítěti či dětem. Což ale snad není úplně marné.

Faktem zůstává, že žijeme v jiném světě, v odlišné společnosti než před pětadvaceti lety. Moderní a často opuštění. Svobodní, ale svobodu méně dopřávající. Na děti, to není neobvyklé, mnohdy začneme doopravdy myslet, až když se o ně rveme u soudu s partnerem.

Internetová anketa Křišťálová lupa jde do finále. Chcete vidět on-line deník Aktuálně.cz na vítězné příčce? Dejte nám svůj hlas zde. Děkujeme!

 

Právě se děje

před 19 minutami

Služba HBO Max zřejmě do Česka dorazí až příští rok

HBO možná zprovozní svou videotéku HBO Max v některých částech Evropy včetně Česka až příští rok. Firma se nyní soustřeďuje na Latinskou Ameriku, kde službu zpřístupnila 30. června. "Proto možná odložíme vstup na některé evropské trhy do začátku roku 2022," oznámil Pascal Desroches, finanční ředitel nadnárodní skupiny WarnerMedia, do které HBO náleží.

Podle webu Filmtoro.cz už česká pobočka potvrdila, že spuštění HBO Max pro zdejší zákazníky se odkládá na rok 2022. Dle dřívějšího plánu měla videotéka do Evropy dorazit ve druhé polovině letošního roku.

před 2 hodinami

Počet potvrzených obětí záplav v Německu dosáhl 180

Počet potvrzených obětí prudkých bouřek a záplav v Německu dosáhl 180, z toho 132 v západní spolkové zemi Porýní-Falc. Vyplývá to podle agentury AFP z bilance obětí po páteční aktualizaci německými úřady. Zhruba 150 lidí je nezvěstných nebo není možné je kontaktovat.

Předchozí bilance obětí záplav ze 14. a 15. července podle AFP činila 177. V nejhůře zasaženém regionu Porýní-Falc je nyní podle policie 132 potvrzených obětí na životě a 766 raněných. Dalších 149 je stále nezvěstných.

"Avšak neočekáváme, že konečný počet zemřelých se zvýší o tolik," řekl na tiskové konferenci zemský premiér Roger Lewentz s tím, že někteří lidé ze seznamu jsou na dovolené.

Zdroj: ČTK
před 4 hodinami

Kvůli obavám z transparentnosti v zemi přišlo Maďarsko o miliony eur z Norských fondů

Maďarsko tento týden formálně přišlo o přístup k více než 200 milionům eur (5,1 miliardy korun) z takzvaných Norských fondů kvůli rostoucím obavám dárců o kvalitu právního státu v zemi. Maďarsko se nedokázalo dohodnout s Norskem, Islandem a Lichtenštejnskem, které finance poskytují, na způsobu vyplacení peněz. Země se obávají, že by přerozdělování v Maďarsku mohlo podléhat politickým tlakům Budapešti. Na spor upozornil server Politico.

Při vyplácení grantů Norsko, které poskytuje 95 procent prostředků, a jeho partneři trvají na tom, aby o přidělení grantů pro občanskou společnost rozhodovaly a peníze spravovaly osoby vybrané ve veřejných soutěžích na základě kompetencí, odborných znalostí a řídících schopností. Ačkoliv maďarská vláda původně s tímto způsobem rozdělování grantů souhlasila, podle norské vlády nakonec Budapešť takto vybraného kandidáta odmítla.

Tři dárcovské země jsou členy evropského ekonomického prostoru, ale nikoliv Evropské unie. Granty vyplácené v 15 zemích mají sloužit ke snižování sociálních a ekonomických rozdílů v Evropě.

Zdroj: ČTK
Další zprávy