Často píšu o změně, kterou prožíváme, o vedrech, děsivém suchu, betonování krajiny, lesních kalamitách. Několik dní trochu pršelo a už mi jeden známý z Prahy řekl: "Vidíš? Jsou to jen kecy, sucho není, voda z kohoutku nám teče." Pod zem, na prudce ubývající podzemní vody nevidíme, pár deštíků či jeden příval, který z Česka většinou odteče, lidi uklidní, "hele, prší, tak nestrašte". Jsme mistři v zavírání očí, zapírání, odporu k tomu, abychom něco měnili. Jenže klimatická změna nás tvrdě nutí k akci.
Jiný postoj: ano, počasí se mění, stává se zběsilejším, sucho Česko i Evropu sužuje, ale nehneme s tím. Jeden čtenář mi poslal reakci na článek o nutnosti zadržovat vodu v krajině: "A až se ta krajina zavodní, tak kdo to bude udržovat? Vy? Nebo ti mladí, kterým se nechce do zemědělství? Kdo bude malá pole rozdělená remízky obdělávat? Dnešním zemědělcům se to nevyplatí. A pokud taková pole a takoví zemědělci na Západě jsou, tak u nás jich není."
Dál píše: "Jak přesvědčíte mladé, aby se starali o půdu? A co ty lesy? Když budete vysazovat smíšené, jak v nich budou provádět těžbu? Každý dřevař vám řekne, že to budete muset tahat koňmi, jinak se tam nedostanete. A jaká z toho bude ekonomika? Vždyť se to nikomu nevyplatí. Na Západě jistě smíšené lesy jsou, ale pro těžbu jezdí na Východ. A sucho? Stejně nakonec skončíte u budování dalších nádrží. Aby došlo k takové změně, jak si představujete, musel byste razantně zasáhnout do celé společnosti a to je nereálné…" Muž z vesnice trefuje podstatu problému: "nevyplatí se to" (rozuměj nebudou z toho peníze) a "je nereálné" přesvědčit lidi, aby tak zásadně změnili způsob života.
Nemá smysl zabývat se popírači, kteří na oteplení a jeho důsledky "nevěří". Drtivá většina vědců o klimazměně nepochybuje, považují za prokázané, že ji způsobil člověk a že stav, ve kterém se nachází naše planeta, je bezprecedentní. Doložila to kupříkladu velká studie, kterou vydal slavný časopis Nature a jež zmapovala data za poslední dva tisíce let. Vyvrací většinu argumentů oteplovacích skeptiků.
Nejteplejší období posledních dvou tisíc let nastalo ve 20. století na více než 98 procentech zemského povrchu, říká studie. "To nám poskytuje silný důkaz pro tvrzení, že člověkem způsobené globální oteplování je v horizontu posledních dvou tisíc let nejen jedinečné, pokud jde o absolutní hodnoty teplot, ale také nevídané v kontextu tak velkého prostoru."
Zařadit zpátečku…
Česko je pak specifické tím, že jsme rozvodím, žádná řeka k nám nepřitéká a krajina za komunistů, ale i po revoluci prodělala drsnou proměnu, rozsáhlé odvodnění, umělé vysoušení, jež se v době sucha a tepla vrací jako bumerang. Změněno bylo (i přes varování lesníků) hospodaření s lesy atd. Když změny shrneme, Česko se "zmodernizovalo", byly vytvořeny obří lány obsluhované těžkou technikou, krajina se pokrývá betonem a asfaltem, divočina se scvrkla na minimum, vysazovány byly monokultury, rychle rostoucí stromy (samozřejmě hlavně pro zisk) atd.
A najednou vnímající člověk vidí, že jsme to dělali krutě špatně, k nám darované krajině jsme se chovali jako alkoholik nebo feťák k vlastnímu tělu, zruinovali jsme ji. Přišlo vystřízlivění, potřebujeme drsnou "odvykačku", sebeomezování, úctu k tělu země, ke krajině.
Moderní by paradoxně bylo vrátit se. Zní to zpátečnicky, přece jsme krajinu "ovládli", "zkrotili", a teď ji máme nechat zase vládnout, dělat si, co chce? Máme nekácet aleje okolo silnic, a jezdit proto pomaleji autem, protože stromy jsou při vyšších rychlosatech nebezpečné? (V postvýchodoněmeckém Braniborsku to dělají, aleje tam zůstaly, taky rozsáhlé listnaté lesy, kde vidíte tisíce padlých stromů. Jde to.) Máme nevysekávat křoví, nesnižovat trávu na tři milimetry? Nemeliorovat? - Au, to bolí! To se nám, pohodlným, zatraceně nechce.
Klíčové zjištění zní: krajina není děvka a my nejsme pasáci, kteří tyjí z jejího těla (i když se jistě vyplácí zaplavit ji kupříkladu výhodnou řepkou).
Otázka zemědělce, který mi psal, zněla: Až se krajina zavodní, kdo ji bude udržovat? Mladí, kterým se nechce do zemědělství? Odpověď: Ideální by bylo vrátit remízky zpátky, odstranit odvodňovací kanály, pokusit se vrátit řeky ke klikatým korytům, obnovit mokřadla a nechat to pak všecko žít. Vysazovat listnáče, mixovat lesy, nebrat je jen jako "těžbu". Stejně jako nám pomalu dochází, že není dobré těžit a spalovat uhlí, protože to ničí ovzduší (a stejně těžíme a spalujeme dál, prodlužujeme stopku uhelným elektrárnám i limity těžby).
Klimazměna zve k návratu, couvání do minulosti, kdy jsme žili v užším sepětí s krajinou, kdy byla naší partnerkou, ne otrokem, kterého je nutné maximálně exploatovat, vy-užít, vy-těžit. Znamená to totální změnu myšlení, prosit krajinu za odpuštění a skutečně se polepšit, chovat s k ní úctou, s vědomím, že i další generace mají právo v ní žít.
Proto je tak důležité, že se za ochranu planety berou mladí, Greta Thunbergová (18 let), švédská školačka, která v patnácti strhla vlnu protestů na podporu okamžité akce proti globálnímu oteplování a které se u nás mnozí posmívají. Proto je cenné Extinction Rebellion (Rebelie proti vyhynutí, XR), mezinárodní sociální hnutí, které chce nenásilnou cestou prosadit radikální změny, aby bylo zbrzděno vymírání druhů a oteplování. Stačí začít myslet jinak.
