Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
5. 11. 2019 7:30

Neomarxismus je nadávka, ale taky krycí jméno pro „nemoc ke svobodě“

Každý, kdo s nadávkou neomarxismu nálepkuje soupeře, trpí strachem ze změn k lepšímu (ale i náročnějšímu) způsobu života, třeba u genderové vyváženosti, či strachem z otevřenosti. Je to opevnění (viz to, co Zeman udělal z Pražského hradu) versus otevřenost (viz občanské iniciativy typu Milionu chvilek).
Neohrožení bojovníci proti "neomarxismu", tedy proti lidem, kteří touží po svobodě nejen pro sebe, ale i pro ženy, děti s lehkým poškozením, pro lidi prchající před zkázou atd.
Neohrožení bojovníci proti "neomarxismu", tedy proti lidem, kteří touží po svobodě nejen pro sebe, ale i pro ženy, děti s lehkým poškozením, pro lidi prchající před zkázou atd. | Foto: DVTV

Několik let u nás frčí nálepka neomarxismu, "je to neomarxista". S filozofií Karla Marxe či novodobých marxistů nemá nic společného, slovo slouží jako odsudek nebo nadávka. Jistý P. J. mi kupříkladu píše v mailu: "Vaše články jsou neustále psané v duchu neomarxismu, to, co jste napsal o tradiční rodině, je už vrchol. Že žijeme v netradiční době, to přesně vystihuje vás, neomarxisty… Je mi z vás na zvracení".

Kde se to bere? Definovat skutečný neomarxismus je složité. Sociologická encyklopedie uvádí, že se na základě nových interpretací Karla Marxe snaží "analyzovat nové jevy kapitalistické společnosti, filozoficky fundovaně kritizovat praxi tzv. reálného socialismu a formulovat projekty politické činnosti alternativní jak vůči strategii a taktice komunistických hnutí, tak vůči etablovaným politickým hnutím, směrům a stranám kapitalistických společností." Mezi neomarxisty bývá zahrnována i Hannah Arendtová či George Orwell.

Nadávka "neomarxista" nemá s neomarxismem zjevně vůbec nic společného. Do veřejného prostoru ji vnesla extrémní pravice a ujali se jí jak pravicoví, tak levicoví i populističtí politici.

Několik citátů snad ozřejmí, co asi chtějí říct ti, kteří vám neomarxistu přilepí na tvář. Místopředseda poslaneckého klubu ODS Jan Skopeček tweetoval: "Nemůžu si pomoct, ale piráti jsou jen pátou kolonou neomarxismu." (Neomarxismus je zřejmě světová síla, něco jako Rusko či dříve hitlerovské Německo, která má své páté kolony.)

Martin Konvička (prosinec 2017) slovo použil jako označení pro ty, kteří chtějí pomáhat lidem prchajícím před válkou a terorem: "Neomarxismus, komplex z nacismu, sebenenávist, Merkelová zešílela, národ ovcí, půjdou za střelenou Führerin až k troskám berlínského bunkru… Toto je dnes už standardní vysvětlení německé, a tudíž i Ojrounijní, proislámské 'vítačské' politiky…"

V Parlamentních listech byl pojem nasazen jako psí hlava Milionu chvilek pro demokracii. Robert Troška (listopad 2018) píše, že by si aktivisté "měli změnit název na Milión pokrokových chvilek, lépe by jim slušel… tito novodobí svazáci přináší všechno od nátlakových akcí počínaje až po zvrácenou agendu lidských práv a gender ideologii, takže širokou paletu totalitářství, jen ne čistou demokracii, kterou se tak rádi ohánějí". Dál varuje "neskákejme na špek neomarxistickým pokrokářům". To vystihuje, co neomarxismus znamená: pokrok. Hájíte lidská práva? Jste neomarxistou.

Nadávku si osvojil Jiří Ovčáček, viz tweet (červenec 2018) "Retrokomunisté už jsou passé. Nebezpečí představují neomarxisté z Bruselu, humanitních vysokých škol, neziskovek a z politických stran. Tito nenávidí svobodu. Smrtelně ji nenávidí." Nezapomeňme, výroky Ovčáčka nutno vždy negovat, což se zde týká nenávidění svobody, dosaďme si tedy "milují svobodu" a jsme doma. Důležitý moment, neomarxisté sedí na humanitních školách (na technice je zřejmě nenajdeme ani v páté koloně) a v neziskovkách. Takový Člověk v tísni, který pomáhá zuboženým po celém světě, je tedy prokletý neomarxistický spolek.

Strach ze změn k lepšímu (a náročnějšímu)

Opakem neomarxisty je v Ovčáčkově logice kněz Petr Piťha (který si, ovšem pozor!, nepřišel pro vyznamenání od Miloše Zemana letos 28. října, možná nakonec ještě, nebožák, spadne mezi neomarxisty) kritizující Istanbulskou úmluvu a šířící o ní lži a bludy. Viz Ovčáčkův tweet "Neomarxistická Česká ženská lobby útokem na Mons. Piťhu hrubým způsobem porušuje Listinu základních práv a svobod."

Mezi uživatele nadávky se zařadil i europoslanec ODS a bývalý disident Saša Vondra. V březnu 2016 v rozhovoru o migrační krizi řekl: "Neomarxismus se vrací zpátky, zabalený do ideologie politické korektnosti a multikulturalismu." Další upřesnění: korektnost a multi kulti nesmí chybět.

Pěstitelem toho slova je i Tomio Okamura, na svém Facebooku kritizoval publikaci nakladatelství Svojtka & Co. "Co to tam mám" pro děti od čtyř let a jejich rodiče: "Neomarxistická sluníčkářská sexuální revoluce chce sexuálně prznit i malé děti. Do dětí od čtyř let se již cpe, že mají masturbovat! To je opravdu zvrácené." (Starý Marx by se divil, že je sluníčkář a kam až to jeho učení dotáhlo, k prznění dětí.)

K avantgardě šiřitelů neomarxismu patří Václav Klaus junior. Už v lednu 2016 hlásal: "Přibývá úbytku svobody, lidé se zastrašují, nesmí se říkat určité věci… V Evropské unii se začíná rozrůstat neomarxismus a je třeba s tím něco dělat." ("Přibývá úbytku" je ryze anti-neomarxistické spojení.)

Když byl zvolen předsedou hnutí Trikolóra (září 2019), pravil: "Musíme se utkat s našimi neomarxistickými a maoistickými protivníky čelem a všem lidem v republice říct, tady stojíme, toto jsou naše názory, ve kterých vytrváme." Hle, neomarxismus už je spojen s maoismem. Neuvěřitelné.

Přihoďme citaci Aleše Valenty z Institutu Václava Klause, který tepe předsedu ODS: "Místo strašení mrtvým komunismem by se měl P. Fiala vážně zamyslet nad skutečnou hrozbou této zemi, kterou je neomarxismus. Ideologie, jež ovládá již několik desítek let skoro celý Západ, který Fiala stále nekriticky vzývá, a pod jejímž vlivem zdegenerovaly západní hodnoty k nepoznání. Největším šiřitelem neomarxismu je EU…" Klausovský prvek, neomarxismus je celá Evropská unie sakumprásk.

Máme jasno. Když si dovolím parafrázovat Sørena Kierkegaarda, "neomarxismus je nemoc ke svobodě", neomarxisté jsou dnes lidé, kteří touží po svobodě nejen pro sebe, ale i pro ženy, pro děti s lehkým poškozením (inkluze), pro lidi prchající před zkázou, pro ty, kdo touží po demokracii nepřevrácené na hlavu, po občanské odpovědnosti, jež se nenechá odstrčit a onálepkovat. Zakuklenými neomarxisty byli nepochybně i studenti v roce 1989, když se postavili komunistickému režimu. Oni to přece celé rozjeli!

Nadávka do neomarxistů má u nepřemýšlejících přijímačů evokovat přesně opačný dojem, odkazuje ke komunismu, ze svobodomyslných občanů dělá vyznavače marxismu-leninismu a totality. V reálu však každý, kdo s ní nálepkuje soupeře, trpí strachem ze změn k lepšímu (ale i náročnějšímu) způsobu života, třeba u genderové vyváženosti, či strachem z otevřenosti. Je to opevnění (viz to, co Zeman udělal z Pražského hradu) versus otevřenost (viz občanské iniciativy typu Milionu chvilek).

 

Právě se děje

Další zprávy