Vládní program je hotov. Ve středu ho má kabinet přijmout. Ukazuje, jak je v koalici nesnadné najít dohodu především dvou velkých stran, ČSSD a ANO. Porovnáte-li prosincovou koaliční smlouvu s programovým prohlášením, to druhé je pěkně vykuchané. Ale to už známe - původní koaliční dohoda, ta hrubá, byla taky ostřejší než finálně zveřejněný text, který upravily sekretariáty stran. Už tehdy bylo vidět: Andrej Babiš má větší vliv než Bohuslav Sobotka. Dnes je ze Sobotky premiér a z Babiše šéf financí, ale převrácený poměr sil platí stále dál.
Potěšující: zůstáváme členy Evropské unie a Severoatlantické aliance. Stále ještě se nevracíme do něčeho, jako byla Rada vzájemné hospodářské pomoci. Bohuslav Sobotka nás snad nechce táhnout „na východ od ráje".
Koaliční dohoda byla mnohem podrobnější a odvážnější. Programové prohlášení připomíná denverského Adonise po nečekané operaci prostaty. Pořád ještě zatíná hýžďové svaly, ale už je to jen na oko.
Zajímavé je sledovat klíčové ministerstvo financí, které sociální demokracie tak ochotně pustila hnutí ANO. V koaliční smlouvě se vážně mluvilo kupříkladu o Finančně analytickém útvaru (FAÚ) ministerstva financí. To je neoficiální moderní tajná služba, jež má přístup k finančním tokům, uvnitř země, ven z republiky i do ní. Sobotka a jeho vyjednavači původně chtěli zajistit „apolitičnost, nezávislost a vyšší výkonnost Finančně analytického útvaru Ministerstva financí ČR, jehož odpovědnosti a kompetence musí být spojeny s garantovanou apolitičností, vyšší analytickou i exekutivní výkonností. Ředitel Finančního analytického útvaru (FAÚ), působícího v rámci MF, bude jmenován vládou na návrh ministra financí." Bylo to navýsost rozumné.
Neoficiální tajná služba bez kontroly
Skutek utek. V programu vlády už nic takového nenajdeme, FAÚ se tam objevuje, ale v jiné souvislosti - v pasáži o lepším výběru daní a o snaze zamezit zneužívání a obcházení daňových předpisů. Toť vše. Dál platí, že mocný finanční útvar nebude nikdo kontrolovat. (Pardon, jenom Andrej Babiš.) Dál platí, že vláda nemá co mluvit do výběru ředitele této tajné služby. V reálu už to běží: Babiš odvolal „Kalouskova" ředitele FAÚ, najmenoval si svého člověka, s vládou nekonzultoval nic, dokonce si vyjednal, že mu do toho Sobotkův kabinet nebude mluvit. To je fofr.
Přitom FAÚ potřebuje nezávislou kontrolu jak prase drbání. Nikdo z bezpečnostní komunity nepochybuje, že tento megamocný úřad má být vyňat z působnosti jednoho jediného ministra a postaven pod premiéra a vládu.
Je to mimochodem jasné znamení, že má Andrej Babiš zásadní zájem o bezpečnostní oblast, o tento typ informací. Má na to své lidi, poradce, znalce, insidery. Mluví se o tom, že ANO tlačí na výměnu šéfa tajné civilní služby BIS a že by tam rádo vyslalo svého člověka. Spojení informací z BIS a FAÚ by pak bylo opravdu exkluzivní.
Koaliční smlouva řešila i česká média. V hrubé verzi jsme našli věty: „Po vzoru vyspělých zemí omezíme koncentraci příliš velkého podílu na mediálním trhu v jedněch rukou." Šlo o rizikové spojení Babiš-mediální magnát a Babiš-politik. V konečné podobě koaliční smlouvy odhodlanost tří stran značně ochabla: „Po vzoru vyspělých zemí zpřesníme pravidla týkající se koncentrace mediálního vlastnictví." Tím ochabování bohužel neskončilo: v programovém prohlášení vlády už nic takového nenajdeme. Vyzmizíkováno zcela.
Centralizovaná optimalizace...
Za riziko můžeme směle považovat další nápad ANO, tedy „centralizaci a kontrolu všech účtů státní správy do státní pokladny" a dále centrální správu veškerého nemovitého (v další fázi pak i významného movitého) majetku státu. Velký bratr Babiš bude mít celý státní majetek pod sebou, přístup ke všem informacím, účtům atd. V téhle zkorumpované zemičce to jistě dopadne dobře. Budeme pečlivě sledovat onu slibovanou „optimalizaci využití".
Obecně platí, že podle programového prohlášení má vláda podstatně menší odvahu, než jakou předváděla koalice. Některé sliby se scvrkly, jiné zmizely. Koalice kupříkladu nabídla, že zavede pojem „sociálně potřebného zaměstnance". Měl být osvobozen od plateb na sociální pojištění po dobu dvanácti měsíců. V programovém prohlášení tento slib již nenajdeme, kdybychom se rozkrájeli. Sny vlády jsou mnohem chudší, než když snila koalice.
Programové prohlášení je samo sebou značně proklamativní. Vždycky to tak bylo. Co vláda třeba chce? „Rozvoj občanské společnosti, činnosti nestátních neziskových organizací a účast občanů na rozhodování a správě veřejných záležitostí jako nezbytné součásti funkčního demokratického právního státu. Vláda předloží návrh ústavního zákona o obecném referendu." Podívejme se na tu účast občanů na rozhodování a správě veřejných věcí.
Ve finální koaliční dohodě v prosinci se objevila pasáž o tajných službách: „V reakci na nedávný vývoj a události vidíme potřebu změny v mechanismech kontroly zpravodajských služeb, kde se ukázaly nedostatečné možnosti parlamentních kontrolních orgánů. Prozkoumáme zahraniční zkušenosti s působením od Parlamentu odvozeného občanského kontrolního orgánu složeného z důvěryhodných, bezpečnostně prověřených a veřejně respektovaných občanů, který by mohl doplnit dosavadní kontrolní mechanismy a provést i kontrolu vnitřní činnosti zpravodajských služeb a poskytnout informaci o tom, zda nedošlo k porušení zákona a zda služby konají podle svého poslání a zákonného určení."
Znělo to krásně! Jenže v programu vlády nic takového nestojí. No jistě, mělo by se to vztahovat i na Babišovo FAÚ a k tomu chybí vůle. To by však byl přesně ten rozvoj občanské účasti, který by měl smysl. Není a zřejmě nebude. Stejné je to s kontrolou policie - je dnes stejně nedostatečná jako kontrola tajných agentur.
Jiný příklad se týká životního prostředí. Organizace Greenpeace v úterý upozornila, že ministr Richard Brabec (ANO) do pracovní verze programového prohlášení o týden dříve zanesl slib: vláda zaručí ochranu severočeských obcí ohrožených těžbou uhlí. V novější verzi už to však chybí.
Uhlídat Babiše, uhlídat Agrofert
Některé cenné věci zůstaly. Sociální demokracie do programu protlačila pasáže, jež se týkají sociálně vyloučených oblastí a snahy pomoct lidem, kteří tam žijí. Je to nepopulární, ale o to cennější. Vláda hodlá „prosazovat provázané řešení sociálního bydlení a předcházení bezdomovectví, sociální pomoci a terénní práce, poskytování dávek státní sociální podpory a hmotné nouze, inkluzívního vzdělávání, politiky zaměstnanosti, boje proti zadlužování, bezplatné právní pomoci a poradenství" atd. Pokračovat má krocení všech forem „násilí z nenávisti a projevům rasové nesnášenlivosti jako například anticiganismu a antisemitismu". Cenné. Důležité. To jsou zřejmě nejodvážnější pasáže vládního programu. Navíc navazují na kroky Nečasovy vlády. Snad nezůstane u řečí.
Mnohokrát už bylo řečeno, že na všecky své sliby by vláda potřebovala bratru 60 až 80 miliard korun navíc a že je nemá. Andrej Babiš, motor vlády, chce peníze získat vyšším výběrem daní. U nás nepředstavitelné. Kdyby se to podařilo, fajn, ale vypadá to jako utopie.
V programu najdeme slib, že vláda „zajistí dodržování maastrichtských fiskálních kritérií, tedy zejména dodržení schodku veřejných financí ve výši tří procent hrubého domácího produktu". Tady se vize (jako třeba opětovaná úplná valorizace důchodů, postupné zvyšování platů učitelů, stabilizace policie či nová zelená úsporám) střetnou s realitou. Doufejme jen, že sobotkovci, pardon, babišovci, nebudou prohlubovat státní dluh, to by bylo zlé.
Obnoven má být projekt „sanace starých ekologických zátěží prostřednictvím konkrétních a zcela transparentních projektů". Za ministra financí Miroslava Kalouska to politici považovali za megatunel. A takové dobré podnikatelské nápady a projekty umírají vždy poslední.
Hlídat musíme velké státní a polostátní firmy (kupříkladu ČEZ a Lesy ČR). Změní se tam konečně něco? Nebo pojede stále dál staré „dobré" vedení a staré manýry, které stát, tedy nás, občany, stály už miliardy?
Mnoho věcí chybí. Vláda hodlá bojovat „proti terorismu, extremismu, organizovanému zločinu, korupci a rasové nesnášenlivosti". Úplně však vypadl mor drobné kriminality. To, že už pomalu nemůžete nechat na ulici zaparkované auto, že jsou vloupačky na denním pořádku, že policie nefunguje na té nejbazálnější úrovni. O tom ticho.
A nakonec v programovém prohlášení chybí jedna zcela zásadní věc: hlídat Babiše, hlídat Agrofert a jeho spojení s ministerstvy, jež vede ANO.
