Ve středu bude zle. Miloš Zeman nechá na Hradě vyvěsit vlajku Evropské unie. Všichni euroskeptici a euronenávistníci, euroobviňovači budou tou vyšívanou modro-žlutou věcí nadmíru popuzeni. Vlát bude společně s vlajkou České republiky na prvním nádvoří. Zle bude proto, že „diktát Bruselu" odmítaný částí tuzemců má velkou péči o naši národní suverenitu. Panuje zde dlouho pocit, že vlajka EU na Hradě = konec naší drahé národní suverenity.
Nejviditelnějším odpůrcem vlajky EU na Hradě a celé Unie byl a je i nadále exprezident Václav Klaus. Látku s hvězdičkami nechtěl z těchto důvodů: „Pražský hrad byl vždy symbolem české státnosti a já myslím, že evropská vlajka má být vyvěšována někde jinde než tady." Obává se, že ten symbol nějak naruší naši státnost. Je s podivem, že mu nikdy celkem nevadilo, jak hluboce je česká státnost narušena UVNITŘ, jak málo jsme funkčním státem. Pravdou je, že Klause se to od revoluce v podstatě netýkalo. Pro něj, ať už byl premiérem, nebo prezidentem, stát samozřejmě hladce fungoval. Pro něj ano. Pro většinu však ne.
Vrtěti Bruselem
Politici ODS používají léta EU jako psí ocas. Pomocí Unie odvracejí pozornost od sebe, od českých, národních, domácích malérů, za které nesou odpovědnost. Nadávat na Unii je báječné, protože to pak aspoň chvíli vypadá, že my to tu máme všecko v cajku, že nám to tu šlape jak švýcarské (tedy nečlenské) hodinky.
U ODS léta funguje nelogický, těžko pochopitelný rozpor: vedení strany Brusel napadá, jako kdyby to byl nový třídní nepřítel, modří voliči však byli a jsou v podstatě prounijní či europozitivní. Naopak ČSSD je léta europozitivní. Ale zase to má jasný politický kontext - Evropa byla dlouho silně sociální a socialistická.
Do toho se před čtyřmi roky, relativně nově, vmíchala TOP 09 vedená eurofilem Karlem Schwarzenbergem. Kníže je jasně proevropský, z jeho výroků vyplývá, že roli EU vnímá postaru: Unie je mu společným prostorem bezpečí, pojistka evropských států proti sobě samým, proti jejich, proti našim vražedným nacionalistickým spádům.
Klaus šilhá po matrjošce
V průběhu let se změnil postoj značné části českých občanů k EU. (A taky postoj Václava Klause.) Dokud jsme v Unii nebyli, chtěli jsme do ní. A dopadlo to jako s většinou českých manželství. Jakmile jsme v ní, jakmile je „naše", už jí máme plné zuby, nejraději bychom ji opustili a našli si nějakou jinou. (Klaus šilhá po východní, ruské matróně; zřejmě je skrytý slovanofil.)
V Česku panuje hluboká nedůvěra ke státu a jeho institucím. Nemá cenu vypočítávat, co všecko u nás nefunguje. Asi nejhorší je to s justicí a policií. A to je velký malér, protože občané si často před zákonem nejsou rovnoprávní. (Podívejme se na kmotra Alexandra Nováka - odsouzen za úplatek více než 40 milionů korun, rok se ale vyhýbal nástupu do vězení. Nekmotr by už dávno bručel.)
Sledujeme jasnou linii: občan - stát - Unie. Občan je obklopen státem, který na něj mnohdy kašle. Nadává tedy na stát. Ale „nad" státem nebo „za" státem je ještě EU. Pokud lidé nedůvěřují státu, pak automaticky nedůvěřují i Unii. Politici si EU jaksi přivlastnili, zprivatizovali. Nedůvěra občanů se na Brusel přenesla.
Dotace pro kmotry
Je tu ještě jeden moment, dnes hlavní: PENÍZE. Unie pro Česko symbolizuje dvě věci: normy, které přicházejí z Bruselu, a peníze, jež přitékají z Bruselu. Bruselské normy nás obvykle nutí dělat věci podle europravidel. Příklad: neohřívat guláš v restauraci v jednom hrnci třetí den. To místního občana popuzuje; zřejmě miluje, když mu je po návratu z hostince špatně od žaludku. Samo sebou jsou i normy „buzerující", nejoblíbenější ze všech stupidních je slavná povinná zakřivenost (nezakřivenost) banánu. Jinými slovy: nikdo nám do toho nemá co kecat.
S penězi z Bruselu, se všemi těmi dotacemi a programy, je to ještě horší. Každou chvíli čteme, jak policie zatýkala politiky a jejich kumpány úředníky kvůli tomu, že rozkrádali eurodotace. Peníze z Unie u nás nejvíc milují kmotři, vědí, jak se k nim dostat. A občan má EU s tím nechutným tunelováním úzce spojenou.
Jsme v Unii 9 let. Ve středu 3. dubna Miloš Zeman spolu s předsedou Evropské komise José Manuelem Barrosem vyvěsí vlajku EU na Hradě. Demonstruje, že je eurofederalista. Možná ještě víc nám chce vnutit myšlenku, že je úplně jiný než Václav Klaus. Po devíti letech v Unii by bylo bývalo vhodnější, kdyby vlajku vyvěsil na apríla. Protože naše pobývání v Unii je jeden velký apríl. - Národní suverenitu si ohrožujeme my sami. Dnes nikdo jiný.
