Pátého června ve Švýcarsku proběhne referendum o zaručeném základním příjmu bez podmínek (ein bedingungsloses Grundeinkommen). Jde o nápad, že by každý dospělý občan bez rozdílu dostával od státu stejnou základní částku. Menší příjem by byl zaručen i dětem.
O výši zaručeného příjmu se ve Švýcarsku hlasovat nebude. Podle organizátorů jde jen o "rozhodnutí Švýcarů, jakým směrem se vydají". Duchovními otci hnutí za základní příjem ve Švýcarech jsou Daniel Häni (49) z Basileje, spolumajitel kulturní kavárny, a filosof Philip Kovce (29).
Podle nich by dnes ve Švýcarsku odpovídala částka 2500 franků měsíčně (něco přes 60 000 korun). Z našeho pohledu obří suma, po které by sáhl zřejmě každý, Švýcarsko má ovšem zcela jinou životní úroveň. V Německu by navrhovali sumu 1500 eur, tedy asi o dvacet tisíc korun měsíčně méně.
Švýcarsko není zdaleka jediná země, kde se o zavedení zaručeného příjmu bez jakékoli protihodnoty pro každého uvažuje. Na zkoušku ho zavedli v Indii, Malawi nebo v 70. letech v kanadském Dauphinu. Experimenty ovšem probíhaly příliš krátce.
Häni s Kovcem o základním příjmu napsali knihu nazvanou Co chybí, když všechno máme? (Was fehlt, wenn alles da ist). Nedávno společně poskytli rozhovor pro Spiegel Online, kde vysvětlují svoje představy o návrhu. Vycházejí ze dvou základních předpokladů.
Prvním je, když to zestručníme: současná švýcarská společnost (a zřejmě i další evropské society) je natolik bohatá, že každý člověk může dostat bez jakékoli protihodnoty prostředky nezbytné k životu. Druhý předpoklad: lidé se zaručeným živobytím budou dělat to, co chtějí, na co mají buňky, co je baví, odpadne stres a společnost pak bude nejen spokojenější, ale taky výkonnější.
Na to lze namítnout, že i dnes v bohatých či bohatších zemích, kam patří i Česko, potřební, lidé bez příjmů či neschopní pracovat, dostávají od státu sociální podporu, tedy základní částku, ze které mohou vyžít.
Kde by stát na "grundplat" vzal?
Häni a Kovce ale tvrdí, že kupříkladu německý systém vyplácení dávek (Hartz-IV-System) je stresující a lidsky nedůstojný. Kolotoč neustálého přezkoumávání, zda abonenti ještě plní podmínky. Pro Švýcara či Němce by zřejmě bylo nepředstavitelné, co musí podstupovat lidé u nás, aby si různé dávky na život či na bydlení udrželi. A jak snadno o ně mohou přijít a upadnout do dluhů.
Otázkou je, kde by na "grundplat" stát vzal? Ekonom Deloitte David Marek říká: "Pokud bychom v České republice zrušili všechny sociální dávky a důchody a nahradili je garantovaným příjmem ve stejné výši pro všechny, stačilo by to na šest tisíc korun měsíčně na osobu, což je zhruba polovina průměrného starobního důchodu."
Mimochodem v Německu dnes celková měsíční sociální dávka, včetně příspěvku na bydlení, činí 500 až 550 euro. Tedy nikoli 1500 euro, jak si představují Häni a Kovce. Takže v Německu by chybělo dejme tomu zhruba tisíc euro na osobu. A u nás by zase šest tisíc korun měsíčně stačilo jen na živoření.
Oba Švýcaři ale namítají, že nelze započítat jen vydávané sumy, nýbrž také placení celého obřího aparátu, který se o sociální dávky stará, přezkoumává je a kontroluje. Kdyby, tvrdí ti dva, aparát odpadl, nebyl potřeba, peněz by se našlo mnohem víc.
Pak je zde námitka, že dnes dostává dávky jen omezený počet lidí, nikoli všichni. Němci spočítali, že by je zaručený základní příjem stál ročně 1,3 bilionu eur. Šílená suma. Häni a Kovce však upozorňují, že ten, kdo pracuje, by měl základní příjem zahrnut v platu.
Příklad: vyděláváš-li nyní 3500 euro a dostáváš je od zaměstnavatele, v budoucnu bys od něj dostal jen 2000 eur a 1500 by přišlo od státu jako základní příjem. Pro Spiegel Online duchovní otcové švýcarského referenda dodávají: "Přes jaké daně těch 1500 eur získáme, to bude napínavá otázka. Ale řešit se bude teprve poté, co se pro bezpodmínečný základní příjem vysloví lidé v referendu." Odtud plyne, že myšlenka stojí zatím ekonomicky dost na vodě.
Pro dnešní Česko utopie
Pro Česko tato idea vypadá jako utopie. Jsme jinde, máme jiné starosti, nemyslíme ani zdaleka tolik dopředu. Taky jsme chudší než Švýcaři či Němci (a zase bohatší než Indové, kteří to už zkoušeli.) Referendum o základním příjmu v Česku je dnes nepředstavitelné. Úplně to slyším: "Komunismus! To je nový komunismus," volali by do běla rozžhavení pravicoví politici. I když o komunismus nejde.
Úvahy o základním příjmu vycházejí z předpokladu, že díky moderním technologiím brzy nebude dost práce pro všechny. Filosofka Hannah Arendtová už koncem 50. let psala, že "práce dojde", díky technologiím prostě nebude.
Zatím se tyto obavy nenaplnily, ale taky ještě zdaleka nejsme společností moderních technologií. Navíc mnoho manuálních míst nahradil průmysl zábavy. Daniel Häni ve Spigel Online tvrdí, že nás úbytek pracovních míst čeká: "Šéf Deutsche Telekom Timotheus Höttges krátce a zřetelně vysvětlil, jak změní digitalizace svět práce, a zasazuje se za základní příjem."
Švýcaři mají pech, že o základním příjmu budou hlasovat v době obří uprchlické krize. Jedním z lákadel pro imigranty, kteří míří do sousedního Německa, je relativně štědrý sociální systém. (Relativně proto, že částka 500 eur vypadá jinak, když přežíváte v táboře v Turecku, a jinak, když žijete v Mnichově.)
Pokud by byl zaveden v několika bohatých zemích základní příjem bez podmínek v uvažované výši, staly by se ještě větším magnetem, lákadlem, bonbónem pro vosy. Imigrační vlna nepochybně lidové hlasování ovlivní.
Je to komunismus? Ztratili by lidé zájem o práci, motivaci? Ono o to asi vlastně nejde. Podle mnohých konstruktérů budoucnosti se základní příjem stane nutností, protože práce nebude dost. Nezavede "rovnost", jen zjednoduší komplikovaný sociální systém. Na druhou stranu toto opatření neumožní, abyste si vyhazovali z kopýtka.
Spokojit se s garantovanou apanáží bude znamenat uskrovnit se. Nechtít moc. To pro západní svět čím dál hlouběji zakotvený v konzumu není to pravé ořechové. Zřejmě neplatí ani premisa, že vám stres odstraní nějaká grundsuma. Nedávno jsem mluvil s bývalým policistou. Díky letům u sboru má dost peněz. Ale nyní shání novou práci a je ve stresu, protože žádnou vhodnou nevidí.
Aby projekt základního příjmu fungoval, museli by lidé změnit přístup k životu, "filosofii", přestat chtít víc. Jenomže se zdá, že jim dnes nic není vzdálenějšího než filosofie a skromnost či filosofie skromnosti. Čím konzumnější societa, tím méně přemýšlivá, tím víc ambiciózní, nespokojená.
A přece, přes všechny výhrady, a pokud svět nezachvátí válka či jiná katastrofa, zřejmě časem něco takového bohatší společnosti zavedou. Výhradně pro své vlastní občany. Pořád to ale nebude stačit, pořád to bude jen almužna na přežití. Komunismus nikdy nepřijde.
