Viktor Vondra Viktor Vondra | Komentáře
10. 10. 2012 11:25

Komunistům buď musíme dát šanci, nebo je zakázat

Rozhovor s režisérem, pedagogem a bývalým předsedou KSČM Jiřím Svobodou
"Postupná eroze systému formální demokracie je zjevná," říká Jiří Svoboda.
"Postupná eroze systému formální demokracie je zjevná," říká Jiří Svoboda. | Foto: ČTK/Jan Sokol

„Může se někdo divit, že průzkumy veřejného mínění řadí prestiž povolání poslance až za uklízečku? Prakticky neuplyne den, abyste se nedozvěděl, že je někdo z politiků a jejich okolí obviněn z podvodného jednání, že někoho odvedli rovnou z ministerstva v poutech," komentuje situaci v předvolebním Česku režisér a bývalý politik Jiří Svoboda v rozhovoru pro Aktuálně.cz, jehož první část přinášíme.

Někdejší předseda KSČM mezi dnešními vrcholnými politiky zoufale postrádá lidi s vizí a současný Parlament považuje za suterén společnosti. Problémem politiky podle něj je, že za dvacet let ztratila jakýkoli étos a ti, kteří do ní vstupují dnes, už jsou většinou vedeni zcela jinými motivy než schopné a charismatické osobnosti z počátku devadesátých let.

V polistopadové éře jste jediným českým politikem ve vrcholné funkci, na kterého byl spáchán atentát, při němž šlo skutečně o život.  Jak se díváte na nedávné události v Chrastavě, kde došlo k útoku na Václava Klause? Byl to podle vás také atentát?

Marná sláva, byl to útok na nejvyššího ústavního činitele, na hlavu státu. A myslím, že zlehčování té události je velmi nešťastné. Je to hra s ohněm. Vzpomínám si na vajíčkové útoky proti Jiřímu Paroubkovi a představitelům sociální demokracie před posledními volbami. I k tomu většina médií přistupovala jako k nějaké pěkné taškařici.

Jenže ona to taková legrace není - vajíčkoví útočníci se fakticky pokoušeli rozbít předvolební shromáždění, čili flagrantně porušovali volební soutěž, na níž je založena demokracie. Víte, ono to připomíná 30. léta minulého století v Německu - i tam to začalo fackami, výtržnostmi bojůvek.

Foto: Aktuálně.cz
Blog Jiřího Svobody na Aktuálně.cz 

Myslíte si, že podobná je i situace a nálada v naší společnosti?

Souhlasím s Václavem Klausem v tom, že útok byl výrazem určité atmosféry ve společnosti, kde jako by už všechno bylo dovoleno. Když se podíváte, co události předcházelo - vývoj u nás skutečně dospěl tak daleko, že premiér hystericky vyhlásí, že každý, kdo nepřijímá nějaký návrh vlády, je ekonomický idiot. Premiér tím výrokem implicitně zasáhl i pana prezidenta (který, na rozdíl od premiéra i ministra financí, ekonomem je, a to dokonce s titulem profesor). Myslím, že takový slovník se hodí spíš do hospody než k premiérovi.

Následovaly nevybíravé diskuse a komentáře k prezidentovu vetu vůči prováděcímu zákonu k důchodové reformě, zejména ze strany ministra financí... Pak najednou nastane situace, kdy přijde člověk v maskáčích, vytáhne na hlavu státu pistoli, nic se nestane, sedmkrát zmáčkne spoušť, zase se nic nestane, odejde v klidu za roh, dá si cigaretu, pohovoří s novináři...

Dobře, ale nešlo o život, ani na vteřinu...

To víme teď. Ale kdo někdy viděl airsoftovou pistoli, ví, že výrobci si zakládají na tom, že je na první pohled od skutečné zbraně k nerozeznání. A v tu chvíli nikdo nemohl vědět, co přesně útočník drží v ruce. Klidně se mohlo stát, že vystřelil jen jednou, a neměli jsme dnes prezidenta. Politici a různí komentátoři, trpící již léta „klausofobií", dlouhodobě pracovali na tom, aby se někdo rozhodl přejít od slov k činům.

Prof. Jiří Svoboda (*1945)

Scenárista, režisér a pedagog, bývalý politik. Vystudoval režii na FAMU, doposud natočil 14 celovečerních filmů (mj. Zánik samoty Berhof; Skalpel, prosím; Jen o rodinných záležitostech; Sametoví vrazi či Boží duha) a víc než 25 televizních filmů a inscenací. Učil na FAMU (do r. 2003), AU v Banské Bystrici, Universitě Jana Amose Komenského, v současnosti přednáší na Vysoké škole finanční a správní. Byl členem KSČ, od r. 1990 do června 1993 KSČM (od října 1990 jejím předsedou) a poslancem FS ČSFR. Poté, co se mu nepodařilo prosadit reformu KSČM a změnit její název, rezignoval na všechny politické funkce i členství ve straně, od té doby je bezpartijní. V prosinci 1992 se ho pokusil nožem zabít maskovaný útočník. Pachatel útoku, který pravděpodobně souvisel se Svobodovou politickou činností, nebyl dodnes dopaden.

Já tomu pachateli moc nerozumím, nevím, jestli je psychicky zcela zdráv. Jestli si vůbec uvědomil, že kdyby žil v jiné zemi a vytáhl pistoli na hlavu státu, byť by se pak ukázalo, že to nebyla funkční zbraň s kulkami, tak by ho klidně zastřelili. A nikdo by se tomu nemohl divit.

Říkáte, že souhlasíte s panem prezidentem v tom, že útok byl výrazem určité atmosféry ve společnosti. Taky z ní viníte rozeštvávače a média, která přikládají pod kotel?

Média jenom reflektují stav, v němž se společnost nachází. Opakuji, že „klausofobie" některých „celebrit" se postupně stala psychiatrickou diagnózou. Nahlédněte do knihy Viewegha „Mráz přichází z Hradu" - myšlenkový a lidský suterén. Myslíte si, že něco podobného by napsal Karel Čapek nebo Bohumil Hrabal?

Četl jste reakci pana Jocha na atentát? Vydává se za konzervativního publicistu a na svém blogu označí prezidenta za „ufňukanou kremlofilní bábu…". To připomíná spíš dikci fašizoidní „Školy mrtvol"  Louise-Ferdinanda Célina. Viděl jste na ČT1 nezvladatelnou touhu Jiřiny Šiklové zesměšnit útok na pana prezidenta opakováním pravdě zcela odporující poznámky, že z „pistolky" střílel pachatel „dětskými lentilkami"? Šiklová přitom není prodavačka v zelenině, ale prý sociolog.  To by měla být odbornost objasňující společenské procesy.

Problém politiky je, že za dvacet let ztratila jakýkoli étos. Program, prezentovaný před volbami, nehodlá nikdo splnit, naopak hodlá splnit to, co ve volebním programu nikdy nebylo. Jakou úroveň může mít politika, když ministrem kultury je nejprve zubař a po provalení jeho selhání pro změnu družinářka, která snad uměla mluvit s dětmi, ale najednou suverénně rozhoduje o osudu Národního divadla.

Může se někdo divit, že průzkumy veřejného mínění řadí prestiž povolání politika až za uklízečku?

Prakticky neuplyne den, abyste se nedozvěděl, že je někdo z politiků a jejich okolí obviněn z podvodného jednání, že někoho odvedli rovnou z ministerstva v poutech. Máme tu aféru hejtmana a poslance se sedmi miliony v krabici od vína, a máme tu jinou, po které byl bývalý senátor za ODS odsouzen za vzetí úplatku 40 milionů - ke čtyřem letům vězení (původně k podmínce, a ani dnes nijak do vězení nepospíchá) a k pokutě pět milionů. Na to koukáte jako blázen, z té krádeže mu zbylo 35 milionů, a to se setsakra vyplatí.

Ministr slibuje povýšení do funkce náměstka ministra podřízenému, pokud zničí nahrávku, kde se bez skrupulí mluví o malverzaci stovek milionů veřejných peněz. Už není ministrem - je volebním manažerem politické strany… Co se děje, je prostě proti zdravému rozumu.

Jak jsme se podle vás za dvacet let dostali až sem?

Na to je těžké jednoduše odpovědět. Velkou vinu na tom určitě mají orgány činné v trestním řízení, které v 90. letech všem těm negativním procesům jen nečinně přihlížely. Z nekvalifikovanosti, na politickou objednávku. Policisté byli pod kuratelou namnoze zkorumpovaných státních zástupců.

Soudci, kteří mají své židle na doživotí, mohou soudit jakkoliv - vzpomeňte si na „soudce" Nagye, který byl ochoten prodávat informace, a když byl usvědčen, nechal se prohlásit za blázna. Logicky si musíte položit otázku: Co s tím teď udělají? Vždyť on předtím soudil - a kolik let už je nesvéprávný? To by se měly zpětně zrušit všechny rozsudky, které vynesl, ne? To se samozřejmě nestane. Buď byl jmenován nesvéprávný člověk soudcem, nebo si zločinný soudce dokázal opatřit potvrzení, že je nesvéprávný. Nevím, co je lepší. 

Všechno přece nemůžeme hodit na policii a justici - zemi taky dvacet let někdo řídil, někdo tvořil a schvaloval zákony...

To je další stránka věci. V té první etapě, kterou pamatuji v letech 1990-92 jako poslanec Federálního shromáždění, šli do politiky lidé, kteří měli nějaký étos, chtěli něco uskutečnit, svou vizi změny poměrů k lepšímu. Především bývalí disidenti. Tenkrát velká většina nešla do politiky kvůli prebendám nebo s myšlenkou, že půjde na veřejných zakázkách něco ukrást - plat poslance v té době činil dvanáct tisíc Kčs, tečka. A mimopražští bydleli na ubytovně na Opatově.

Staré časy. Jiří Svoboda jako čerstvě zvolený předseda KSČM v říjnu 1990.
Staré časy. Jiří Svoboda jako čerstvě zvolený předseda KSČM v říjnu 1990. | Foto: ČTK/Tomáš Novák

Byli to lidé, kteří měli nějakou vizi, co by se mělo stát s ekonomikou, s právem, se sociálními otázkami, a o tu vizi se vedl spor. Jenže čím dál víc těchto lidí z politiky odcházelo. Protože být v politice mimo jiné znamená nejen být soustavně vystaven tlaku veřejnosti a médií. Jako člen nějaké strany jste navíc vystaven tlaku různých vnitrostranických grémií. Přijedou neuspokojení funkcionáři z okresů, kteří si myslí, že oni by měli být tam, kde jste vy. Nereflektují, že mají jen okresní horizont, chtějí rozhodovat o „velké" politice. Polovina jich plácá, co jim slina na jazyk přinese, a vy to máte čtyři, šest hodin poslouchat a bezúspěšně se snažíte něco prosadit. Ti schopní, kteří měli charisma a vizi, odešli. Nelze to vydržet dlouho. Dnes je lákadlem pro vstup do politiky v lepším případě plat, v horším zlodějina.

To všechno vedlo k současnému stavu - v Parlamentu sedí dílem lidé se zanedbatelným IQ a jiní, napojení na kriminální struktury, kterým se eufemisticky říká „kmotři". Ta postupná eroze systému formální demokracie je zjevná. Průvodním znakem jsou desítky špatných zákonů, které se začínají novelizovat už v okamžiku, kdy vcházejí v platnost.

Časy, kdy motorem vývoje bylo trio Václav Klaus, Václav Havel, Miloš Zeman, jsou pryč. Občas se podívejte na televizní přenos z Parlamentu - politici žijí v akváriu, přestali reflektovat, jak otřesně to panoptikum působí. Důchodcům je třeba v rámci odpovědné politiky zmrazit valorizaci příjmů, zatímco metresy bez vzdělání a náměstci pro špinavou práci pobírají milionové odměny.

A neregistrujete aspoň náznaky, že se věci začínají měnit k lepšímu? Třeba s příchodem Pavla Zemana do funkce nejvyššího státního zástupce?

Posledního tři čtvrtě roku se zdálo, že k jakémusi pohybu dochází. Když si pak zase vzpomenete na způsob, jakým si dovolil ministr Kalousek mluvit o policejním prezidentovi, na to, že se beztrestně odvážil vyhrožovat vyšetřovateli v úplatkářské kauze, která se ho týká… Mimo banánové republiky by si všude na světě sbalil věci a šel s ostudou domů.

S pokřikem potrefeného premiéra o jakémsi diktátu „plukovníků" to vyjde nastejno. Buď jsou orgány činné v trestním řízení politicky neutrální (tzv. padni komu padni), nebo jsou tu někteří, které stíhat nejde, ať se dopustí čehokoliv. Že letadla CASA byl velký tunel, to se přece ví už dávno. Pandury na tom nebyly o nic lépe. A že za to není nikdo zodpovědný a nikdy se to nevyšetří, to je taky zřejmé. Ale možná jsem pesimista.

Ministr Pospíšil s obrovským úsilím nakonec vyčistil vrchní státní zastupitelství od dvou (!!) lidí, kteří malverzační kauzy na objednávku politiků zametali pod koberec. Pan ministr už tam není. A nemusíte se příliš zamýšlet, proč už tam není. Asi to nebude proto, že na ministerstvu spravedlnosti nakoupil moc tužek. Vždyť na školství seděl vězeňský psycholog, který byl přímo odpovědný za ztroskotání nesmyslných projektů, na které chtěl čerpat z evropských fondů stamiliony. A že tam vydržel hodně dlouho.

Podle průzkumů čeká v nadcházejících volbách komunisty největší úspěch za posledních dvacet let. Myslíte, že tolik lidí dává najevo odhodlání je volit, protože opravdu věří tomu, že to s nimi bude lepší? Nebo proto, že je to poslední z velkých stran, na kterou ještě nic neprasklo?

Myslím, že jsou to především protestní hlasy. Pokud se ty předvolební průzkumy splní a KSČM získá ve volbách hodně hlasů, nebude to proto, že by lidem byly nějak blízké její koncepční myšlenky. Kolik voličů vůbec tuší, co je v programech jednotlivých stran? Lidé je budou volit jako vzkaz ostatním stranám: Než vás, to budeme radši volit komunisty. Je sice pravda, že se komunisté do ničeho nezapletli, ale oni k tomu také neměli žádnou příležitost.

Čili nemyslím si, že to má nějaký velký programový smysl - je koneckonců známo z Francie, že Francois Mitterrand určité mystérium kolem komunistické strany vyřešil jednoduše - vzal je do vlády. Ukázalo se, že nevládnou o nic lépe než jejich předchůdci. A v ten moment také ztratili velkou část volebních preferencí.

Myslím, že bychom to měli vyřešit konečně už i u nás. Buď je potřeba jim tu příležitost dát, nebo je zakázat. Daný stav, kdy je ve sněmovně značný počet komunistických poslanců, ale jejich hlas nemá vlastně vůbec žádný smysl, je po dvaceti letech zcela neudržitelný. Občas hlasují se sociální demokracií a něco se povede. Sami navrhují zákony, které z 90 % nikdo nepodpoří. Sociální demokracie má své „bohumínské usnesení" a dostane-li dost hlasů, aby mohla vládnout, pak nutně musí přistoupit na nějakou kohabitaci, která je pro ni programově neslučitelná. Konec konců ve velké koalici se ČSSD cítila docela dobře.

(Druhou část rozhovoru s Jiřím Svobodou najdete ZDE)

Názory Aktuálně.cz
Autor fotografie: Aktuálně.cz

Názory Aktuálně.cz

Sledujte nás na:

 

Právě se děje

Další zprávy