Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
10. 2. 2021 7:30

Konec lepšočlověka Zemana. Když lže, není už übermensch, jen obyčejný občan

Omluví se konečně prezident Zdeňku Šarapatkovi? Podle nálezu Ústavního soudu by samozřejmě měl, ale nedovedu si představit, že by to udělal. On ne.
Pokud náhodou Miloš Zeman nepřekvaí, čeká nás: Nikdy se neomluvím, nikdy!
Pokud náhodou Miloš Zeman nepřekvaí, čeká nás: Nikdy se neomluvím, nikdy! | Foto: DVTV

Když to domyslíte, je šílené, kolik soudů se muselo zabývat lží, kterou prezident Miloš Zeman v televizi pronesl o Zdeňku Šarapatkovi 16. listopadu 2017. Nejprve se jednotlivé instance zabývaly podstatou lži. Zeman o svém exporadci v TV Barrandov řekl: "Zdeněk Šarapatka je člověk, který kdysi pracoval, teď nevím, jestli v Lidovém domě, nebo Úřadu vlády, už je to hrozně dávno, ale vím, že jsem ho vyhodil pro neschopnost." Byla to lež, pracovní poměr Šarapatky byl rozvázán 9. října 2000 dohodou. Po odchodu exporadce popsal, co se za premiéra Zemana dělo, jak se v jeho úřadu vyráběly kompromitující materiály kupříkladu proti tehdejší političce ČSSD Petře Buzkové. Tím si vysloužil pomstu "nejvyššího".

Že Zeman prokazatelně lhal, víme už déle (a víme také, že nikoli jenom v tomto případě, loni lhal opakovaně třeba o předsedovi Senátu za ODS Miloši Vystrčilovi). Ústavní soud (ÚS) však nyní řešil, kdo se má Šarapatkovi vlastně za lež omlouvat. Nebo jinak, ÚS řešil, kdy je prezident za svá slova odpovědný a kdy za jeho slova odpovídá stát (v daném případě ministerstvo financí).

Základem právního problému je věta v ústavě: "Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný." Odtud bylo odvozeno, že "hlavu státu", jak se mylně prezidentovi říká (hlavou státu je mnohem spíš předseda vlády, to on stát s vládou řídí), nelze žalovat. Zjevně i soudy různých úrovní zapomínaly na toto: fakt, že prezident není z výkonu své funkce odpovědný, se nevztahuje na všechno, co dělá, ale výhradně na akty spojené právě s výkonem nejvyšší ústavní funkce.

Příklad. Zeman si po volbách vybere osobu XY, aby sestavila vládu. Dejme tomu, že to nebude předseda nejsilnějšího politického uskupení, jak je u nás zvykem, ale třeba předseda druhého či třetího uskupení v pořadí (nebo dejme tomu Vratislav Mynář spolu s Martinem Nejedlým). Výběr premiéra, který sestaví vládu, však spadá do výkonu funkce prezidenta, takže ho nebude možné za sebehorší (nebo taky sebelepší) výběr žalovat. To prostě ústava neumožňuje.

Přesně v těchto intencích nyní uvažoval Ústavní soud, když se na něj obrátila stěžovatelka, tedy stát, tedy Česká republika (konkrétně ministerstvo financí). V její stížnosti nebylo zpochybňováno, že výrok Zemana "zasáhl do osobní cti vedlejšího účastníka", tedy že prezident o Šarapatkovi lhal. "Předmětem přezkumu Ústavním soudem je toliko otázka, zda obecné soudy neporušily základní práva či svobody stěžovatelky závěrem, že za posuzovaný výrok nese stát odpovědnost podle zákona č. 82/1998 Sb." Jednoduše řečeno: musí se stát za lži o Šarapatkovi omlouvat místo prezidenta? Bylo Zemanovo lhaní výkonem jeho funkce?

Padající láhev Becherovky a ministerstvo za mřížemi

Představme si paradoxní situaci, že by Zeman někoho těžce zranil. A že by to nebylo v jasné souvislosti s výkonem jeho funkce. Třeba by vyhodil lahev Becherovky z okna a ona by (v době, kdy Hrad není opět hermeticky uzavřený) nějakému turistovi spadla na hlavu. Nešlo by zjevně o Zemanovy úkoly a pravomoci. Mělo by za něj jít sedět ministerstvo financí?

Ústavní soud nyní vyslovil toto: "Výrok prezidenta republiky pronesený v televizním diskuzním pořadu, má-li souvislost s činností prezidenta, spadá pod výkon funkce prezidenta republiky podle čl. 54 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen 'Ústava') a představuje úřední postup ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny. Poruší-li prezident svým výrokem, který je úředním postupem, práva jiného, odpovídá za újmu způsobenou tímto výrokem stát podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Naopak, nemá-li výrok souvislost s činností prezidenta a nepředstavuje tak výkon funkce prezidenta ani jeho úřední postup, nebrání čl. 36 odst. 3 Listiny ani čl. 54 odst. 3 Ústavy tomu, aby za svůj výrok nesl právní odpovědnost sám prezident jako soukromá osoba podle obecných soukromoprávních předpisů."

ÚS pak pokračuje a vysvětluje, co všechno je třeba posoudit, zda byl výrok pronesen ve funkčním období prezidenta, za jakých okolností a kde byl výrok pronesen a musí být posouzen i jeho obsah. "Nezohlední-li obecné soudy, že výrok neměl souvislost s činností prezidenta, a rozhodnou o povinnosti státu odčinit újmu na osobnostních právech jiného způsobenou výrokem, za který prezident odpovídá sám jako soukromá osoba, poruší právo státu na soudní ochranu … neboť státu ukládají učinit něco, co mu zákon neukládá, tj. odčinit újmu za jednání, za něž stát neodpovídá."

Výrok ÚS lze chápat jako stržení prezidenta z piedestalu, z nadlidství, z jeho vlastní lepšočlověčiny. (Ve vánočním poselství roku 2018 použil, jak sám řekl, "krásný termín" - "lepšolidé". Jsou to prý ti, kteří se "považují za něco lepšího než my ostatní, kteří nám neustále radí, co máme dělat, kteří své názory považují za nadřazené názorům ostatních lidí".) Lepšočlověkem podle ústavy zůstává v případech, kdy plní své prezidentské úkoly. A mezi ně nepatří ani lhát o Šarapatkovi, ani o Vystrčilovi, ani kupříkladu o Ferdinandu Peroutkovi.

Výrok ÚS budou Zemanovi příznivci brát jako další útok ústavních soudců na "hlavu státu". Předcházel nález ve věci volebního zákona, který Zeman, jeden z jeho opozičněsmluvních tvůrců, nechtěl měnit. Není to však útok na Zemana, je to obrana občanské rovnosti. Zeman, když lže o jiných lidech, není prezident, je jen obyčejný občan.

Co bude dál, omluví se osobně Šarapatkovi? Věc, stížnost státu, se nyní vrací k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, který bude při svém dalším rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu. Takže se ta zemanovská šlamastyka potáhne dál, jeho svévole a lhostejnost k pravdě a právu budou dál zatěžovat soudy. A jestli se omluví? Nedovedu si představit, že by to udělal. Zeman ne. Spíš čekejme nějaký výrok typu "nikdy se neomluvím, nikdy".

Kaslová: Na válku se Zemanem bych se vykašlala, nestojí mi za to. Bojuju za rodinu (video DVTV z 21. srpna 2020)

Přála bych si, aby prezident země, ve které žiji, byl schopen uznat chybu. V mých očích by ho to velmi zušlechtilo, říká vnučka Ferdinanda Peroutky. | Video: Daniela Drtinová
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 1 hodinou

Platforma Rekonstrukce státu ocenila 21 politiků za boj s korupcí, vyzdvihla Michálka

Platforma Rekonstrukce státu ve čtvrtek ocenila 21 politiků, kteří se podle ní v končícím volebním období nejvíce zasloužili o prosazování protikorupčních zákonů v Parlamentu. Vyzdvihla zejména zásluhy poslance Jakuba Michálka (Piráti), dále pak Marka Výborného (KDU-ČSL) a Ondřeje Profanta (Piráti). Sdělila to ve čtvrtek mluvčí platformy Eva Hromádková.

Ocenění "Dělník protikorupční legislativy" udělila Rekonstrukce státu celkem devíti zástupcům Pirátské strany, třem lidovcům, dvěma Starostům a nezávislým, dvěma poslancům vládního hnutí ANO a jedné poslankyni vládní ČSSD, dále dvěma zástupcům ODS, jedné člence TOP 09 a jednomu senátorovi za klub SEN 21 a Pirátů.

„Poslancem, který za poslední čtyři roky nejvíce podporoval protikorupční opatření, je Jakub Michálek z Pirátské strany. Zasloužil se zejména o vylepšení nominačního zákona, zavedení informačního příkazu a aktivně usiloval o schválení novely zákona o státním zastupitelství," uvedla platforma.

Výborný podle Rekonstrukce státu vedle podpory řady důležitých opatření dlouhodobě bojoval za reformu exekucí, kterou Sněmovna schválila na začátku letošního léta. Profant zase prosazoval zejména přístup k informacím a digitalizaci.

Zdroj: ČTK
Další zprávy