Čtyři roky traktátů o tom, jak Andrej Babiš povyšuje vlastní zájmy nad ty státní, nic nezměnily. Není totiž koho přesvědčovat. Podle dat, která shromáždila výzkumná agentura Behavio, premiéra za slušného a poctivého považuje jen 22 procent příznivců ANO. Tři ze čtyř lidí, kteří jsou mu nakloněni, tedy o jeho střetu zájmů dobře vědí.
Žádný jiný z politických lídrů na tom není v tomto ohledu tak mizerně. Ivana Bartoše za poctivce považuje více než polovina těch, kdo přejí Pirátům, Petra Fialu pak téměř polovina lidí, kteří uvažují o tom, že dají hlas ODS. I Tomio Okamura platí za slušňáka minimálně u dvou pětin fanoušků SPD.
Andrej Babiš by měl být tedy podle všech předpokladů zralý na ručník: nálepka podvodníka obvykle bývá v politice likvidační. Jenže v jeho případě není. Lidé se zkrátka nerozhodují jen podle tohoto kritéria. Hodnotí i jiné parametry. A Babiš stále dokáže svůj obří handicap vykrývat vlastnostmi, které voličům u jeho protivníků scházejí.
Radikálně nerozhodný
Premiérovo heslo „Řídit stát jako firmu“ nevzniklo proto, že by snad Babišův tým doopravdy považoval za možné kočírovat daňový systém či síť fakultních nemocnic jako výrobní linku na toustový chleba. Hlavním smyslem sloganu bylo připomínat, že jeho protagonista úspěšně vedl mamutí podnik. A ať si o podnikání Agrofertu myslíme cokoli, lidé prostě selfmademanství aktuálního předsedy vlády oceňují. Podle tří čtvrtin přívrženců ANO Babiš něco v životě dokázal. Uznává to i většina fanoušků ČSSD, komunistů či Přísahy a ve velkém dokonce i příznivci ostatních parlamentních stran.
Babiš dokáže vzbuzovat dojem, že je rázný a schopný. Lze samozřejmě snést hory důkazů, že tomu tak není a že svým mikromanagementem v lepším případě zdržuje, v horším rovnou škodí. Ale málo platné, ve volbách rozhodují často dojmy. A premiérův tým si dává dobrý pozor, aby Babiš neztratil pel rozhodného politika.
Nutno uznat, že se mu to celkem daří. Mezi voliči, kteří přejí ANO, SPD, KSČM, ČSSD a Přísaze nemá dosluhující premiér v tomto ohledu konkurenci. Podobně už vnímají jen Tomia Okamuru. Ten se sice podle jejich přesvědčení ve většině parametrů Babišovi nevyrovná, předstihuje ho ale ve zdání poctivosti. A pak ještě v jedné důležité věci: Podle dvou třetin svých fanoušků se zajímá o problémy „obyčejných lidí“. Nepochybně mu tedy vychází sázka na pečlivě budovanou image naštvaného chlapíka z lidu.
Věřím spíš konkurenci
Zajímavě se vyprofilovali i lídři obou opozičních koalic.
Byl by div, kdyby si u profesora Petra Fialy lidé nevšimli jeho vzdělanosti. Dle příznivců celé koalice Spolu je i slušný a poctivý. Jenže vyzařuje také dojem, který pro lídra představuje hotovou katastrofu. Jen sedm procent lidí nakloněných občanským demokratům si myslí, že dokáže zařídit, co je potřeba. A pouze každý desátý z této skupiny voličů souhlasí s tím, že předseda ODS a kandidát na premiéra se zajímá o problémy běžných lidí. Že by byl rázný a rozhodný, si pak už nemyslí vůbec nikdo.
Pozoruhodné také je, že dredatý lídr protestních Pirátů Ivan Bartoš v očích lidí nejvíce boduje svou schopností se dohodnout. Obdivuje to na něm 62 % těch, kdo uvažují o tom, že by mu odevzdali hlas. A špatně si v tomto ohledu nevede ani u přívrženců dalších partají. Přitěžuje mu ale voličské přesvědčení, že toho má málo za sebou. Jen podle pětiny svých vlastních fanoušků už po sobě v životě zanechal nějakou viditelnou stopu.
Za povšimnutí rovněž stojí, jak oba lídry vnímají příznivci stran, které jsou součástmi opozičních koalic, ale nemají vlastního premiérského kandidáta. Je zřejmé, že efektivitu a rozhodnost u Petra Fialy postrádají přívrženci všech partají sdružených v trojbloku Spolu. Což přináší někdy až absurdní zjištění, že lidé, kteří uvažují o volbě konkurenčních starostů, vnímají předsedu ODS jako ráznějšího člověka, než ti, kdo přejí spřízněným lidovcům.
Cosi podobného lze pak vypozorovat i v opačném gardu: v některých ohledech věří vrchnímu Pirátovi více fanoušci lidovců než koaličních starostů.
Kampaň jako retuš
Pokud nahlédneme silné a slabé stránky lídrů, je najednou jednodušší pochopit, proč volí zrovna takovou kampaň, jakou můžeme sledovat.
Andrej Babiš dobře ví, že o své poctivosti už nikoho nepřesvědčí. Proto vše sází na protestní notu a vytahuje svůj oblíbený boj proti korupčníkům z předchozí éry - nejspíše doufá, že jej tak voliči nakonec začnou znovu vnímat jako přece jen menší zlo.
Tým Petra Fialy se snaží svého šéfa všemi silami předvést jako rázného a rozhodného, ač takový nikdy nebyl a nebude.
A lidé kolem Ivana Bartoše mají zamotanou hlavu z toho, zda bude lepší jeho obraz zase trochu po pirátsku přiostřit, nebo usedlejším vystupováním uklidnit nervózní příznivce starostů.
Kdo lídrovskou roli a retuš svých slabin nakonec zvládne v kampani nejlépe, usedne ve Strakově akademii.
