Od pátku do pondělí dlí Miloš Zeman na státní návštěvě v Čínské lidové republice. Pozval ho prezident Si Ťin-pching. Jde o první oficiální návštěvu Číny prezidentem země EU od studentských demonstrací v Hongkongu. Nemělo by nám uniknout, že Zeman úspěšně dokonává otočku české zahraniční politiky. Obrátil se zády k prosazování lidských práv. Co nyní světu sděluje malá česká zemička, jež si prošla mnoha lety totality? Svobody a práva utlačovaných občanů nás nezajímají, jde nám o kšeft.
Je podivuhodné, jak snadno se Zemanovi podařilo naše zahraniční směřování otočit. Tento muž, stejně jako jeho předchůdce Václav Klaus, je přitahován dvěma magnety – Ruskem (Vladimirem Putinem) a Čínou. Zjevně ho lákají nedemokratické režimy, kde se moc koncentruje v rukou jednoho muže nebo jedné strany. Zeman sám by ale na otočku nestačil. Aby se česká zahraniční politika „dehavlizovala“, zbavila směru, který jí vtiskl bývalý disident Václav Havel, na to je třeba více lidí a hlubší společenská tendence. A v neposlední řadě pilná propagační i jiná práce Rusů a Číňanů.
Zeman coby prezident disponuje velkým prostorem v zahraniční oblasti. Dotáhl do konce to, co jeho předchůdce Václav Klaus za deset let na Hradě změnit nedokázal. Mimo jiné proto, že mu v tom bránily předchozí vlády. Dnes, když je u moci Sobotkova ČSSD, Babišovo ANO a lidovci, to jde poměrně snadno. Jen KDU-ČSL má výrazně jiný názor na Moskvu i Peking. ANO je pragmatická strana, pro ni obchod a výdělek znamená smysl všeho. Kdepak lidská práva. Ta vždy a všude jen překážejí. Jak by nějací disidenti, odpůrci totality, mohli zajímat lidi, kteří spolupracovali s totalitní tajnou policií? A v sociální demokracii se vyklubalo mnoho putinovců a přátel čínského režimu.
Smíšený česko-čínský Tvrdík
Ještě před odletem prezident oznámil, kdo by se mohl stát novým českým velvyslancem v Číně. Buď exministr obrany Jaroslav Tvrdík, nebo bývalý ministr zahraničí Rusnokovy vlády Jan Kohout. „Ano, tyto dva lidi bych si tam dokázal představit, ale prozatím jsme tuto oblast neprobírali.“ Kohout je pragmatik, udělá, co bude chtít Zeman. Aspoň je to však diplomat. Tvrdík ne. Neuspěl jako ministr obrany, neuspěl jako šéf ČSA. Uspěl jako volební manažer Paroubkovy ČSSD. Podstatné je ovšem něco jiného. Tvrdík se stal předsedou dozorčí rady Smíšené česko-čínské komory vzájemné spolupráce. Cíl komory: maximalizovat obchod s Čínou.
Za pozornost stojí lidé, kteří prezidenta do Číny doprovázejí. Za Delta Capital letí expremiér Petr Nečas. Nechme stranou, že je obviněný v kauze Nagyová. Nechme stranou, že v Číně zastupuje Delta Capital. To je byznys. Podstatné je, čím si Nečas zasloužil letět se Zemanem. Byl pro něj přece donedávna symbolem korupce a všeho zla. Jedním ze závazků prezidenta v kampani bylo, že zastaví vládu Petra Nečase.
Důvod známe. Do domácí politiky se Nečas Zemanovi hodil jako nepřítel, do zahraniční mu ale pasuje jako soudruh. V roli premiéra Nečas tvrdil, že podpora punkové, antiputinovské skupiny Pussy Riot a tibetského dalajlámy „škodí exportu“. Nečas, srdce Zemana a jeho přítele Klause tehdy muselo radostí plesat, mluvil o „dalajlámismu“ a pravil kupříkladu, že „vzývání tohoto směru není podporou svobody a demokracie“.
Je podivuhodné, jak snadno se Zemanovi podařilo naše zahraniční směřování otočit. Tento muž, stejně jako jeho předchůdce Václav Klaus, je přitahován dvěma magnety – Ruskem a Čínou. Zjevně ho lákají nedemokratické režimy, kde se moc koncentruje v rukou jednoho muže nebo jedné strany.
Prý jde o vzývání režimu, který by pravděpodobně neměl demokratický charakter, ale „polofeudální, teokratický charakter se silnými autoritativními prvky“. Petr Nečas prosazoval politiku jedné Číny: „Jsem přesvědčen, že těmito umělými problémy si nemáme házet klacky pod nohy,“ řekl. Umělý problém byl zřejmě dalajláma a lidská práva. Za tento „antidalajlámismus“ a také „antihavlismus“ si nyní vysloužil let do říše středu.
Mládek: "My nejsme ti, kteří by měli školit"
Zajímavých Zemanových souputníků se najde samozřejmě více (z pravé strany spektra třeba exministr za ODS Tomáš Chalupa). Delegace se také účastní advokát, který Zemanovi pomáhal dostat se na Hrad, Jan Kříž za advokátní kancelář Kříž a partneři. Dvorní hradní právník, jehož jméno figurovalo na seznamech spolupracovníků StB, ale soudil se a byl poté z análů vnitra vyškrtnut. Radil už prezidentu Klausovi. Některé věci, některá jména se prostě nemění.
Za zmínku stojí malá firma v doprovodu, Mold Vin Cz. Zastupuje ji jednatel a společník Jaroslav Masopust. Jednatelem, který neletí, je ovšem velmi známá postava, bývalý velitel tankové divize ve Slaném Zdeněk Zbytek, který byl před pětadvaceti roky připraven s tanky táhnout na Prahu a skončit sametovou revoluci. Pod Mold Vin Cz spadá také Mold Vin VIP Club, kde je viceprezidentem předseda komunistů a přítel komunistické Číny Vojtěch Filip a čestným prezidentem Miloš Zeman. Snad se sluší také dodat, že Mold Vin zaměstnávala Zemanovu manželku Ivanu.
Máte rádi Aktuálně.cz?
Hlasujte pro nás v internetové anketě Křišťálová Lupa 2015 v kategorii Zpravodajství. Za každý Váš hlas děkujeme!
Jak vidíme, doprovod hlavy státu krom jiných podnikatelů tvoří i opravdu výjimečné postavy, jež názorně charakterizují obrat nejen naší zahraniční, ale také české vnitřní politiky. Zemanova cesta je jakýmsi symbolickým zpečetěním, ukončením skoro dvacet pět let přežívající havlovské tendence zasazovat se o práva slabých a utiskovaných ve světě. Uvidíme, jestli ta ve světě ničím výjimečná, ničím zajímavá postkomunistická zemanovská tendence kašlat na utiskované a starat se o kšeft vydrží taky čtvrt století.
Zajímavé bude sledovat, jak se první hlava státu Evropské unie od studentských protestů v Hongkongu vyjádří právě k tomuto tématu. Možná mu poradí Nečas, aby řekl něco peprného, posměšného o studentském „hongkongismu“. Zeman ale nejspíše půjde ve stopách ministra průmyslu Jana Mládka (ČSSD), který v červnu pravil: „Respektujeme to, že Čína má nějaký vnitropolitický vývoj, a my nejsme ti, kteří by měli školit, jak to má probíhat, byť samozřejmě bychom si možná přáli, aby vývoj spěl k nějaké formě demokracie bez excesů.“ – Škoda že už nejsme ti, kteří by měli nedemokratické režimy školit.
