Spor o zpravodajství České televize – neméně podstatný zbytek vysílání Jana Velebu a Hrad netrápí – se mění v jedno velké a asi neodstranitelné kulturní nedorozumění. Jenže veřejnou televizi bohudík nejde rozkrojit a musí za ni platit, vnímat ji a vůbec s ní obcovat všichni společně. Takže takhle to může jít donekonečna. Jedni nepřetlačí druhé.
Ať už si, jako senátor Veleba, myslí, že „by mělo být slušností veřejnoprávních médií vysílat živě tiskovou konferenci prezidenta republiky prostřednictvím jeho tiskového mluvčího“. Nebo jim naopak přijde, že to se slušností nemá vůbec nic společného, přičemž tento pojem je až příliš obráběn samotnou hlavou státu.
Celá záležitost se jistě dá pojmout jako prostý spor argumentů. Dá se měřit, jak často se v České televizi vyskytuje předseda mimosněmovní strany Veleba (o prezidentovi a jeho mluvčím nemluvě) a jak často předseda čtvrté nejsilnější strany ve Sněmovně Schwarzenberg. To když prezident republiky nadhazuje, že ČT je hlásnou troubou TOP 09. Nebo se dá polemizovat o tom, jaký je v principu rozdíl mezi televizí „všech občanů“ a prezidentem „dolních deseti milionů“. To když Veleba České televizi vytýká, že její tisková mluvčí dřív pracovala pro TOP 09 a Karla Schwarzenberga. Zatímco prezident Miloš Zeman účinkoval v kampani SPO(Z), na Hradě pracují její lidé a prezidentův tiskový mluvčí, který na rozdíl od své televizní kolegyně skutečně „je ve zprávách“, pracoval v tiskovém orgánu KSČM. Můžeme to porovnávat a pitvat zleva zprava, ale přinejlepším půjde o dost planý dialog.
Protože pes je zakopán hlouběji, v hodnocení reality, a možná dokonce v samotném pohledu na svět.
Takže, když Vás a Vaši tiskovou konferenci tentokrát neodvysílají (tak jak to udělali minule nebo předminule), okamžitě prohlásíte: „Považujeme tento přístup za dětinskou pomstu České televize za názory prezidenta republiky.“ Proč hned tak útočně, proč „pomsta“, proč taková rána na kovadlinu? Z čeho může Jiří Ovčáček, respektive Ovčáček a prezident – viz první osobu množného čísla „považujeme“ - soudit, že se někdo „mstí“? Protože podle sebe soudím tebe? Jsem uražen? Rázem jsme v iracionální rovině problému, diskuse nemá smysl, řeší se jakési volání pomsty.
Klíčem k vzájemnému nepochopení je slovo „cenzura“. V kontextu českého mediálního prostoru hrubě nadužívané, mlátí s ním leckdo leckoho, pokud má pocit, že jemu libé hlasy jsou málo slyšet. Je to absurdní a pro ty, kdo pamatují skutečnou nesvobodu slova a regulérní cenzuru totalitního režimu, znepokojivé, ba urážlivé. „Další cenzurní stopka prezidenta republiky veřejnoprávní Českou televizí.“ „Pokud bude Česká televize cenzurovat názory nejvyššího ústavního činitele, jak bude potom postupovat v případě dalších ústavních činitelů, politiků a občanů?“ Vědí Jan Veleba a Jiří Ovčáček, co je to cenzura? Podle mě ne, nebo alespoň důsledně předstírají, že ne.
Neodvysílat živě brífink tiskového mluvčího prezidenta republiky žádná cenzura není. Říkat tomu „cenzura“ je nehoráznost vůči těm, kdo byli kvůli reálné komunistické cenzuře vymazáni, nebo dokonce skončili v kriminále.
Tenhle rozměr věci ale exredaktor komunistických Haló novin Jiří Ovčáček asi úplně nedocení. Vlastně není divu, že je nad neodvysíláním tiskovky rozhořčen: něco takového by se, kdyby šlo o informace o předsedovi ústředního výboru, u jeho bývalého zaměstnavatele stát nemohlo. Jenže tady nejsme v Haló televizi, naštěstí.
