Postoj Berlína k ruské agresi vůči Ukrajině se radikálně vyvíjí. Žádná jiná evropská země neudělala takový obrat od důrazu na mírová diplomatická jednání, až k rozhodnutí posílat Kyjevu těžké zbraně a cvičit jeho vojáky. Obrat - Zeitwende, říká tomu spolkový kancléř Olaf Scholz (SPD) - byl dovršen tento týden. To když do Kyjeva, Buči a Irpině dorazila německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková (Zelení) a dala tak zapomenout na neuskutečněnou cestu prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera. A také na tahanice kolem velmi ostrých slov ukrajinského velvyslance v Berlíně, který od počátku ruského útoku šil do německé nerozhodnosti daleko za hranicemi diplomatických zvyklostí.
Baerbocková neskrývala zhnusení nad tím, co ruské hordy na Ukrajině provádějí civilnímu obyvatelstvu: "Všichni tu hrůzu známe z médií, ale vidět to všechno na vlastní oči je přece jen jiné". Jako očitý svědek, který se dotkl hrůz války, se teď německá šéfdiplomatka hodlá podle svých slov chovat rázněji než doposud.
Tak pravil Habermas
Vypadá to, jak napsal v textu Válka a rozhořčení doyen německé filosofie, bezmála třiadevadesátiletý Jürgen Habermas, že "zcela nová válečná realita vytrhla tuto mladší generaci z pacifistických iluzí, jak je patrné na nově stvořené ikoně Annaleně Baerbockové".
Sama ministryně ale odmítá, že by, na rozdíl od většiny Zelených, kdy pacifistkou byla. Podle ní je samozřejmé, že lidé chtějí bránit svou vlast. Dodejme ale, že už mnohem méně samozřejmé je, když jim v tom pomáhají ze zahraničí země, které útočící Rusko považuje ve své oficiální doktríně za nepřátele. To by Zelení jistě ještě v 90. letech nebo na přelomu století nepovažovali za možné. Jakkoliv Joschka Fischer, stranický předchůdce Baerbockové v úřadě, musel své pacifistické, antiamerické (proti politice, nikoli proti zemi) založení také měnit, když Berlín podpořil odvetné kroky Washingtonu po útocích z 11. září 2001.
Baerbocková nyní provádí svůj osobní obrat - a obrat Zelených - pod bezprostředním tlakem ruského státního terorismu, který páchá bezmezné hrůzy najednou tak blízko německých hranic. Podobně sociálnědemokratický kancléř Olaf Scholz na demonstracích svých příznivců, levicových hnutí a odborů teď vysvětluje, že vojenská podpora Ukrajiny není zradou mírového založení jeho strany, nýbrž snahou pomoci napadeným a týraným lidem, aby mohli chránit své životy.
Scholz i Baerbocková se odvolávají na humanitu, v jejímž jménu se teď prostě musí i zbrojit a zabíjet. Jejich postoj "nelze vysvětlit odmítnutím normativních orientací, jimž se takzvaní realisté soustavně vysmívají," komentuje tuto proměnu filosof Habermas. "Spíše vycházejí z příliš optimistického výkladu právě těchto zásad. Neproměnili se v realisty, ale v podstatě překypují idealismem!" píše. Je to jeden z největších paradoxů ruské války: Levicové politiky žene nepřiznaný idealismus lidí, které předtím kritizovali, tedy pravicových realistů, kteří vždy tvrdili, že Rusko (i Čínu) je třeba držet na uzdě zbraněmi.
Nejjasnější barva semaforu
"Není ostatně náhodou, že autory 'přelomu' jsou ti levičáci a liberálové, kteří - tváří v tvář drasticky změněné mezinárodní konstelaci - chtějí vážně jednat v reakci na opožděné poznání," analyzuje velmi přesně německý obrat (Zeitwende) filosof. Tím poznáním je pak skutečnost, že Německo jako její lídr Evropy nemůže získat respekt na mezinárodním poli, pokud nebude disponovat vlastní vojenskou silou, kterou bude také schopno v krizových chvílích využít minimálně k odstrašení.
Olaf Scholz ještě mluví ke generacím, které se bojí třetí světové války, protože se kdysi rodili a vyrůstali na troskách Třetí říše. Nechtějí válku podporovat zbraněmi, protože jsou přesvědčeni, že to k ničemu dobrému nepovede, neboť jadernou mocnost nakonec stejně porazit nelze. Zelení už patří k mladším vrstvám společnosti, které se proti starému světu bouřily a chtěly v tom novém realizovat své sny o spravedlivé společnosti. Měl to být svět beze zbraní. Nebude, zjistila i Annalena Baerbocková v Buči a Irpini. Nejde to, neboť nic není lidstvu tak vlastní jako jeho "nelidskost", které se musí neustále bránit.
Německý vládní červeno-žluto-zelený semafor (SPD, FDP, Zelení) teď nejjasněji září zelenou barvou. Barvou podpory pro vyzbrojení demokratického světa, který se jinak neubrání agresorovi, jemuž jsou pravidla i humanity politicky zcela cizí. Právě toto je jediný "Green Deal", proti němuž se dnes v Evropě nebude stavět skoro nikdo. "Green Deal", který se těší masové podpoře.
Autor je hlavní analytik týdeníku Euro.
