Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
14. 9. 2016 15:15

Lex Babiš je vedle jak ta jedle. Obejít se dá jak louže na chodníku. Oligarchu nepoškodí

Vítězství nad oligarchou se neodehrálo ani omylem. Jen důkaz, že naše politická kultura neexistuje. Že nemáme slušnost a demokracii v sobě.
Lex Babiš majiteli Agrofertu spíš pomůže. "On – změna" proti "starým stranám". Nic víc.
Lex Babiš majiteli Agrofertu spíš pomůže. "On – změna" proti "starým stranám". Nic víc. | Foto: ČTK

Zákon proti Andreji Babišovi. Lex Babiš. Snaha omezit Babišovu moc. Tak ANO nahlíží ve středu přijatý zákon o omezení střetu zájmů. Kdežto ti druzí, zbytek, klasičtí politici, jásají, jak to dobře dopadlo: "Udělali jsme významný krok na obranu demokracie a proti oligarchizaci," pravil předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Skutečně? Houby s octem.

Co se tedy změní? Členové vlády nebudou smět vlastnit noviny, rádia či televize. Naopak neprošel návrh, aby nesměli být ovládající osobou svých dalších firem (tedy osobou, která vlastní velký balík akcií). Další změna: firmy ministrů se nebudou moci ucházet o dotace. Pokud ovšem takový ministr převede vlastnictví médií či firem na osobu blízkou, do toho už zákon nezasahuje. Vtipné.

Je to tedy opravdu tak významný krok pro demokracii a proti oligarchizaci? Zvonku to tak vyzerá, řekli by bratři Slováci. Zevnitř to tak ovšem nevyzerá. Andrej Babiš dříve žertem pravil, že se ožení se svou družkou a převede Agrofert na ni. Jinými slovy: zákon se dá obejít stejně lehce jako louže na chodníku. Jestli firmu převedu na ženu, dítě, spřáteleného právníka, to je egál.

Po přijetí zákona Babiš sdělil, že se "poradí s právníky", tedy se možná obrátí na Ústavní soud. Je pro něj nepřijatelné, aby za něj rozhodoval někdo jiný, aby rozhodoval o jeho právu, co vlastní a co ne, a jestli chce jít do politiky. (Pro voliče velmi srozumitelné.)

Pokud jde majetek snadno převést, nabízí se otázka, proč zákon vůbec přijímat? Proč ty vlny kolem? Jistě, je nefér, aby firma politika, navíc třeba jako u nás ministra financí (!), dostávala od státu a Evropské unie dotace. Holding Agrofert v roce 2014 na dotacích inkasoval více než miliardu korun. To se zdá chybné. Ale není v principu stejně chybné, když dotace dostane firma manželky ministra? Dcery? Syna? Dědečka? Co se tím změní? A co podnikání ministerských náměstků nebo funkcionářů parlamentu?

Problém je hlubší, jen tak nějaký paragraf ho neodstraní. Přece má být jasné, přirozeně zřejmé, že když ministr financí zároveň vlastní obří holding nebo jiný ministr jinou firmu, má velkou výhodu, může pracovat v její prospěch. Voliči by to měli vnímat a být velmi, velmi opatrní, zda mu dají hlas. A mělo by být samozřejmé, že politik – majitel firmy – toto reflektuje a firmu prodá. Ale jasné to není. Naše politická kultura je z doby kamenné. Proto potřebujeme pořád nějaké zákony navíc.

Noviny? Klíčové jsou sociální sítě

Vlastnictví médií. Zákaz mít noviny, rádia, televize. Není i tohle předpotopní? Směšné? V době internetu, sociálních sítí, které nikdo prakticky nijak nereguluje, kde si každý píše, křičí, řve, dělá, co chce? Nemají snad dnes sociální sítě a různé obskurní servery stejný vliv jako papírové noviny, rádio a telka?

Oč u médií jde? Klíčem je důvěryhodnost informace. Věří jí čtenář, posluchač, divák? Nebo přesněji: je ověřená, pravdivá, reálná? Ale my žijeme v zemi, kde mnoho občanů nevěří prakticky ničemu, nejvíc tak internetu a jeho zcela neověřeným informacím. Naopak "klasická média" se netěší velké vážnosti; kolik lidí jim vlastně věří? Kdejaká dezinformační kampaň je převálcuje.

Toto je problém, nikoli samo vlastnictví médií. A další potíž: kdo v klasických médiích pracuje? Nakolik to jsou "hlídací psi demokracie"? Není zákon, který zakazuje ministrovi vlastnit noviny, urážkou novinářů? Předem se tady počítá s prodejností, nepevností, poslušností, ubohostí.

Politici, poslanci naskočili na nechutné výkřiky typu "kdo vás platí". Začali rozlišovat ryze politicky či byznysově, toho "platí Babiš", toho "platí Bakala“, toho Křetínský, Savov, Lukačovič a Porybný, Křetínský a Tkáč atd. atd. Je to ujeté, uhnuté, pokřivené. V médiích vlastněných Andrejem Babišem pracovala a pracuje řada slušných novinářů. Politici by měli hodnotit nikoli majitele, ale informace, jejich kvalitu a věrohodnost.

Neúspěšní proti úspěšnému

Do toho ale mají nekonečně daleko. Mnohem pohodlnější je nálepkovat: ten dělá pro toho, ten zase pro toho. A když dělá pro pana A, pak ho nemusíme brát vážně. Vážně bereme jen novináře pana B, rozuměj "ty naše". Pitomé. Nereálné.

Přitom kupříkladu Babišova média jsou pod drobnohledem, jsou kontrolována, kdekdo sleduje, jestli píší pro ANO, pro Agrofert. Existují přehledy, kolik toho jeho média vynechala, kolik zapřela, kolikrát údajně Babišovi nahrála.

A to je cenné, aby si občan (nikoli jen volič, občan) mohl sám udělat obrázek, sám mít představu, nakolik je které médium nezávislé. Ale znovu, je to tápání v minulosti, protože váha se přesunula jinam, do sociálních sítí, na internet, na servery. To poslance neznepokojuje? Že tu jedou masivní dezinformační kampaně ne od Babiše, Sobotky, Fialy, Kalouska, Zemana či koho, ale kampaně ruských tajných služeb? To je reálný problém, tam ať předvedou, jak umějí jednat.

Tenhle lex Babiš majiteli Agrofertu a předsedovi (majiteli) ANO spíš pomůže. Zapadl do jeho kolovrátku, do jeho mezivolební a i předvolební rétoriky. Všichni proti Babišovi. Staré strany proti ANO. Klasické partaje proti mladému, dravému hnutí. Neúspěšní proti úspěšnému.

Až Babiš, dejme tomu, převede Agrofert na osobu blízkou, ještě řekne: Já to chtěl dělat poctivě. Já se za svůj úspěch nestydím. To oni mě donutili! Já jsem schopný podnikatel a oni to nejsou schopní vydýchat. Bude mít další důkaz, jak on je ta moderna a oni brontosauři, kterým došla zeleň. Ne nadarmo při projednávání zákona v kuloárech pravil: "Jsou to zoufalci, kteří nevědí, jak funguje svět."

Jasně že ministr nemá mít média. Je to nefér. Ale jaký je rozdíl mezi takovým ministrem a jiným, který má nadstandardní vztahy s majitelem médií a dělá pro něj? Takto se dá vesele pokračovat. Ne. Vítězství nad oligarchou se neodehrálo ani omylem. Jen důkaz, že naše politická kultura de facto neexistuje. Že nemáme slušnost a demokracii v sobě.

 

Právě se děje

před 5 hodinami

Pekhartův gól rozhodl o výhře fotbalistů Legie v Poznani

Český útočník Tomáš Pekhart skóroval v prvním kole polské ligy po koronavirové pauze a zařídil fotbalistům Legie Varšava výhru 1:0 v Poznani. Vedoucí celek tabulky díky jeho gólu ze 17. minuty udržel osmibodový náskok před gliwickými obhájci titulu.

Bývalý reprezentant Pekhart se v Ekstraklase trefil po únorovém přestupu z Las Palmas podruhé. Čtyři dny po 31. narozeninách snadno doklepl do opuštěné branky míč, který se k němu snesl po nedorozumění domácího gólmana se spoluhráči.

Zdroj: ČTK
Další zprávy