Filipínský semi-diktátor Rodrigo Duterte zaujal média tím, že před svými příznivci políbil cizí vdanou ženu na rty. Stalo se to během setkání s krajany v Jižní Koreji. Záběry, které vysílala státní filipínská televize v přímém přenosu, ukazují Duterteho, jak na pódiu laškuje se dvěma dámami a od jedné z nich si nakonec vynutí letmý kontakt ústy. Mladá žena (Dutertemu je 73) se střídavě rdí, odvrací a směje, vzhledem ke kulturním rozdílům a jazykové bariéře bych si to netroufal rozebírat; každopádně odepřít prezidentovi, čeho si žádá, by se odvážil málokdo.
Zahraniční tisk informoval, že záležitost vyvolala kontroverzi a filipínské ženské organizace protestovaly: sexista Duterte zašel příliš daleko, hlava státu nabádá, aby si muži na ženách vynucovali podvolení. A tak dále. Světová média informovala: "Duterte opět šokoval."
No zdali. Jenom je potřeba na vzdálenost 10 tisíc kilometrů nastavit měřítka pro "šok". Spočítat správně koeficient kontroverznosti, čili to, koho zpráva zajímá a proč.
Jinak se v tom ztratíme. Duterte totiž šokuje jednak jako líbající macho, jednak jako politik s rukama od krve.
Prezidentem je necelé dva roky a jeho válce s drogami padlo za oběť několik tisíc lidí, což vyšetřuje Mezinárodní soudní tribunál, protože mezi mrtvými jsou s vysokou pravděpodobností nejen (podezřelí, nicméně nesouzení a odprásknutí) členové podsvětí, ale i lidé, kteří byli v nesprávný čas na nesprávném místě, a při razii nebyl čas ptát se, kdo je kdo. Nasvědčují tomu reportáže (jedna z nich získala Pulitzerovu cenu) i výpovědi svědků a pozůstalých. Realita, ne reality show.
Kromě jiného Duterte prohlásil: "Na Filipínách máme tři miliony uživatelů drog. Byl bych šťasten, kdybych je mohl vyhladit. Německo mělo Hitlera, Filipíny by měly…"
Také tvrdil, že jako starosta sám zabíjel podezřelé z drogových zločinů, často z jedoucího motocyklu. Jindy dal k lepšímu, že v šestnácti kohosi ubodal kvůli tomu, že se na něj špatně podíval (mluvčí to označil za "žert"), nebo že kdysi jednoho lumpa vyhodil z vrtulníku ("městská legenda", vysvětlil mluvčí).
Mimo to předloni nazval prezidenta Obamu zkurvysynem, čímž z jejich plánované schůzky sešlo.
Když filipínská senátorka odsuzuje incident s polibkem slovy "Prezident Duterte se choval jako král, který si myslí, že je mu dovoleno dělat cokoliv, co se mu zlíbí", má nepochybně pravdu. Je jen smutné, že k nám to dolehne spíš jako zpráva ze společenské rubriky. Kterou dokonce, s podmíněným reflexem "zase si nějaká netykavka stěžuje", někteří zaznamenají jen jako epizodu číslo milion ze seriálu #MeToo stesků.
Alfa samec Duterte totiž v logice médií šokuje spíš líbáním na ústa než zabíjením ve jménu války s drogami. Zájem vzbudí, když se zachová jako druholigová celebrita a je to na videu. Hlášky o vyhazování z vrtulníku jsou taky O. K., ale střílení ve slumu už až tak šokující není, to je bohužel všední. Mizérie.
Celebritizace Kim Čong-una spočívá v tom, že překvapuje-šokuje jeho přepych, bizarnosti, návštěva k-popového koncertu atd., kdežto koncentráky, vymývání mozků a popravy prostě jsou smutnou a dlouholetou skutečností - takže se hůř prezentují jako šokující nebo kontroverzní. Nacházíme se v demilitarizovaném pásmu mezi přijetím reality a PR diktátora.
