Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
4. 12. 2012 18:17

Likvidátorka Peake a zahajovač Kuba. Oběť: kultura

Rušení ministerstev neřeší dva hlavní problémy: korupci a špatné fungování institucí
"Podle likvidačního harmonogramu se máme potkat ve třetím patře. Ale není vyloučeno, že kolega bude napřed - je to starý dříč." (Václav Havel, Zahradní slavnost.)
"Podle likvidačního harmonogramu se máme potkat ve třetím patře. Ale není vyloučeno, že kolega bude napřed - je to starý dříč." (Václav Havel, Zahradní slavnost.) | Foto: Vojtěch Marek

Poté, co zlomila rekord ve fluktuaci ministrů, hledá si vláda vyšší cíle. Anebo už došla ministerská křesla, která by se dala přeobsadit. Možná došli lidé, kteří by se na ně mohli, s jistou dávkou představivosti, umístit.

Měnit ministry, to už dneska nikoho nezajímá - vládní politici správně postřehli, že když to půjde takhle dál, tak se s nějakou demisí brzy ani nedostanou do novin.

A tak se místo vyhazování a najímání ministrů chystají rušit ministerstva. Místo jednoho křesla celý barák! To by mohlo zabrat, ne?

Myšlenka to není úplně nová: například ministerstvo pro místní rozvoj už se mělo spojovat s životním prostředím, a to zase se zemědělstvím. Vzhledem k tomu, že místní rozvoj má v kompetencích například bydlení, je se na co těšit. Sociální věci se měly sloučit se zdravotnictvím (v Praze to stejně mají jen přes ulici). Doprava s průmyslem. A v nejbujnějších fantaziích po těžkém vínu dokonce vnitro s obranou.

To všechno jsme už z vlády slyšeli. Kdo z které dvojice bude zrušen a kdo nabude vrchu, není většinou zřejmé a dá se čekat lítý boj. Jako mezi Likvidačním úřadem a Zahajovačskou službou v Zahradní slavnosti. Kdo bude předsedou Ústřední komise pro zahajování a likvidování - to je, oč tu běží. Už dlouho.

Kreativní stěhováci

Soustem pro Likvidační úřad je už tradičně ministerstvo kultury. Jestli se má sloučit se školstvím, jak teď nadhazují likvidátorka Peake a zahajovač Kuba, není co řešit - školství bude zahájeno, kultura zlikvidována. Ministerstvo školství potřebujeme, ministerstvo kultury „nepotřebujeme".

To je fakt. Nedržet příbor jako prase kost, což je kulturní problém většiny Čechů, nás stejně žádné ministerstvo nenaučí.

A teď vážně: nápady na rušení ministerstev, prodávané jako „úspory ve státní správě", jsou krajně podezřelé. Nejen proto, jak halabala přicházejí a naštěstí zase mizí.

Především, naprosto není jasné, jak to všechno směřuje k nápravě dvou zásadních problémů českého státu: korupce a špatného fungování institucí. Nejspíš nijak. Naopak, dá se tipovat, že korupce po ministerské „optimalizaci" by byla větší a kreativně sestěhované úřady by fungovaly ještě hůř. Neexistuje ani stín pravděpodobnosti, že by se na superministerstvech neodehrály příběhy jako registr vozidel nebo sKarta.

Dělat takové hrubé řezy v době, kdy je státní správa zpolitizovaná a stále chybí zákon o úřednících, který by zabezpečil úřednickou „střední vrstvu", to je velmi riskantní operace.

Čím větší a košatější bude takové sloučené ministerstvo, tím větší je i šance, že na jeho práci bude hůř vidět. Vzroste moc tajemníků, sekčních šéfů a podšéfů. Zvětší se prostor pro politické vazby, střet zájmů a lobbisty. Přibude potencionálních trafik. Vyznat se v tom všem bude těžší. Místo slučování a rušení ministerstev je potřeba budovat profesionální úřednický aparát. A přimět úřady, aby jednaly otevřeně a usnadnily přístup k informacím.

A ještě ke kultuře: kdyby tam seděl někdo kompetentnější a nejlépe i charismatičtější než poslední ministr a ministryně Starostů, možná by nikoho nenapadlo ministerstvo rušit. Kdežto Úřad pro nastavování procesů si o rušení říká sám.

 

Právě se děje

Další zprávy