Oprávněně, neoprávněně ale hlavně tvrdě. Je jasné, že před volbami politikové kritizují jeden druhého, pokud se najde sebemenší příležitost; ostatně se s tím tak trochu počítá. Kolem podepsaného memoranda na těžbu lithia s australskou firmou European Metals Holdings (EMH), se však strhla až překvapivá mela. Bude o něm ve středu mimořádně jednat Senát, schůze se plánuje zúčastnit i premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). A také se tématem bude zabývat sněmovna - hlavní sál prochází rekonstrukcí, tak se bude jednat v náhradních prostorách, natolik je to důležité téma, zdá se.
Memorandum podepsal ministr průmyslu za ČSSD Jiří Havlíček a ten už čelí výzvám k rezignaci, pokud situaci nevysvětlí.
Lithium se má těžit v Krušných horách na Cínovci. A nejde o maličkost: v Krušných horách se možná nacházejí jedny z největších zásob lithia v Evropě. Stříbrný bílý kov je klíčovou surovinou pro baterie a tak je jasné, že poptávka po něm roste. A poroste.
A tak je také jasné, že roste představivost všech, kteří věří, že zázračný nález "z darů naší země" (řečeno slovy reklamních sloganů), pomůže zlepšit některé ekonomické ukazatele a zvýší bohatství české země, českého člověka a vylepší obraz těch (politiků), kteří byli tak prozíraví, že se zasadili o jeho těžbu, nebo naopak byli ještě prozíravější a nedovolili nikomu to bohatství českému člověku ukrást (přímo před jeho očima, by se skoro dalo říci v tom našem tak dramatickém předvolebním čase).
Jenže; vůbec nejde o to, jestli má těžba zůstat ve státních rukou (jak tvrdí jedni), nebo v soukromých za dostatečného dohledu a kontroly (jak tvrdí druzí); jde o to, aby byla tahle z nebe spadlá příležitost, o kterou se nezasloužil nikdo z nás, smysluplně využita a stala se opravdu zdrojem bohatství a prosperity. Víme totiž sami, že podobné "bohatství" z podobné lokality nám už dřív přineslo naopak nezměrné utrpení a nezměrné ztráty, to bez pochybností. Krušné hory nabídly světu smolinec, uraninit, který ovšem po válce namísto bohatství znamenal tragédii nejen pro celý region, ale pro celou zemi; tisíce politických vězňů pracovaly na jeho dobývání, než si nádoby s tím tak cenným a nebezpečným materiálem převzali sověti a za přísných bezpečnostních opatření naložili do vlaků, které mířily daleko na východ. Ti z politických vězňů, kteří pracovali 12 až 14 hodin denně přímo u drtiček, v takzvané věži smrti bez ochranných pomůcek dýchali radioaktivní prach - za všechny stojí za to si připomenout osud politického vězně a nesmírně talentovaného sochaře Jaroslava Šlezingera, který nakonec zemřel daleko od domova na rakovinu plic.
Vidíme, dnes, co z toho bohatství zbylo: zbytky táborů zarůstají lesem, pozůstatky hald a těžních provozů se rozpadají, nebo už rozpadly. V Jáchymově, tom kdysi působivém bohatém historickém hornickém městě je jeden zchátralý dům vedle druhého a tam, kde se neprovedla patřičná opatření, proniká radon jako tajná neviditelná hrozba z hloubi hor. Asi není náhodou, že například i tvůrci seriálu Rapl poslali detektiva průšviháře do nejhoršího místa, které v této zemi existuje - tedy právě do Krušných hor.
Jestliže bohatství nepřinesl Krušným horám smolinec, nepřineslo ho vlastně ani uhlí, které dodnes vykrajují ze země gigantické stroje na jejich úpatí. Uhlí přineslo průmysl a rozvoj; bohatství se ovšem rychle měnilo v kouř, popílek a těžní jámy, až jedna z nich spolkla celé jedno velké město: Most, zmizel a to dnešní stejnojmenné nové město, tedy spíše jen jakési sídliště, se prostě nestalo jeho důstojnou náhradou: podívejte se na nejrůznější ekonomické ukazatele, tohle (panelo)město z nich nevyjde nikdy dobře.
Je proto dobré mít tohle všechno na paměti vždy, když se jedná o nové zázračné "dary naší země", neboť historie se opakuje, i když málokdy úplně stejně. Řeknete, že to bylo dávno, za bolševika, dnes tu máme jiný systém, ale touha po bohatství "z darů naší země" je možná stejná. Spočítáme, kolik nám to přinese peněz, ale za úvahu by mohla stát také představa, jak bude vypadat ten region den poté, co těžba skončí. A rok poté a deset let poté a…
Je docela možné, přejme si to všichni, že to konečně napotřetí vyjde, že lithium bude tou surovinou, která konečně do toho podivného kraje přinese štěstí. Bylo by to samozřejmě dobře a pak by stálo za to, aby tahle zázračná surovina dokázala ještě něco navíc (řečeno slovy reklamních sloganů), tedy aby nezajistila "jen" bohatství, větší přínos peněz do státní pokladny, vyšší penze či příspěvky potřebným, ale bylo by dobré, kdyby pomohla vrátit tomu regionu to, co z něj ty dva předchozí pokusy o exploataci (až na samé dno) odčerpaly. Aby zkrátka přispěla k nápravě škod, k nápravě krajiny, měst, obcí sídel, a také třeba k tomu, aby se ta temná minulost více připomínala, protože špatné cesty v poddolovaném terénu je třeba označit.
Například takový záměr muzea pod Věží smrti u Jáchymova stále čeká na realizaci. To všechno jsou dluhy způsobené minulými představami o bohatství ukrytém pod zemí, tom bohatství, které se zdá být opravdu bezměrné, ale které se nakonec změnilo v prokletí.
