Jeden z paradoxů současného Česka - komunisté (KSČM) opět navrhují, aby byl zrušen lustrační zákon. Což je podobné, jako by vrah navrhl, aby byl zrušen trestný čin vraždy. Šéf klubu KSČM Pavel Kováčik tvrdí, že "je to zákon, který je dávno nepotřebný, nadbytečný…". Komunista se mýlí, stát stále vydává přes tisíc lustračních osvědčení ročně, loni jich bylo ještě 14 pozitivních. A letos v lednu bylo vydáno hned pět pozitivních osvědčení z celkem sedmdesáti vyžádaných.
Existují i opačné tendence. Piráti navrhují, aby se lustrační zákon vztahoval i na členy kabinetu. Autor návrhu poslanec Radek Holomčík říká: "Členové vlády jsou vysoce postavení ústavní činitelé, kteří ale neprošli sítem voleb. To znamená, že jsou jmenováni, a proto nám přijde logické, aby i na ně se vztahovala tato povinnost." To samé neúspěšně prosazovala pravice už před šesti lety.
Pro osvěžení paměti: tato norma zakazuje výkon některých funkcí lidem, kteří někdy v době od 25. 2. 1948 do 17. 11. 1989 pracovali v StB, nomenklatuře KSČ, byli členy lidových milicí anebo studovali na vybraných vysokých školách pro bezpečnostní složky v Sovětském svazu. Zákaz se týká funkcí obsazovaných volbou, jmenováním nebo ustanovením v orgánech státní správy, v bezpečnostních složkách a dalších organizacích.
Je něco takového potřeba ještě třicet let po? Už jen z těch dvou opačných přístupů, komunistického a pirátského plus pravicového, vidíme, že lustrační zákon nejenže nevyhasl, ale i nadále zůstává živý.
Otázka by se dala postavit jinak: vyrovnali jsme se dostatečně s minulostí? Pokud ano, pak takový zákon nepotřebujeme. (Navíc je "lustrák" značně nedokonalý, vynechává kupříkladu příslušníky vojenské kontrarozvědky, VKR, ti mají lustrák čistý, ač byli příslušníky StB, nebo pohraničníky, kteří stříleli lidi na útěku.)
Jak by se vyrovnání s minulostí projevovalo? Bylo by obecně jasné, že estébáci, agenti, nomenklaturní komunisté a další prominenti totalitního režimu nemají v klíčových funkcích co dělat. Bylo by jasné, že komunistický režim byl zlo. KSČM by nemohla mít ještě dnes stalinistické křídlo. Premiér by v žádném případě nemohl být agentem StB (což platilo v 90. letech, ale neplatí to už dnes).
Pokud jsme se však s komunistickou minulostí nevyrovnali, pak je zjevné, že lustrační zákon rušit nemůžeme. Česká nevyrovnaná společnost ho dál, bohužel, potřebuje, dál nás aspoň do jisté míry chrání. Potřeba této normy je vysvědčením vývoje našeho národa po revoluci.
Žijeme v hodnotovém prostředí?
Dokonce, a to je opravdu drsný paradox, dnes onen nedokonalý lustrák potřebujeme možná víc než v 90. letech. Lidé jsou bombardováni tunami lží o minulém režimu, prý to tu nejen nebylo tak zlé (zabíjení lidí, mučení, zavírání, špiclování, vyhazování ze zaměstnání, ze škol, postihování celých rodin, zkreslování historie, oblbování mas atd.), ale prý byl totalitní režim mnohem lepší než dnešní.
Vrcholem té změny, vynořenou částí ledovce, je exestébák Babiš. Nejde jen o něj. Do stejného ranku spadá prezidentův neskrývaný obdiv k Vladimiru Putinovi, exkágébákovi, Zemanova chorobná náklonnost k drsnému režimu komunistické Číny, kde se česká hlava státu dokonce svého času chtěla učit "stabilizovat společnost". Patří sem taky fakt, že vládu Babiše drží nereformovaní, zčásti stále dál stalinističtí komunisté Vojtěcha Falmera Filipa.
V letech po listopadu 1989 měla značná část české společnosti v dobré paměti ten dusivý, zákeřný režim, z něhož doslova zázračně (a bohužel bez svého většího přičinění) a levně vyvázla. Tahle čerstvá paměť je pryč, ale bývalí příslušníci i agenti StB a další a další pryč nejsou.
Pěknou ukázkou posunu, nebo přesněji couvání, kterým jsme prošli, byla debata na ČRo Plus 21. února v pořadu Pro a proti. Tématem byl návrh zrušit lustrák, mluvil bývalý disident, dnes pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů, badatel Miroslav Vodrážka a poslanec KSČM, místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti Jiří Valenta, bývalý příslušník StB.
Vodrážka zákon hájil, "protože je symbolem našich hodnot", mezi něž patří, že lidé, kteří se podíleli na potlačování práv občanů, nemají dnes pracovat ve vybraných funkcích. Když se mluvilo o procesu vyhasínání lustračního zákona, badatel připomněl, že stále platí Benešovy dekrety, "přestože byl pokus je zrušit, tak právě Ústavní soud je potvrdil", stále totiž mají nejen symbolickou, ale i reálnou hodnotu.
Bývalý estébák Valenta nabídl dnešní komunistické uvažování: "… já jsem byl taky postihován tehdejším režimem, já jsem nemohl studovat, já mám veškeré vzdělání po roce '89." Dále: "Já jsem byl evidován u Státní bezpečnosti v nejnižší hodnosti, protože jsem nemohl studovat vysokou školu, šel jsem k SNB a v rámci nějaké umístěnky jsem kontroloval průkazky u vládních budov…" (Nemyslel to jako vtip, dodávám.)
Na otázku moderátorky, zda mu vadí, že pracoval u StB, pravil: "Já teďko řeknu takovou kontroverzní věc. Každý stát si vybírá do svých zpravodajských služeb ty nejlepší lidi, co má. Tak proč by mně to mělo vadit, já žádnou osobní zodpovědnost za to, že bych někomu ublížil, prostě nemám."
Už chápete, proč je lustrační zákon dál a dál potřeba? Protože oni necítí "žádnou osobní zodpovědnost", a když jim to dovolíme, klidně nám to tu celé zase zopakují. Opět bez osobní odpovědnosti.
