Objem lásky, ukrytý v českých srdcích, taje jako sníh. Lidi se mají rádi čím dál tím míň, navzájem i každý zvlášť. To není nějaká dojmologie, ale čísly vyfutrovaná skutečnost.
Sociologická agentura CVVM (patří pod Akademii věd, čili žádní šarlatáni), se každý rok Čechů ptá, jak jsou jim různé národy sympatické. A za poslední léta let šly známky dolů, u všech, dokonce i u Čechů samotných. Sami sobě se líbíme míň a míň, i když pořád jsme pro Čechy nejsympatičtější národ. Cítíte, Češi, taky lehkou schizofrenii?
Průzkum nabízí pestrý výběr, ale ani Slováci, Francouzi, Rakušané, Američané, Indové, Litevci, Izraleci, Turci ani poslední, nejméně sympatičtí Iráčané v něm nedopadli líp než před rokem. A to ještě není jisté, kolik dotázaných „českých občanů" k nějaké té cizí národnosti patří, nebo má cizího manžela a cizí děti, takže není úplně česky objektivní.
Čtěte také: Čechům jsou nejsypmatičtější... Češi
Zajímavé by bylo uhodnout, z čeho taková sympatie nebo nesympatie vyrůstá. Například, kolik dotázaných vidělo v životě živého Kurda (autor článku kdysi jednoho, doktora Yektu Uzunogla). Nebo dalo řeč s nějakými Japonci (kterým ovšem pár bodů přihrál Tomio Okamura).
Tenhle průzkum se týká cizích národů jako takových, ale CVVM zkoumá i vztah Čechů k národnostním skupinám, které žijí u nás. Aby to bylo fér, jsou mezi nimi opět i Češi a i v této kategorii zůstala korunka miss sympatie na domácí půdě. Zajímavé je, že všechny národy mají jako „národnostní skupina" lepší hodnocení než jako „národ"; asi máme pocit, že je známe a jaksi na našem území máme pod kontrolou. Výjimkou jsou Ukrajinci - ti jsou nám „celkově" podstatně sympatičtější než ti zdejší, které si představujeme jako umolousané dělníky s igelitkou.
Mají se vůbec takové průzkumy dělat? Jak byste v nich odpovídali? Copak jde bodovat na stupnici 1-7, jak je mi sympatický nějaký národ? Odpověď, to bude vývar z předsudků, klišé, mediálního obrazu té které země. Jen výjimečně i z vlastní zkušenosti. Výsledek vždycky ta klišé a stereotypy potvrdí. Alespoň víme, na čem jsme. Pak je ale fér, když někdo takový výzkum udělá o nás a vyjdeme z něj jako vyčůraní, obtloustlí a vcelku ničím nezajímaví pivaři.
Ale já bych takový dotazník proškrtal, stejně jako kdyby se mě výzkumníci ptali na jinou oblíbenou otázku, totiž „koho byste nechtěl mít za souseda". Romové vždycky bezpečně vyhrávají; a to jich, věřme, musí být několik i mezi samotnými respondenty. Jasně, že je lepší mít na patře kulturního Roma nebo Čečence než asociálního Švéda. Ale takový úsudek se bohužel nedá prohnat sociologickým výzkumem. Není z něj žádný výstup, ani zpráva do novin.
