reklama
 
 

Marcel Chládek – omyl na ministerstvu školství

5. 5. 2014
Komentář Martina Fendrycha: Ministr Marcel Chládek usoudil, že domácí škola na druhém stupni základní školy není vhodná. Nenabízí žádné relevantní argumenty. Prostě je proti a má politickou moc.

Ministr školství Marcel Chládek (ČSSD) je při chuti. Nejdřív rozhodl, že děti od první třídy nemohou žít bez tabletu. Nyní přichází s dalším radikálním řezem: z novely školského zákona vyhodí možnost, aby rodiny mohly vzdělávat své děti doma i na druhém stupni základní školy. Přitom „domácí škola“ v šesté až deváté třídě už experimentálně běží a osvědčila se. Národní ústav pro vzdělávání zveřejnil statistiku za školní rok 2011/2012. Pokusné ověřování domácího vzdělávání na druhém stupni zahrnulo 102 žáků, 65 prospělo s vyznamenáním, 37 prospělo a žádné dítě nepropadlo.

Chládek je proti domácí škole na druhém stupni delší dobu. Argumenty? Krom liché obavy, že by se děti doma nenaučily všechno, co kluci a holky ve škole, je tu ještě ministrova další starost: „Škola plní nejen funkci vzdělávací, ale i socializační.“ (Holt se nezapře, že je pan ministr socialista). Zcela mimo výsledky výše uvedené statistiky Chládek říká: „... zjistit po devíti letech domácího vyučování, že je dítě naprosto nepřipravené, je příliš pozdě. To už je zničený život.“

Je to nesmysl. Děti chodí pravidelně, jedenkrát za půl školního roku na přezkušování. Domácí vzdělávání musí povolit ředitel školy. Pokud by dítě propadlo, mělo nakročeno na „zničený život“, ředitel by musel domácí vyučování zakázat a dítě by nastoupilo do základní školy.

Na prvním stupni u nás doma rodiče (někdy také jen jeden rodič) vzdělávají okolo 500 dětí ročně. Nejde tedy o velká čísla, která by český školský systém ohrožovala. Jaké děti se učí doma? Některé měly potíže ve třídě; setkaly se třeba se šikanou, kterou škola nedokázala odstranit. (Škola často hájí sebe samu, kdežto rodiče logicky inklinují spíše k ochraně svého potomka.) Nebo to dítě může mít jiné problémy, třeba je mírně opožděné a doma se mu dokážou víc věnovat.

Druhý základní důvod: rodiče mají pocit, že je domácí výuka výhodná pro rodinu, která je víc spolu, stmelená. Navíc si věří, že mají sílu dítě nebo děti vzdělávat, což rozhodně není snadné. Vyžaduje to oběť.

Doma chovaní fanatici a fanatičky

Marcel Chládek mluví o socializační roli školy. Vychází z mylné představy, že dítě sedí doma s mámou nebo tátou, nemá vůbec žádné kontakty, sociálně krní. Realita je jiná. Rodiče (hlavně v Praze a Středočeském kraji) vytvářejí skupinky, pořádají společné akce, třeba návštěvy muzeí, naučné vycházky atd. Někde se střídají i při výuce předmětů, ve kterých si nevěří (dejme tomu matematika). Děti navíc navštěvují různé kroužky a sporty, takže se mezi další kluky a holky samozřejmě dostanou.

Doma vzdělávané děti mají víc času. Výuce věnují méně hodin, nejsou ničím rozptýlené, odpadá všelijaká školní buzerace. Matka nebo otec vědí, co jejich dceru či syna zajímá; když třeba chodí na ryby, věnují vodnímu světu a jeho obyvatelům víc prostoru. Podporují a rozvíjejí to, k čemu dítě tíhne.

Nikdo asi nepopře, že školní třída s sebou nese mnoho negací; nejen šikanu, která je značně rozšířená a má mnoho forem, ale i další zlozvyky. Dost dětí neumí snadno zapadnout do kolektivu, nemají mimikry, neumějí se přizpůsobit, ve škole se ocitají v koutě, rostou z nich vystrašenci.

Navíc je škola od první třídy až po univerzitní vzdělávání postavena na soutěži. Ve všem se neustále „závodí“, na všechno jsou „olympiády“, pořád někdo musí být „nej“, první, ten nejúspěšnější, ostatní pak neúspěšní. Domácí škola může tento absurdní „sportovní“ prvek potlačit a naopak v dítěti díky individuálnímu přístupu objevit, co opravdu je, na co má buňky.

Domácí škola představuje alternativu. Pro některé děti běžná škola není dobrým řešením. Výsledky domácí výuky nejsou horší, spíše lepší. Krom historicky výjimečného Německa je to na západě samozřejmost.

Marcel Chládek nepřináší relevantní argumenty proti. Má jen moc domácí školu na druhém stupni stopnout. Nabízí vskutku zvláštní výhrady. Obává se, že rodiče mohou mít „extrémní světonázor“, a když budou učit děti doma, tak ho do nich lépe narvou. Popravdě se tomu zabránit nedá. Rodiče mají na děti obrovský vliv, když chtějí, škola jim v tom nezabrání. Není však známo, že by z doma učených dětí vyrůstali teroristi či náboženští fanatici.

Nesmyly na druhou

Chládek mluví i o rodičích, kteří děti zneužívají. Takoví prý mohou zneužít i domácí školu. Jenomže lidé tohoto typu nebudou ochotni dcery a syny doma učit. To vyžaduje láskyplnou péči a zájem. Další Chládkův pseudoargument: řada rodičů neposílá dítě do školy. A tady budou mít možnost to provádět v praxi a oficiálně. Nesmysl na druhou. Jak už řečeno, domácí výuku povoluje ředitel školy. Děti přezkušovány. Už za půl roku by se ukázalo, že neumějí nic, a musely by do školy.

Jak je to jinde? Jediné Německo nepovoluje domácí školu. Hitler ji zakázal v roce 1939. Německo je v tom ale samo. Všude jinde v západních zemích je domácí výuka běžná na obou stupních, někde i na střední škole.

Nejdál jsou ve Spojených státech. Domácí výuka je tam velmi populární, takto se vzdělávají zhruba dva miliony amerických dětí. Podle statistik mají větší šanci dostat se na univerzitu. Dvě třetiny tam uspějí, zatímco z dětí, které chodí do školy, uspěje jen polovina. Doma vzdělávané děti v USA pravidelně podstupují standardizované testy a v nich dosahují vynikajících výsledků.

Domácí škola představuje alternativu, jinou cestu. Pro některé děti běžná škola není dobrým řešením. Výsledky domácí výuky nejsou horší, spíše lepší. Krom historicky výjimečného Německa je to na západě samozřejmost. Chládkovo Ne je neopodstatněné a nesmyslné. Navíc by jeho „argumenty“ musely platit i pro první stupeň základní školy, kde však domácí výuku laskavě ponechává. Nemá to ani hlavu, ani patu. Chládek se bohužel jeví jako ministr - omyl. Sociální demokracie nemá kvalitní lidi a už zase to odskákalo školství.

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama