Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
17. 9. 2019 12:30

Národní smíření: Zeman a Schwarzenberg překonávají vzájemný odpor u Masarykovy vatry

Oba soci stárnou. Podobně jako stárne a spěje ke konci jejich sočení. A oba, jako my všichni, by měli mít na mysli, že i po nich tu budeme žít dál.

Oceňuji, že dva soci - jeden vyznavač autoritářů, Putinova a Si Ťin-pchingova režimu, druhý liberální zápaďák - Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg se spolu sejdou před očima veřejnosti. V sobotu v Lánech zapálili Masarykovu vatru, hranici na počest 82. výročí úmrtí prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, demokrata každým coulem.

Loni se tam taky sešli, zdá se to však čím dál vzácnější, méně normální, že se politici (a nás, nepolitiků, se týká jakbysmet) zcela opačných pohledů na svět společně sjednotí pod něčím, co je přesahuje. Kdyby neměli pocit, že je Masaryk přesahuje, nebo alespoň že je dobré lidem ukázat, že je přesahuje, je jim vzorem, nedělali by to.

Hojně se mluví o našem českém rozdělení, jak jedni druhým nemohou přijít na jméno, a právě stávající prezident a kníže slouží či sloužili (Schwarzenberg se z veřejné scény hodně stáhl) dvěma velkým skupinám za protichůdné symboly. Jak vlivem první přímé volby hlavy státu v Česku, tak kvůli jejich celoživotnímu zaměření a směřování.

Oba se nepochybně museli umravnit, překonat. Víme, že Zeman na knížeti nenechá chlup čistý, výhra v přímé volbě mu nestačila. Zrovna tak nelze utajit, že Schwarzenberg nepovažuje Zemana, který ho špinavým způsobem porazil, zrovna za výlupek vší demokracie, ba právě naopak.

A přece spolu zapalují Masarykovu vatru. Přece spolu sedí na lavičce, ač oba jen sotva pohybliví, zapalují hranici na počest muže, o jehož úctyhodnosti tu pochybují snad jen komunisté. Jako by oba věděli, že neexistuje jiná cesta než smíření, nic nepotřebují čeští občané víc, nic tady víc dlouhodobě neschází.

Už to, že je vůči Zemanovi kritický Schwarzenberg zván a u vatry mluví, je něco, co bychom měli vnímat a pokud možno i napodobovat. Od Zemana je to projev jisté velkodušnosti, kdyby nechtěl, kníže by nepochybně do Lán pozvání nedostal.

Oba soci u vatry drželi řeč, každý vyjádřil, co potřeboval. Prezident se pochválil, co všecko udělal pro zvelebení lánského parku: "A přátelé, já už nevím, co bych tam dále zveleboval. Řídil jsem se paměťmi pana Krejčí, který byl Masarykovým zahradníkem do roku 1938, a pokud se nemýlím, tak všechno, co tam tenkrát bylo, jako je potok, jako je skalka, jako je Horní rybník a podobně, je dnes opět opraveno a obnoveno." Věta "už nemám, co bych zveleboval" byla hned na sociálních sítích hojně využita.

Masaryk: Spravedlnost je matematika humanity

Je pěkné, že se Lány zvelebují, jen by český demokrat v dnešní době, zvláště pak u Masarykovy vatry, od hlavy státu čekal poněkud jiný projev, nikoli zahradnický. Jako by i jinde nebylo co zvelebovat.

Karel Schwarzenberg řekl: "Tu demokracii bychom měli, kdyby tady byli ještě nějací demokraté. Ale ti mi ještě pořád v té české kotlince trošinku chybějí, tak dejž to pánbůh, snad přece jenom nějací zase vyrostou a že si uvědomí jednou, že svoboda a demokracie, kterou nám Masaryk přivezl, není samozřejmost, že každá generace musí o ni bojovat, a to bychom si měli při příležitosti vzpomínek na prezidenta Masaryka uvědomit."

První věta je citací prvního československého prezidenta, který řekl: "Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty." Platí to bohužel stále dál.

Připomeňme jiné Masarykovy výroky: "Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii." Ta věta dnes, kdy v čele sněmovny najdeme komunistu a okamurovce, až bolí a pálí jak oheň vatry.

Jiná masarykovština: "… každý musíme snést mínění druhého. Demokracie znamená diskusi." Kam zmizeli diskutující? Přijde jednou premiér diskutovat na akci Milionu chvilek pro demokracii, když je opakovaně vyzýván? Do jakých pořadů chodí "diskutovat" Miloš Zeman? Jak nazvat jeho barrandovské sezení s Jaromírem Soukupem, když víme, že diskuse to není?

A poslední citace dnes uctívaného filozofa a humanisty: "Demokracie není panováním, nýbrž prací k zabezpečení spravedlnosti. A spravedlnost je matematika humanity." Okamžitě vám v mysli vyskočí poslední dění. Podivná spravedlnost, vykonávaná v kauze Čapí hnízdo, najednou dostává hlubší rozměr… Víme, že se u nás matematika neumí učit a je mnohými nesnášena. A hle, na matematiku humanity to sedí rovněž.

Ale zpět, Masarykův "zahradník" a masarykovec tělem i duší se sešli u ohně a oba - nikoli jeden z nich - nám vzkázali, ať se taky scházíme. Ať ukazujeme, že to jde, že na sebe nemusíme jen plivat. Nechat se spojit Masarykem není kašpařina, má to smysl. Buďme oběma pánům vděční, že tam spolu, staří, nemocní, nepohybliví seděli a jeden druhého snášeli.

Ještě jedno symbolické poznání, jež z vatry plyne. Oba ti soci stárnou, jako stárne, ke konci se chýlí jejich sočení. A oba, stejně jako my všichni, by měli mít na mysli, že i po nich tu budeme žít dál. Snad s masarykovskými hodnotami, ne s těmi kremelskými nebo šanghajskými.

 

Právě se děje

Další zprávy