David Klimeš David Klimeš | Komentáře
6. 9. 2021 5:30

MasterChefem kampaně se může stát jen ten, kdo pozná chutě svých voličů

Slavit budou partaje, kterým se podaří zjistit, co jejich příznivci považují za prioritu - a ovládnou pak na tomto poli předvolební vřavu. Co funguje na fanoušky vládních stran, a co na ty, kdo podporují opozici?
Co mi dáte? A co bych měl dát já vám? (Andrej Babiš na obědě v menze Univerzity Karlovy na Albertově).
Co mi dáte? A co bych měl dát já vám? (Andrej Babiš na obědě v menze Univerzity Karlovy na Albertově). | Foto: ČTK - Kateřina Šulová

„Bože, s jakou blbostí to zase přišli!?“ vzdychají během kampaně mnozí lidé před politickými billboardy. Vtip je v tom, že to nejčastěji dělají nad hesly partají, které dozajista volit nebudou. Marketéry proto ani nezajímají. Ti hledají někoho jiného - člověka, který by o volbě strany uvažoval, a má proto cenu mu nadbíhat.

Výzkum, jejž pro Aktuálně.cz připravila agentura Behavio, nabízí vhled do této alchymie a mnohým zdánlivě nepochopitelným krokům politiků pomáhá porozumět.

Začněme u nejsilnější strany - vládního hnutí ANO. Pryč jsou jeho liberální začátky, nyní se portrétuje jako konzervativní „law and order“ sdružení. Sázka na to, že lidem bude slibovat především „bezpečí“, je tak v jeho případě logická.

Sama o sobě ale nestačí. Cítit se bezpečně touží tři ze čtyř lidí, kteří o volbě ANO uvažují. Jenže u ostatních stran to vypadá dosti podobně. Jak si tedy pomoci? Ano, naháněním strachu. K tomu jsou po ruce migranti. Těch muslimských se předem bojí 55 procent příznivců premiérova politického vehiklu. Když jim Andrej Babiš slíbí ochranu, upevní si jejich náklonnost - a ještě zaloví ve vodách SPD či Přísahy.

Pozor, překvapení

Obecné sliby, jak v zemi po volbách už konečně začnou platit zákony padni komu padni a k dobrému lékaři to bude mít pár minut každý, jsou obvyklou chybou mnoha stran - potěší, ale hlas nepřinesou, protože je opakují všichni. Zkušenější politici k tomu proto vždy přibalují i speciální nabídku pro své.

Jako příklad mohou posloužit důchody. Jsou volebním tématem pro hodně stran a není to nijak překvapivé. Naděje na důstojnou penzi je prioritou prakticky pro polovinu českých voličů, jenže ta je mezi stranami rozložena nerovnoměrně.

Pro příznivce KSČM je to zásadní ze 70 procent. Dosti podobně to pak vidí i ti, kdo zvažují, že u uren podpoří Přísahu a SPD. Poměrně nečekané je ale zjištění, že téma nijak zvlášť nerezonuje u těch, kdo přemýšlejí o volbě lidovců - za prioritní jej má jen zhruba třetina z nich.

A pozor, překvapení. Top záležitostí jsou penze pro 62 procent voličů nakloněných ANO, ale jen pro 55 procent těch, kdo mají blízko k ČSSD. Názornější ukázku toho, jak Andrej Babiš vysál sociálnědemokratický elektorát a zbavil nejstarší českou demokratickou stranu jejích tradičních příznivců, si lze těžko představit. Při takovém rozvržení je rázem jasnější, proč ČSSD nijak zvlášť nepomohl ani fakt, že se její ministryni práce a sociálních věcí Janě Maláčové podařilo dosáhnout mimořádné valorizace důchodů.

Převtělení ANO do novodobé sociální demokracie je navíc patrné i v dalších oblastech, například u bydlení. Z menší vládní strany tak zjevně zbyla jen slupka, levicově orientovaní voliči už dávno odešli jinam.

Přerod nejsilnějšího politického hnutí z někdejšího probyznysového v sociálně zaopatřovací dobře ilustruje také postoj jeho přívrženců k podpoře malých a středních podnikatelů. Zásadní už je něco takového jen pro 38 procent lidí, kteří uvažují o volbě ANO, zatímco mezi stoupenci ODS a TOP 09 je jich stále nadpoloviční většina.

A teď si dáme diktát

Navzdory vší důležitosti jsou to ale stále příliš „slabá“ témata, než aby dokázala elektorát elektrizovat. Podporou malého a středního podnikání či zvýšením důchodů můžete ujistit své příznivce o správné volbě, opravdu hodně pozornosti vám ovšem zjedná jen emotivní seknutí do živého.

Tomio Okamura tak například s gustem přizvukuje všem odmítačům očkování. A čísla napovídají, že v tomto ohledu nejspíše chápe, co po něm „jeho lidé“ chtějí - za klíčovou záležitost považuje odpor k všeobecné vakcinaci 53 procent těch, pro které je SPD volbou, o níž přemýšlejí.

Z křesel nás má sílu zvednout i okamžik, kdy přijde řeč na Evropskou unii. Navzdory tomu, že jde o klub, díky němuž se těšíme z bezprecedentní bezpečnosti a prosperity, obává se více než polovina podporovatelů ANO, Přísahy, komunistů a SPD „bruselského diktátu“. Bez obav ale zůstávají v tomto ohledu voliči ODS, což po letitém zapáleném boji stranických špiček proti eurofederalistické hrozbě odhaluje, jak málo občanští demokraté svým voličům rozumějí nebo rozumět chtějí.

Delší, ale zato méně pohodlná zkratka

Samozřejmě ale také platí, že člověk při smyslech si nemůže přát, aby se strany řídily voličskými sentimenty. Alespoň tedy pokud si zároveň nepřeje, aby to s Českem dopadlo mizerně.

Stačí se třeba podívat, jak slabá je poptávka po tom, abychom v Bruselu hráli aktivní roli. Uvítali by to jen necelé dvě pětiny lidí, kteří sympatizují s TOP 09, lidovci a piráty. U jiných stran je to pak už propadák zcela absolutní.

A ještě více mrazí z postoje k našemu členství v NATO. Za prioritu jej sice považuje 64 procent těch, kdo se hlásí k lidovcům a 60 procent topkařů, ale jen 17 procent příznivců ANO. Zato 27 procent lidí kteří podporují SPD - a dokonce 34 procent těch, kdo obdivují komunisty - volá po strategických vztazích s Ruskem.

Unikátní průzkum agentury Behavio pro Aktuálně.cz tak nejen odhalil motivace příznivců různých stran, ale také ukázal, jak těžké je sestavovat předvolební politický program: Na jednu stranu je nutné znát voličskou poptávku a akcentovat ji, na druhou je třeba umět se jí postavit. Jak která strana tento rébus vyřešila, zjistíme 9. října, až se po druhé hodině odpolední uzavřou volební místnosti.

Volební debata: Kdo zaplatí účet za covid? Je čas škrtat a zvednout daně? (video z 2. září 2021)

Co politici udělají s rekordním schodkem státního rozpočtu? A budou zvyšovat daně? Sledujte DVTV Roadshow v Brně. | Video: Martin Veselovský, Daniela Písařovicová
 

Právě se děje

Další zprávy