Helena Zikmundová | Komentáře
21. 7. 2017 9:15

Mezi morální panikou a šmírováním. Kdy se k trans lidem začneme chovat normálně?

I serióznějším médiím už sice dochází, že se v zahraničí něco děje, ale vnímají to převážně jako novou módu, které není radno se příliš nadšeně chytat.
Chelsea Manningová v Pride průvodu v New Yorku, červen 2017.
Chelsea Manningová v Pride průvodu v New Yorku, červen 2017. | Foto: ČTK

Začátkem srpna bude mít v New Yorku vernisáž výstava A Becoming Resemblance americké umělkyně Heather Dewey-Hagborgové. V principu se nebude lišit od její dřívější práce - autorka je známá tím, že s pomocí 3D tisku vytváří plastické portréty na základě DNA skutečných lidí. Jeden rozdíl tu ale přece jen bude. Desítky nových trojrozměrných obličejů tentokrát vznikly podle genetické informace jediné ženy: Chelsea Manningové.

Celý projekt začal ještě v době, kdy si Chelsea odpykávala trest za zveřejnění materiálů o útocích amerických vojenských sil na civilní obyvatelstvo v Iráku. Za mřížemi byla od roku 2010 a ven se dostala letos v květnu poté, co jí Barack Obama během posledních dnů v úřadu prominul zbytek neúměrně vysokého, pětatřicetiletého trestu. Zájem veřejnosti ale upoutal hlavně jeden osobní detail - Chelsea Manningová je transgender žena a hormonální terapii s tím spojenou zahájila právě ve vězení. Výstava jejích portrétů je tedy zároveň určitým komentářem k identitě a právu na sebeurčení.

Sláva jako vedlejší produkt

Manningová se vymyká z řady trans osobností, které se v posledních letech začaly častěji objevovat v médiích. Obvykle jde o herečky, sportovkyně, zvlášť mezi mladší generací mají fanouškovskou základnu trans aktivisté a aktivistky. Většina jich je ze Spojených států a ženy bývají zastoupeny víc než muži, což by byl námět na samostatný článek o tom, jak jako společnost tyhle tradiční kategorie vidíme. To je taky nakonec jedna z mnoha věcí, které musí transgender osoby stále dokola vysvětlovat: že se nenechaly "předělat" z ženy na muže nebo naopak, že biologické pohlaví není zákon a nerozhoduje o identitě, že gender a sexuální orientace jsou dvě na sobě nezávislé věci… V horším případě se po nich chce, aby popisovaly intimní části svého těla nebo hájily svoje právo na bezpečí a soukromí.

Chelsea Manningová ale k popularitě přišla spíš shodou okolností a i teď po svém propuštění na svobodu se médiím převážně vyhýbá. Kromě exkluzivního rozhovoru pro stanici ABC a obsáhlého profilu v New York Times v podstatě s novináři nemluví, zdaleka nejvíc se nechává slyšet na Twitteru, kde komentuje politické dění. Nezdá se, že by si obzvlášť přála být celebritou, ale zároveň si uvědomuje svoji pozici. Do vězení jí chodily desítky dopisů od dětí a mladých lidí, kterým její příběh dodal odvahu podstoupit obávané riziko a říct svým přátelům nebo rodině, že jsou trans. "Ještě nevím, co přesně tahle zodpovědnost znamená, ale vím, že ke mně vzhlížejí," říká Chelsea v interview pro ABC. Se svojí slávou tedy zatím nakládá prostřednictvím sporadických rozhovorů, uměleckých projektů nebo účasti v newyorském Pride průvodu. Na jejím případu jsou obzvlášť dobře vidět limity toho, jak dnes svět na trans osobnosti reaguje. Je pro ně snazší najít podporu, ale zároveň se od nich automaticky čeká neustálé veřejné sebevysvětlování.

Laverne Coxová.
Laverne Coxová. | Foto: Kathy Hutchins / Shutterstock.com

Od roku 2014, kdy vyšla na obálce časopisu Time fotografie herečky Laverne Coxové a stala se symbolem nové éry v mediálním přístupu k trans lidem, se věci opravdu o něco posunuly. Přinejmenším v západním světě. Ne že by snad dramaticky ubylo předsudků nebo urážek, ale existuje k nim stále znatelnější protiváha. Hlavně mladá on-line média typu BuzzFeedu už s tématem víc počítají a cíleně se snaží dávat trans lidem prostor. Zvýšený zájem má pochopitelně i negativní důsledky - bulvár a konzervativní tituly teď s ještě větším gustem využívají tématu k vyvolávání morální paniky nebo uspokojování čtenářského voyeurismu. S větší medializací přišlo také nevyhnutelné poznání, že ne každá známá transgender osoba je hlasem rozumu a pokroku. Například bývalému sportovci a současné hvězdě reality show Caitlyn Jennerové nemůže hodně lidí přijít na jméno kvůli tomu, že problémy komunity v podstatě ignoruje a vesele podporuje transfobní politiky.

Caitlyn Jennerová.
Caitlyn Jennerová. | Foto: JStone / Shutterstock.com

Není jen jeden "trans příběh"

Jak se tohle všechno odráží v českém prostředí? Řečeno jedním slovem, pomalu. Transgender osobnosti v našem veřejném životě skoro nejsou, a když se objeví, jedná se s nimi jako s kuriozitou. I serióznějším médiím už sice dochází, že se v zahraničí něco děje, ale vnímají to převážně jako novou módu, které není radno se příliš nadšeně chytat. Výsledkem pak jsou články a reportáže, kde je genderová identita zkoumána očima expertů, jako kdyby to byla nová mutace spalniček. "Většina článků nás popisuje jako nějaké exoty a omyly přírody, které se zajímají jen o operace, neutrální záchody a těhotné muže," shrnuje bloger Filip. Tím víc se lidé musejí obracet k anglicky mluvícímu prostředí a osobnostem, jako je právě Chelsea Manningová. "Trans* lidé jsou jednou z nejohroženějších skupin, a to může být a je pro leckoho unavující. V takových chvílích mi velmi pomáhá vědomí úspěchu někoho, kdo ‘je v tom se mnou’," říká básnířka a aktivistka Marie Feryna na adresu americké whistleblowerky.

Ne všichni čeští transgender lidé samozřejmě známé trans osoby sledují. Třeba programátorka Michala, která ve volném čase pomáhá ženám na začátku tranzice, podle svých slov celebrity příliš neřeší: "Často na mě působí, že se pokouší tlačit své vlastní názory a budování nějaké sféry vlivu. Podle mě je třeba mít horu zdrojů informací. Všichni jsme jiní a každá zkušenost je jiná." Poznámka o rozmanitosti a neexistenci jediného modelového životního příběhu se objevuje často. Filip navíc připomíná jednu zásadní bariéru: Protože hlavní debata a dění kolem trans celebrit probíhá v zahraničí, mnoho informací je dostupných jenom těm, kdo dostatečně ovládají angličtinu. A české zdroje to bohužel zatím nevynahradí ani vzdáleně.

Když se zeptáte přímo na české trans osobnosti, uslyšíte spíš jména youtuberek a blogerů než herců nebo zpěvaček. On-line prostředí je svobodnější, reaguje a vyvíjí se rychleji než český šoubyznys. Lidé, kteří se obecně nějak vymykají, logicky snáz najdou svoje místo na internetu. Třeba spoluzakladatel české organizace Trans*parent Damian Machaj potvrzuje, že i jemu osobně internet nabídl důležitou alternativu k odstrašujícím tragickým historkám o osudech transgender lidí. "Pomohlo mi, když jsem objevil trans komunitu na YouTube a zjistil jsem, že existuje strašně moc trans identit, se kterými se můžu a nemusím ztotožňovat." 

Přijde revoluce z YouTube?

To na druhou stranu neznamená, že u nás nechybí trans celebrity v klasickém smyslu toho slova. Jejich přítomnost na obrazovce nebo na stránkách časopisů by sice přinesla větší bulvarizaci, ale zároveň by byla příznakem, že se téma dostává do mainstreamu, a tím pádem je větší šance začít se společně bavit třeba o legislativních změnách. Jenomže malá postkomunistická země také znamená malý prostor pro soukromí. Odhodlat se u nás k veřejnému coming-outu znamená riskovat, že přijdete o pracovní možnosti i podstatnou část fanoušků, které vám už nic nenahradí.

Vzejde tedy příští známá česká trans osobnost z prostředí on-line aktivismu? Z mnoha důvodů se asi nedočkáme někoho, kdo by se proslavil odhalováním válečných zločinů, nicméně přinejmenším trend populárních youtuberek a youtuberů už tady v jistém zárodku máme. A dívat se na jejich slávu s posměchem by bylo krátkozraké, protože v zahraničí právě tenhle druh internetových celebrit často nabízí rady a psychickou podporu, kterou jinak děti, teenageři i dospělí hledají jenom obtížně. I když on-line popularita funguje jinak než ta televizní nebo filmová, počítat se s ní v budoucnu musí.

Největší potenciál ale mají zatím jednoznačně v rukou česká média. Pro začátek by stačilo například krotit nepatřičnou zvědavost a nerámovat články o trans osobách probíráním jejich minulosti nebo chirurgických zákroků. Nejde o to, že by snad předsudky někdy mohly zmizet z povrchu země a zavládla by jakási rajská utopie. Jde o to jednat s člověkem jako s člověkem. Je to úplné minimum, co můžeme udělat pro Chelsea Manningovou i "obyčejné" české transgender ženy a muže.

 

Právě se děje

Další zprávy