Obávané předávání cen Akademie populární hudby bylo nad očekávání strašné. Dvouhodinový ohňostroj marnosti možná byl, nebo možná nebyl, nejhorší v patnáctileté historii. Ono je to vlastně jedno. Základní otázkou totiž je, zda takové ceny a takovou Akademii česká hudba vůbec potřebuje.
Hodně špatný vtip
Co je to zač, tahle Akademie, a kdo v ní figuruje? Ten moloch je totiž v podstatě anonymní. Složení ani letošní tipy členů na jejích webových stránkách nenajdete. Je tu jen upozornění, že se seznam připravuje. Hlasování z loňska je pak na těch samých, mimochodem velmi nevábných, stránkách v obyčejné excelové tabulce. V jedenadvacátém století to celé vyznívá jako hodně špatný vtip.
To je to opravdu tak složité? Nebo se raději vyplatí počkat, až už to nebude aktuální a nikoho to nebude zajímat? Nebo je prostě Akademie natolik neschopná a sebestředná, že se tím nehodlá zabývat. Pak už je zcela lhostejné, že agentura Petarda, která je už třetím rokem de facto vlastníkem Andělů, používá podivný model hlasování a hlavně výběr akademiků.
Dobrodružné pátrání
V letošním ročníku jich oslovila přes šest set. Členem Akademie se může pro ten který rok stát každý oslovený, který se zapojí do hlasování prvního kola. Z jejich volby pak podle počtu hlasů vzejdou v každé kategorii tři adepti na Anděla; o nich akademici hlasují znovu.
A koho můžeme v Akademii najít? Jak už bylo řečeno, výsledky hlasování letošního ročníku zatím k dispozici nejsou, musíme tedy zabrousit do roku minulého. A je to pátrání velmi dobrodružné.
Mezi členy Akademie najdeme jistě kompetentní členy redakcí největších českých deníků a zástupce hudebních časopisů, ale také podnikatele, promotéry a třeba i fotografy společenských časopisů nebo jednoho duchovního. Ba dokonce i redaktory časopisů Báječná neděle, Rytmus života nebo Překvapení - kteří mají hlas stejné hodnoty jako novináři z Mf Dnes, Lidových novin nebo Rock&Popu.
Tenhle měsíčník je mezi akademiky zastoupen sedmkrát, ostatně je to aspoň nejzasloužilejší hudební časopis u nás. Ale například žánrový Whiplash má stejný počet hlasujících. Při detailním zkoumání narazíme na to, že stejně jako Petarda sídlí v Ostravě, ale například také na tip jednoho z jeho redaktorů, pana Jaromíra Tichého, který do kategorie Objev roku nominoval Františka Ringo Čecha. Zdůrazňujeme raději znovu, že jde o rok 2004 a hudební ceny.
Ostrava jede
V řadách Akademie najdeme také normalizační celebrity Miloše Skalku nebo Petra Salavu a samozřejmě také moderátora Martina Hrdinku, o jehož hlase pro agenturu Petarda v kategorii promotér roku se snad slušně vyjádřit ani nelze. Také tu narazíme na jméno Ivan Vodochodský - ano, ten, který nám tak pěkně mlaskal z obrazovky při Prima vařečce. Tady hlasuje jako zástupce své agentury Flash In Stars, která realizuje komponované ohňostroje a vystoupení druhořadých celebrit. Kompetence? Nezávislost? Cizí slova.
Samozřejmě se mezi akademiky najdou i tací, kteří chtějí pomoci kvalitní hudbě. Kteří z neznalosti, lenosti nebo snad přímo z ekonomických zájmů nehlasují pro okupanty žebříčků prodejnosti. O tom, že tu jsou, svědčí výsledky žánrových cen, které snad jako jediné odolávají totální normalizaci téhle akce.
Je jen typické, že v nich nehlasuje celá Akademie, ale oslovení odborníci; ale je rovněž typické, že jsou vystrčeny mimo hlavní přenos, byť mnohé z toho by bylo ve vkusnější zemi součástí "širšího" mainstreamu.
Kdo je tu nejlepší
Ostatně stačí letmo pohlédnout třeba na výsledky Brit Awards, svou podstatou řekněme rovněž mainstreamových cen. Přesto tamní hlasující dokázali ocenit nejen mladé debutanty jako Kaiserchiefs, ale i skupinu Arctic Monkeys, která debutovou desku vydala dokonce až letos v lednu.
A ještě jeden snad až příliš nefér pohled. Při Oscarech nastala situace letošním Andělům trochu podobná - ani tady nebylo jednoznačných vítězů. Ale zatímco za mořem to znamenalo extrémně vyrovnaný a povedený rok, u nás je to výsledek naprosto opačný: spíš než o vysoký standard jde o rozmazání pořádného plivance do tváře české hudby.
S ní totiž nemá Akademie nic společného. Nehodnotí ani "zasloužilou" kvalitu, natož pak aby ukazovala cesty. Zbytečná. To je slovo, které se pro tuhle organizaci a akci hodí nejlépe. Snad až na Petardu, která - kupříkladu podle Jana Šprincla v Nedělním světě - akademikům v úvodním dopise označila některé projekty za hodné pozornosti.
Ale nepouštějme se do spekulací o podjatosti, když třeba zjistíme, že Petarda pořádá právě v těchto dnech koncertní turné Petru Kolářovi, snad nejpřekvapivějšímu z letošních vítězů. Je vlastně neuvěřitelné, co všechno jim "prochází" a co všechno si necháme líbit. Což se už netýká jen hudby, ač to s ní má přímou souvislost.
