reklama
 
 

Můžou za výhru Zemana novináři? Byli na něj moc oškliví? Nesmysl

29. 1. 2018
Zeman a Babiš okupovali veřejný prostor, nemají soupeře, urvou většinu pozornosti. Pokud jim ta pozornost pomáhá, není to problém žurnalistů.

Přímou volbu máme za sebou, půlka voličů těsně vyhrála, druhá si líže rány a hledá viníka. Proč ne? Jde o hodně, volby se staly referendem nikoli o Miloši Zemanovi, nýbrž o Zemanově politice. Voliči Jiřího Drahoše prohráli a dalších pět let nás prezident bude strkat mimo západní společenství a stavět lidi proti sobě. Prohra vážná, ptát se po důvodech má smysl.

Mnozí zklamaní jako jednu z příčin výhry Miloše Zemana vidí novináře. Aby bylo jasno, nikoli novináře, a že jich není málo, kteří působí v médiích prozemanovských a probabišovských, ale novináře kritické a nezávislé. Už jsme tak daleko.

Typická argumentace? Cituji z mailů, které dostávám: "Umíte jen útočit a kydat hnůj, nic pozitivního se od vás člověk nedozví." Nebo: "Ke zvolení Zemana prezidentem jste přispěli velkou měrou vy, novináři. Vaše nenávistná kampaň trvající rok. A co jste proti němu postavili? Politického Neználka s nepopsanou minulostí… Tak čemu se novináři, politologové, vzdělanci atd. pořád divíte?" (Dodávám, že novináři nikoho do volby nepostavili.)

Další pohled: "Vy ani ostatní jste nenapsali nic negativního o Drahošovi a nic pozitivního o Zemanovi. Stejně tak se chová i Aeronet (pozn. red.: proruský web) nebo TV Barrandov. Zeman má obrovský škraloup z minulosti, ale ta kampaň byla špinavá z obou stran." A ještě: "Docela mne štve, že konkrétně vy (ale nejen) jste svým zaslepeným antizemanovským projevem na nejčtenějších webech k vítězství Zemana a té jeho podivné squadry také přispěli. Bohužel."

Nebo: "I vy můžete velkým dílem za rozdělení společnosti! Vy můžete za výhru Zemana! Pět let do něho šijete bez pokusu jakékoliv konstruktivní změny." (Takže jsme se měli změnit my, žurnalisté, ne on?)

Hlídací psi holt štěkají

Viníka někteří zapálení drahošovci našli. Miloši Zemanovi podle nich pomohlo, že k němu kritická média zůstala kritická. Že psala o jeho malérech (opilost, sprostoty), o jeho obratu zahraniční politiky, o jeho okolí (Mynář, Nejedlý, Jie Ťien-ming), o spojení s lidmi od Putina (Jakunin), o paktu s Babišem, o rozkládání ČSSD i podpoře ANO a SPD atd. Navíc jsme nenapsali "nikdy nic pozitivního" (zřejmě míněno o prezidentu Zemanovi).

Sedí ta výtka? Byla kritická média neobjektivní? Položme otázku jinak: měli jsme o některých věcech mlčet? Měli jsme Zemana chválit za kroky, které Česku škodí? Nebo za to, že opevnil Hrad, ačkoliv u nás o žádném teroristickém nebezpečí policie a tajné služby nevědí?

K čemu svobodná média jsou? Zní to banálně: jejich smyslem je také hlídat demokracii, dávat pozor na pohyby, jež jdou proti ústavě, proti změně, která nastala po roce 1989. Hlídací psi demokracie. Takoví hlídači holt štěkají. Když štěkat přestanou, přijde zloděj a dům vyloupí.

Že "se to přehánělo"? Nesmysl. Chybou by bylo útočit na politika neprávem, nespravedlivě, bez příčiny. Pokud však prezident kupříkladu v roce 2013 slíbil, že jeho kancléř musí mít prověrku na přísně tajné, a on ji po pěti letech stále nemá, nelze mlčet, nelze neštěkat.

Za poznámku stojí ještě jeden fakt, vyčítající drahošovci se v pohledu na kritická média dojemně shodují s částí zemanovců. Ti mi píší třeba toto: "Děkujeme, že jste svou nenávistí vůči prezidentovi vlastenci pomohli k jeho znovuzvolení." (Kritika zcela konkrétních kroků Zemana na Hradě je vydávána za nenávist.)

Bylo by nepoctivé a neprofesionální věci zamlčovat, to dělají média, která z nejrůznějších důvodů píší a mluví pro někoho, že potlačují problematické či chybné události.

Měli jsme psát tvrději

Česká potíž: Zeman a Babiš okupovali veřejný prostor, nemají soupeře, nikdo jim dostatečně nevzdoruje, urvou většinu pozornosti. Pokud jim ta pozornost pomáhá, není to problém novinářů, ale voličů, kteří jsou vůči realitě imunní.

Pokud však byla kritická média nekritická vůči Drahošovi, byla to chyba (to ovšem drahošovci nikomu nevyčítají, což by měli dělat spíš, než si stěžovat na kritičnost vůči Zemanovi).

Že se moc psalo o Zemanovi, je nesmysl. V nejedné redakci často zvažovali: máme o něm zase psát? Jenomže o zásadních věcech (ponižování expremiéra Sobotky, nedůvěra v NATO a důvěra v Rusko, nápad, že by měli Rusové Ukrajině zaplatit za Krym) prostě psát musíte.

Spíš naopak: měli jsme psát nekompromisněji, tvrději. Protože se proti svobodným médiím (a ubývá jich) valí proud dezinformací a nemoc relativizace: nic není pravda, ničemu nevěř, všechno je jinak, oficiální média lžou. Jak se bránit téhle net-nemoci? Striktností, zdrojováním, pečlivou argumentací, vytrvalostí, dokládáním svých postojů.

Častá výtka: "Když šijete do Zemana, nejste demokrati, protože byl přece demokraticky zvolen." To samé v zeleném se píše o Tomio Okamurovi a jeho SPD. Výtka lichá, zavádějící, demokracii garantuje svobodný přístup k informacím a jejich ověřování, nikoli jejich zamlčování (pro jakýkoliv účel).

Atak těch, kteří prohráli, na kritičnost, je omyl nahrávající oněm kritizovaným. Ti teď začnou škrtit nezávislost, zaútočí znovu na veřejnoprávní Českou televizi a budou vší silou zpochybňovat všechna svobodná, kritická média. Budou nálepkovat, zpochybňovat, hrozit. Ne, nezávislá část médií za prohru Jiřího Drahoše nemůže, je to výmluva slabých.

autor: Martin Fendrych | 29. 1. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama