reklama
 
 

Mynář, chodící antireklama na Zemanova majetková přiznání

5. 3. 2015 13:15
Zákon o střetu zájmů se už teď týká daleko méně vlivných lidí, než je pobočník prezidenta republiky. Ten na něj ovšem nehraje.

Vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Vratislav Mynář nemá nejen bezpečnostní prověrku, ale ani majetkové přiznání. Přesněji, nepodává oznámení o „jiných vykonávaných činnostech“, „majetku nabytém v průběhu výkonu funkce“ a „příjmech, darech a závazcích“, jak o nich mluví zákon číslo 159/2006 Sb. o střetu zájmů. Tím zákonem se musí řídit stovky, spíš tisíce politiků a úředníků, včetně těch komunálních, například vedoucí odboru na maloměstském úřadě. Mynář a Hrad tvrdí, že na kancléře se zákon nevztahuje. A žádné dobrovolné iniciativy jsme se v tomto směru nedočkali.

Jde zaprvé o politickou kulturu. Celkem nic Mynářovi nebrání, aby se sám od sebe choval transparentně a rozptyloval „spekulace“. Teoreticky by to mělo být i v jeho zájmu, pokud stojí o renomé důvěryhodného veřejného činitele (a tu slavnou bezpečnostní prověrku).

A pak je tu, Mynář má pravdu, právní otázka. Jestli kancléř spadá mezi funkce, ve kterých se majetek podle zákona přiznává, nebo nespadá. Z logiky věci by tam samozřejmě patřit měl, protože zákon o střetu zájmů se týká i daleko méně vlivných a pro stát méně důležitých lidí, než je nejbližší pobočník prezidenta. Na druhou stranu, výklad zákona není jednoznačný, stejně jako to, komu přesně by měl Mynář přiznání doručit. A je fakt, že majetek nepřiznával ani minulý kancléř Jiří Weigl.

Celý problém se ale octne v úplně jiném světle, když si uvědomíme, co takřka do omrzení opakuje Mynářův šéf Miloš Zeman. Člověk by čekal, že jeho kancléř bude chodící reklamou na majetková přiznání. Aby byl příkladem a nekompromitoval volební program svého šéfa. A on se chová přesně opačně – jako kdyby přiznávání příjmů a majetkových vazeb bylo něco neslušného, impertinentního, nepřístojné šťourání v soukromí státních zaměstnanců.

Vratislav Mynář například tvrdí, že majetek přiznávat nemůže, protože „pokud prodávám část svého podniku v rámci mezinárodních společností, každá smlouva obsahuje doložku o mlčenlivosti. Nejde o to, jestli by Mynář chtěl, nebo nechtěl, tady jde o velmi vysoké finanční sankce.“ Jakže? Když si politik do svých majetkových transakcí vetkne „mlčenlivost“, zákony České republiky mají rázem význam potištěného papíru? Svět podle Mynáře: když se vám to hodí, prostě se se státem nebavíte - zákon nezákon, úřad neúřad.

Mezitím prezident republiky zas a znova horuje pro přísný zákon o prokazování příjmů. Naposledy ve středu při cestě Plzeňskem pravil: "Ten zákon musí jít do hloubky. Musí postihnout nakradené majetky. A to není žádný útok proti poctivým, baťovským podnikatelům, to je útok proti koženým podnikatelům. A těch tady máme na regionální úrovni stále mnoho." Vratislav Mynář, podle dostupných informací zámožný muž, se sice už z regionální úrovně vypracoval výš, ale i tak je škoda, že to asi neslyšel. Po sté první.

Sečteno: Tohle všechno odkývat a tvářit se u toho vážně, to už se po nás žádá opravdu příliš.

autor: Jan Lipold | 5. 3. 2015 13:15

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama