Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
13. 3. 2017 8:00

Nahý muž sám proti moci Kremlu. Pjotr Pavlenskij svlékl Putina donaha (Jeden svět)

Přesně pochopíte, jak ruský režim funguje, jak je omezující, diktátorský, manipulující, nesnese svobodný umělecký projev. Ta obří moc se bojí.
Akcionista (konceptuální umělec) Pjotr Pavlenskij a jeho reakce na odsouzení Pussy Riot.
Akcionista (konceptuální umělec) Pjotr Pavlenskij a jeho reakce na odsouzení Pussy Riot. | Foto: MFDF Jihlava

Často slýcháte, že "Rusko je nám blíž než Amerika", "patříme spíš k Moskvě než k USA". Na internetu čtete názory typu "okupace Krymu nebyla okupace, prezident Putin si jen vzal, co Rusům odedávna patřilo". Čteme o Rusku zprávy, vídáme je v televizi, ale jaké je opravdu?

Na festivalu dokumentárních filmů Jeden svět, který teď běží v Praze a odtud se přesune do řady dalších měst, už roky promítají dokumenty o Rusku. Nejsou to televizní, minutové zprávy, co dělá Putin, ale ucelené pohledy na to, jak se v Rusku žije, jak tam omezují občanská práva. Letos na Jednom světě běží film Pavlenskij - člověk a moc.

Pjotr Andrejevič Pavlenskij je ruský konceptuální umělec, akcionista, který sám a velmi svébytně vzdoruje kremelskému režimu. V dokumentu sledujete, jak ruská moc, ta ohromná síla, těžce zápasí s jedním jediným umělcem, který jí neslouží, ale zároveň proti ní přímo neútočí. Jen prostřednictvím "akcí" (v nichž je předmětem obvykle pouze on sám) vyjadřuje svůj názor, pohled na ni.

Je důležité, jak se státní aparát vyrovnává s kritikou, zde s uměleckou kritikou. Pavlenskij hned na začátku filmu (vidíte ho nahého obaleného ostnatým drátem, tedy v drásavém, ostře oslovujícím symbolu) říká, že politické umění vykresluje moc. "Odhaluji vztah mezi mocenskými nástroji systému a společností."

Akci, při níž se nechal nahý před Smolným palácem historicky spojeným s bolševickou revolucí, dnes sídlem petrohradského gubernátora, zavinout do balíku ostnatého drátu, nazval "Vykuchání". Obraz pro starší české občany, kteří ještě zažili ostnaté dráty na západní hranici, "zadrátovanou zemi", či "zadrátované občany", velmi dobře srozumitelný. Pochopitelný ale jistě i pro ty, kteří nic takového neprožili.

Pavlenskij říká, že tak vyjádřil rozpoložení, pocit člověka žijícího v jedince válcujícím, utlačujícím politickém systému: "V této akci jsem mluvil o postavení člověka v represivním režimu. O situaci, kdy člověk chce být aktivní, ale každý jeho pohyb v tomto systému je nebezpečný a působí mu bolest. Tak se člověk cítí od rána do večera."

On sám nic nedělá, v akci je režim

Podstatný fakt při jeho akcích: on sám nic nedělá, stojí nebo leží nehybně (až na výjimky), nikoho nenapadá, nechává působit samu akci, podobně jako na vás působí třeba středověký obraz ukřižovaného. Jeho akce jsou někým dalším natáčeny, jedinci či médii, nástroje aparátu (policisté, zdravotníci, hasiči, později psychiatři, vyšetřovatelé, prokurátoři a soudci) pak jsou ti aktivní, konající. On se nehýbe, oni smysl systému odhalují tím, jak s ním přímo při akci, ale i měsíce a roky po ní, nakládají.

Před necelými pěti lety provedl akci "Šev": devadesát minut stál oblečený na schodech Kazaňské katedrály v Petrohradě. Ústa si doma, předem, zašil tlustou režnou nití. Tiše držel plakát na podporu skupiny Pussy Riot. Nebyl to "protest", nemluvil, nekřičel, jen znázornil, jak vnímá odsouzení punkové skupiny na několik let do vězení za její vystoupení v moskevské pravoslavné katedrále Krista Spasitele.

Performance akcionisty pravidelně končí zatčením. Na konci roku 2015 zapálil vchodové dveře do sídla ruské Federální bezpečnostní služby (FSB) v nechvalně známé budově Lubjanka. Akce "Hrozba". Dřív to bylo sídlo sovětských, děsivých, vražedných tajných policií Čeka, NKVD a KGB. Polije dveře benzínem, hořlavinu zapálí, stojí a čeká. Za chvíli už ho policista povalí na zem, z kanystru, který drží v ruce, vytéká benzin, umělec je zatčen. "Hořící dveře jsou gestem, fackou do tváře teroristické hrozby," říká v dokumentu. "Stát to nazývá bojem proti terorismu, tak i já bojuji proti terorismu."

Tajná služba FSB je poslušným nástrojem putinovské moci. Pavlenskij zapálí benzin, použije oheň, živel, ale sám pak zase už jen stojí a čeká. Nechává pracovat, předvádět se, systém. Za tuto uměleckou akci šel do vězení, hrozily mu tři roky za mřížemi. Propuštěn byl až po sedmi měsících a dostal vysokou pokutu.

Přibitý k Rudému náměstí

Ve filmu vidíme světově proslulou akci "Fixace" (2013). Nahý se na Rudém náměstí v Moskvě přibil za genitálie velikým hřebíkem k dlažbě. Udělal to v den svátku bezpečnostních složek. Ve filmu se dozvíme, že tento způsob protestu používají zoufalí, bezmocní vězni v ruských kriminálech. Pjotr Pavlenskij takhle bolestně varuje před apatií, odevzdaností ruské společnosti.

Výjimečná (nefiguroval v ní tentokrát sám) byla akce "Svoboda" z února 2014, kdy Rusům připomněl kyjevský Majdan: s dalšími umělci postavili na jednom petrohradském mostě barikádu z pneumatik a zapálili ji. Bušili do plechů a želez a provolávali proukrajinská hesla. Opět následovalo umělcovo zatčení a stíhání.

V dokumentu jsou rekonstruovány výslechy i soudní slyšení, které nebylo možno natáčet. Vidíte, jak moc zneužívá psychiatrii, jak se zuby nehty snaží umělce "vysvětlit": udělat z něj buď kriminálníka, který ohrožuje společnost (nikoli moc), nebo blázna.

Ruský umělec a performer Pjotr Pavlenskij se proslavil svými veřejnými a velmi otevřenými protesty. Jsou zpravidla šokující a vzbuzují velkou nevoli.
4:24
Ruský umělec a performer Pjotr Pavlenskij se proslavil svými veřejnými a velmi otevřenými protesty. Jsou zpravidla šokující a vzbuzují velkou nevoli. | Video: Radio Free Europe/Radio Liberty

Divák ale ví, že Pjotr Pavlenskij ani blázen, ani zločinec není. V dokumentu své promyšlené akce klidným hlasem a přesvědčivě vysvětluje. Odhalování moci, nástrojů moci, obav moci, je v dokumentu naprosto zjevné a srozumitelné. Jeden z jeho přátel v dokumentu říká, že Pavlenskij jedná sám, je sám, a proto s ním má systém problém. Být to skupina, dávno by její členové byli mrtví. Jeden proti všem, to je jaksi horší, těžší. Proč? Ten nepoměr je příliš velký, nesouměřitelný. Je absurdní, ale i podivuhodně účinné, že se toho Pavlenskij odvažuje. Když se ale na dokument dívá západně uvažující člověk, zároveň mu to přijde přirozené. Člověk přece musí poukazovat na zvůli…

Neunikne vám výjimečnost akcionisty, ale spolu s ní i jistá jeho bezohlednost k sobě (nevadí mu věznění, vnímá ho jako darovaný čas pro sebe, jako jakousi duchovní dovolenou, kdy nemusí chystat žádné akce; i za mřížemi však na své okolí působí, strhne vězně, kteří začnou psát básně, žít, projevovat se), ale i k ženě, která s ním žije, a jejich dětem. Pavlenskij je zcela oddán svému umění.

Česká paralela: Ztohoven

Podobnou oddanost vyvolává vůči sobě. Jeho partnerka Oksana Šalyginová vypráví, jak se rozešli, ona mu chtěla dokázat, že ho miluje, a tak si usekla prst. Teprve pak ji přijal zpátky. Sám si na protest proti zneužívání psychiatrie veřejně, na zdi blázince, uřízl ušní lalůček, zohavil se. Pavlenskij a jeho družka žijí jinak, politika je pro ně jejich denní život, žijí uměním, postoji, neposílají děti do školy. To je také nakonec vyžene z Ruska, emigrují do Francie. Odejdou, až když jim chce stát odebrat dcery (to už v dokumentu neuvidíte).

Film nemapuje ruské vojáky válčící na Ukrajině, akce tajné ruské policie FSB či vojenské GRU, výrobu fake news, neukazuje vazby Putina a jeho kliky. A přece divák přesně chápe, jak Putinův systém funguje, jak je omezující, diktátorský, manipulující, nesnese svobodný umělecký projev. Vidíte: ta obří moc se vlastně bojí, Pavlenskij, sám při akcích často nahý, bezmocný, ji obnažuje. Stává se jakýmsi ruským systémem nežádaným vtělením "moci bezmocných".

Napadne vás přitom česká paralela, tedy jak skupina Ztohoven vyvěsila na Hradě rudé trenýrky místo prezidentské standarty. Také zde jde o symbol, o akci, která srozumitelně "Hrad", prezidenta Zemana, popisuje. Je rudý, Rusku nakloněný. Reakce českého establishmentu na trenýrky ukazuje jak rozdíly, tak i shody s ruským režimem.

Ztohoven žijí v systému demokratickém a mnohem tolerantnějším. A přece jsou i oni souzeni za "trestný čin"! Hrozí jim však řádově menší riziko, nesedí ve vězení, byli dokonce nepravomocně osvobozeni a nevláčejí je po psychiatriích. Přesto vás překvapuje, že může být umělecká akce souzena a chápána jako trestná, tedy společnost ohrožující. Část české moci zjevně tíhne k praktikám té ruské.

Pokud vás Putinem ovládané, manipulované Rusko zajímá, pokud chcete vidět, jak tam moc funguje, dokument o Pjotru Pavlenském na festivalu Jeden svět vám to dost natvrdo předvede.

 

Právě se děje

Další zprávy