Startuje nový školní rok. Už dlouho se školy potýkají s nedostatkem kvalifikovaných kantorů a situace se nejen nelepší, ale spíš zhoršuje. Na jednu stranu slyšíme opakující se tvrzení, jak dnes na vzdělání strašně záleží, zvlášť u malé, nevýznamné zemičky, a na druhou stranu je velká fuška sehnat kantorku (muž-kantor, to už je naprostá vzácnost). Český paradox.
Každou chvíli se objeví nová studie, jež dokazuje, jak jsou na tom čeští učitelé mizerně. V polovině června Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu oznámil, že tuzemští kantoři jsou placeni nejhůř ze všech vyspělých zemí sdružených v OECD. Mzdy mají na úrovni 56 procent průměru platu vysokoškolsky vzdělaných lidí, přičemž průměr zemí OECD převyšuje osmdesát procent.
Zažíváme rozpor, pro svoje děti chceme "jen to nejlepší", ale v klidu přijímáme fakt, že na pedagogy kašle jedna vláda za druhou. Samo sebou se politici, ministři školství a financí a premiéři snaží, aby to vypadalo, že na učitele myslí, že jim platy "neustále zvyšují", ale - jako často v politice - jsou to jen řečičky. Do škol nenastoupí ani polovina absolventů pedagogických fakult a více než čtvrtina z nich to do pěti let zabalí a ze školství mizí pryč.
Podle serveru Profesia.cz se počet nabídek na učitelská místa, místa asistentů a vychovatelů nesnižuje, spíš roste, avšak zájem o ně klesá. O učitelská místa celorepublikově o 13 procent oproti předchozímu období. Pokud by stát skutečně kantory preferoval, vytrhl z průměru, zájem by byl větší a vystudovaní kantoři by nastupovali do škol, neutíkali by jinam.
Průměrný plat učitelů loni činil 29 794 korun měsíčně, průměrná mzda 27 589 korun, takže kantoři byli statisticky lehce nad průměrem. Jenomže podle údajů pedagogické komory se nacházejí pod úrovní průměrné mzdy. Pozoruhodná, nebo spíš zarážející je i věková skladba učitelů: 33 procent kantorů ve věku 46 až 55 let a 20,5 procenta ve věku 56 až 65 let. V rozmezí 26 až 35 let slouží jen necelých 15 procent kantorů. Český učitelský sbor patří k nejstarším v Evropě.
2007: Učitel má brát 40 tisíc
Malý výlet do minulosti: před deseti roky, v lednu 2007, řekla Dana Kuchtová, jež v tomto roce devět měsíců zastávala pozici ministryně školství, že by plat učitele měl činit dvojnásobek průměrného platu (tehdy se průměrná mzda pohybovala mezi 20 a 21 tisíci). Chtěla tedy pro kantory 40 tisíc, které nemají dodnes ani omylem. A přítomnost: ANO zveřejnilo program, do roku 2021 chce pro kantory 150 procent jejich současných platů. Přitom Babišova strana seděla celé toto volební období ve vládě.
Co na odměňování říká současný ministr školství, profesor Stanislav Štech? Upozorňuje, že se plat učitele sice blíží ke 30 tisícům, "průměr je ovšem zvyšován všemi, kdo jsou započítáváni mezi učitele, tedy i vedoucími pracovníky". (Sdělil Právu v poslední srpnový den.)
K často deklarovanému zvyšování platů Štech dodává, že s ním není spokojen: "Od roku 2014 za této vlády se v úhrnu zvýšily mzdy učitelů asi o 14,5 procenta a o téměř 10 procent u nepedagogických pracovníků. Nepovažoval bych to ale za podstatné. Jde o to, jak si společnost váží pedagogů, a o to, jak se zvyšovaly platy ostatním. Když zvýšíte učitelům platy skoro o 11 procent, ale ostatním státním zaměstnancům o devět nebo 10 procent, tak zjistíte, že je zakonzervován stav nedocenění učitelů. Zatím se totiž nedá říci, že by se právě platy učitelů zvyšovaly výraznějším tempem."
To je zásadní poznámka, která ukazuje, že platy učitelů sice rostou, ale jejich "finanční prestiž" či nadstandardní ocenění rozhodně nikoliv. Prostě neplatí, že si stát tohoto povolání váží a že na vzdělání sází; kdo to tvrdí, ten lže.
Učitele se sice nedaří vymanit z průměru či dokonce podprůměru odměňování, ale nároky na ně rok od roku rostou. Požadavky ministerstva školství (státu), ale i nároky matek a otců, kteří postupně začínají školu vnímat jako místo, kam dávají svoje děti nejen učit, vzdělávat se, ale i vychovávat. Sami si na to často neudělají čas.
Kariérní neřád
Je známo, jak školy zatížila inkluze, trend naprosto žádoucí a moderní, který však často neprovází dostatek profesionální podpory, asistentů, školení či vzdělávání (a dostatek času se školit a vzdělávat). Nejde jen o inkluzi, novela školského zákona nutí základní i střední školy, aby šly tvrdě proti šikaně. Zase: je to v pořádku, jenomže taková situace vyžaduje velké úsilí kantorů, často tvrdé střety s rodiči, mimořádné psychické vypětí.
Při opakovaných projevech násilí a šikany směřovaných na žáky i učitele budou střední školy povinny pachatele vyloučit. Základky budou muset takové jednání hlásit Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) a rovněž státnímu zástupci. Vypadá to jednoduše, ale každý takový akt školu tvrdě rozhodí, zabere moře času a energie, řada kantorů a celé vedení školy se mu musí věnovat, takže na jiné věci nezbývá čas.
O neexistujícím, leč o to víc slibovaném kariérním řádu nemá smysl mluvit. Nekoná se. Koná se tak leda kariérní neřád. To znamená, že mladí kantoři dál postrádají motivaci (a taky proto ze škol odcházejí) a starší a staří bývají i v rámci kolektivu, ve kterém se pohybují, nedoceněni.
Celé to nedává smysl, české ekonomice se už několik let dobře daří, ale stát není ochoten či schopen kantory dobře ohodnotit. Necení si jich. Že jsou nejhůře placeni v zemích EU, je nejen těžko přijatelné, ale i po všech těch slibech zcela nepochopitelné.
Národ Komenského se zbláznil, chová se, jako by o budoucnost nešlo. Neexistuje tlak společnosti, aby učitelé brali víc. Zato čím dál víc vidíme, jak rodiče (základ společnosti) zvyšují svoje požadavky na kantory, jak na ně přenášejí odpovědnost za výchovu a považují to za samozřejmost. Z učitelů se tak stávají jacísi externí domácí vychovatelé, na něž se rodič klidně oboří: "Co to ten můj kluk zas vyved? Jak ho to tady vychováváte?"
Nemůžeme se divit, že ti, kteří učí, jsou čím dál vystresovanější a nervóznější, což pociťují hlavně děti, a ti, kteří by měli jít učit, raději včas míří někam jinam.
