Obě koalice, všech pět stran, se velmi rychle dohodly na koaliční smlouvě pro volební období 2021-2025. Jasný posun, příslib změny. Hlásí se k „havlovské“ zahraniční politice (str. 36), rozuměj k odklonu od zemanovské politiky slepoty vůči státům terorizujícím své občany. Skvělé, můžeme mít radost.
Je jasné, že v koaliční smlouvě nemůže být obsaženo všechno, jen zásadní momenty, neboť možnosti jednoho čtyřletého vládnutí mají svoje hranice. Stát je těžce zadlužen a bude muset šetřit, zároveň ale nemůže nepomáhat obřímu množství občanů zasažených energetickou krizí (energetickou drahotou, jak by asi řekl Petr Fiala).
Ale nejde jen o peníze, o rozpočet. Koalice sama píše, že přebírá „zemi rozdělenou a zjizvenou zbytečnými sváry, rozdmýchávanými populistickou politikou posledních let“, a dodává: „víme, že je potřeba tyto rány zacelit.“ Vláda i poslanci a senátoři obou koalic budou muset začít úplně jinak jednat s občany, nebabišovsky, nenadneseně, nezemanovsky, neautoritářsky, s úctou. Nesmějí jim lhát, otevřenost je sice bolestivá, ale nesmírně cenná a ceněná.
Co v koaliční smlouvě chybí? Když se podíváte na fotografie z podpisu smlouvy, ihned vám vytane vzpomínka na zahájení kampaně Pirátů na nábřeží Vltavy v Praze letos v květnu. Banda mužů a mezi nimi jedna žena. Tady zase, devět chlapů a jedna žena, Markéta Pekarová Adamová. A vypadá to, že vláda Petra Fialy bude složena velmi podobně, další mužovláda, pánovláda.
Co chybí? Chybí ženy, více ženského pohledu. Že jich je zhruba stejně jako mužů (dokonce snad o něco více), není přece důvod, aby byly tak minimálně zastoupeny. S jejich absencí pak zjevně souvisí fakt, že ve smlouvě chybí jedno velké, velmi bolestné (nejen) české téma: násilí na ženách. V celém textu najdete jednu jedinou větu, jež ho zmiňuje. Nalézá se v kapitole Spravedlnost a zní: „Zajistíme lepší ochranu obětí sexuálního a domácího násilí.“ Basta. Žádné rozvedení, nic. Zjevně brutálně česko-konzervativní přístup k tomuto temnému veletématu, jež z nás dělá středověkou baštu.
Zpráva z dubna: kvůli násilí se v Česku bojí jít domů 321 tisíc žen ročně. A to jde jen o ženy, které se nahlásily některé neziskové organizaci věnující se domácímu násilí. Během covidu násilí na ženách prudce narostlo. Neziskovky z Koalice NeNa hlásily zvýšenou poptávku obětí po pomoci v průměru o 40 procent, podle členské organizace ROSA - centrum pro ženy za období od 1. 3. do 20. 10. v letech 2019 a 2020 počet telefonátů a mailů spojených s domácím násilím vzrostl téměř o 60 procent… Megaproblém.
A to si uvědomme, že velké množství žen, pravděpodobně většina z nich, násilí neziskovkám (nikoliv policii, tam se odváží jít jen zlomek žen) nenahlásí, nechá se bít. Kdyby ho nahlásila polovina, jsme na čísle 640 tisíc ročně, žen je něco přes 5 milionů, více než desetina. Řeč je o násilí, nikoliv o obtěžování žen, tam čísla letí prudce nahoru.
Statisíce znásilňovaných žen ročně
V Česku žijí statisíce vyděšených, fyzicky či psychicky znásilňovaných žen. Větou „zajistíme lepší ochranu obětí sexuálního a domácího násilí“ se to fakt nespraví. Měla to být velká, pečlivě rozpracovaná oblast, ne jedna povinná věta. Tahle vláda by měla pro ženy (a tedy často i pro děti, jež jsou vyděšenými svědky násilí) udělat mnohem, mnohem víc. V Česku chybí masivní kampaň proti násilí na ženách, otevření tohoto problému (objevil se na chvíli spolu se skandály okolo bývalého poslance TOP 09 Dominika Feriho a zase pěkně potichu vymizel), který z nás dělá nechutně patriarchální, ženami pohrdající společnost.
Násilí na ženách by potřebovalo vládního zmocněnce, je nutné spojit různé přístupy, od neziskovek přes školství, sociální věci a sociální pracovníky až po vnitro (policii, strážníky) a spravedlnost (žalobce, soudce, trestání je doslova směšné). Možná by Fialovy koalice našly nové voličky, kdyby znásilňovaným, mučeným, bitým ženám pomohly.
S tímto tématem souvisí rozvoj občanské společnosti, jež je základem svobodného státu. Ani o jasné podpoře neziskových organizací se nedočteme celkem nic. Přitom právě neziskovky hrály a hrají klíčovou roli v pomoci lidem v nouzi, v exekucích, v energetické drahotě, čelícím domácímu násilí. Neziskovky byly trnem v oku vládě Andreje Babiše, jsou kritické vůči moci, nová vláda by se měla zavázat, že je bude podporovat, nikoliv dusit (i když ví, že vůči ní budou kritické). Nestačí zdůrazňovat návrat k „havlovské politice“ pouze v zahraniční oblasti, začít máme doma.
Překvapivě zcela chybí i vyšetření činnosti vlády v době koronavirové pandemie (jež bohužel trvá a nabývá opět na síle, opět taky kvůli hrubým chybám vlády, jakou bylo třeba ukončení testování ve školách). Není přece možné přejít tisíce zbytečně zemřelých lidí mlčením. A pokud s koalicí nehnou mrtví, tak nejdou přejít ty stamiliony (nebo více?) vyhozené oknem, na které upozornil třeba Nejvyšší kontrolní úřad.
Tady se zdá, že strany koalice nemají úplně čisté svědomí, neboť zřejmě vládě svým způsobem v některých krocích bránily. Tím spíš však potřebujeme stav vyšetřit. Chyby, kvůli nimž umíraly tisíce lidí, se přece nesmí opakovat.
Policii máme v pořádku? Že jsme si nevšimli
Další slabina smlouvy - policie. Kapitola „vnitro“ jako by zapomněla, že v Česku máme dokonce dva druhy policií - republikovou (policistů je cca 40,5 tisíce) a obecní či městskou (tady jde zase o desetitisíce, ale celkový počet pro jistotu nelze dohledat).
Dočteme se třeba toto: „Zpracujeme strategické materiály, které napomohou rozvoji a k dlouhodobé koncepci bezpečnostních sborů s důrazem na zdrojovou, materiální, personální a organizační stabilitu. Odstraníme zbytečnou byrokratickou zátěž.“ Nic neříkající věty, jen aby tam něco bylo.
V jakém stavu je policie (a žaloba, dodejme hned)? Stačí si vybavit nekonečné vyšetřování dotací pro Čapí hnízdo, odchody otrávených kvalitních policistů do civilu, nevyšetření oznámení Andreje Babiše juniora o únosu na Krym, podivné vyšetřování otravy Bečvy kyanidy. Zdá se, že u nás mají různí lidé různé podmínky vyšetřování, což nelze akceptovat. Ale v koaliční smlouvě o tom nenajdete ani měkké f.
Další moment, výsluha let, obrovské peníze, které jsou vypláceny příslušníkům bezpečnostních sborů (armáda má jiné podmínky než policie). Bývalý příslušník má po 15 letech služby po odchodu do civilu nárok na 20 procent ze svého měsíčního služebního příjmu, tedy na pětinu z výplaty. Výměra se navíc zvyšuje za každý další ukončený rok služby o další 3 procenta. Za dvacátý první a každý další ukončený rok se bude navyšovat o 2 procenta. Za dvacátý šestý a každý další ukončený rok dojde ke zvyšování o 1 procento. Nejvýše pak bude váš výsluhový příspěvek dle § 158 činit 50 procent měsíčního služebního příjmu.
A výsluhový příspěvek se za dobu jeho čerpání zvyšuje stejným způsobem jako výměra důchodu. Samotné zvýšení příspěvku činí polovinu zvýšení procentní výměry důchodu.
Tento benefit má policista i po odchodu do důchodu. Výsluha se namísto některého z typů důchodů pobírá tehdy, je-li vyšší. Činí pak rozdíl mezi příspěvkem a důchodem.
Nikdy si žádná vláda netroufla na tyto superbenefity sáhnout. Přitom učitelé, sestry, lékaři nic takového nepobírají. A ptejme se, zda práce policie těmto obřím výhodám odpovídá.
To je jen lehký nástřel oblastí, které v koaliční smlouvě absentují. Za naprosto zásadní považuji násilí na ženách, ale taky rovnost žen a mužů nejen platovou. Tady nejde o desítky miliard, ale o přístup. Abychom dál nebyli společností panujícího bílého muže.
