Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
16. 2. 2015 13:10

Nejsme jako politici, jsme horší. Válková a Babišovy metody

Komentář Martina Fendrycha: Helena Válková popsala, jak byla dotlačena k rezignaci. Babišovy noviny jsou mocná zbraň.
Babiš má v rukou média, je nejmocnější muž ve vládě, sbíhají se k němu klíčové informace.
Babiš má v rukou média, je nejmocnější muž ve vládě, sbíhají se k němu klíčové informace. | Foto: Vojtěch Marek

Případ ministryně Heleny Válkové dost přesně ukazuje, jak se dělá politika v ANO. Nebo lépe: jak dělá politiku Andrej Babiš. Taky se ukazuje, jak si skutečně váží odborníků a co si o nich myslí. „Případ Válková“ je prostě velmi ilustrativní. Ale zároveň v něm najdeme místa, kterým není snadné rozumět. Především není jasný skutečný důvod odvolání Válkové (nebo přesněji její vynucené rezignace).

Fáze jedna byly volby do Sněmovny v roce 2013. Babiš vytvořil dojem, že ANO představuje „něco jiného“, že není politickou stranou v tom špatném slova smyslu. Tento dojem fungoval na dvě strany. Jednak na voliče, kteří to ochotně spolkli. Ale také na "lovenou zvěř“, tedy na muže a ženy, které Babiš lákal na kandidátky. I ti uvěřili, že skutečně shání odborníky, kteří své věci rozumějí a budou makat, ne politikařit.

Fáze jedna se povedla, marketing perfektní, kampaň prostá jak vyjmenovaná slova po A. Fáze dvě, povolební, vládní, je ale jiná. Nikoli nechat experty pracovat, změnit rozumně zákony. Fáze dvě se děje podle hesla Ovládnout dobyté území. Totálně ovládnout. Kupříkladu z ministerstva financí přicházejí dost divné zprávy. Vyházeno plno šéfů, vyměněni za nové lidi, kteří ale věci nerozumějí, neumějí tu práci a podle toho to vypadá.

Do fáze dvě si chtě nechtě musíme dosadit i velmi slušný výsledek Agrofertu, který Babiš vlastní, za rok 2014. Holding loni před zdaněním vydělal o pětinu víc než v roce 2013. Fáze dvě ale také znamená, že ne všichni, kteří pomohli ve volbách, budou ochotni poslouchat na slovo. Helena Válková, protože zjevně minimálně trestnímu právu rozumí, se nenechá snadno manipulovat. A nemusí jít jen o trestní právo.

Víme, že už loni k ní byl vysazen jako první náměstek Robert Pelikán. Babišův člověk. Ona Válková totiž nebyla Babišův člověk. Nesdílela jeho dravost, dokonce se nehrnula ani na post ministryně. Kdežto Pelikán zjevně onu babišovskou hladovost nepostrádá. Právo v pondělí otisklo neobvykle rozsáhlý rozhovor s Helenou Válkovou. Popisuje v něm zajímavé detaily toho, jak byla vytlačena z ministerstva.

Pelikána si nevybrala, byl jí vybrán

Babiš Pelikána na ministerstvo spravedlnosti vysadil jako svého člověka. Válková: „... už když přišel na ministerstvo, tak jsem předpokládala, že jednou bude tím nástupcem.“ (Jejím nástupcem.) A na otázku, jestli byly mezi ní a prvním náměstkem Pelikánem třecí plochy, odpověděla: „Neměla jsem v tomto směru asi optimální možnosti vybrat si prvního náměstka. Byla to podmínka hnutí ANO, pan Babiš chtěl, aby on byl první náměstek, a s ohledem na to, že on je civilista (orientuje se na civilní právo) a já ne, tak to bylo i logické.“

Válková v rozhovoru vysvětluje, že hlavní potíže působila legislativa, kterou vedl právě Pelikán. Kupříkladu o klíčovém zákonu o státním zastupitelství a jednání s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem Válková říká: „... kompromis, ke kterému jsme dospěli, se mi líbil... Tehdejší jednání jsem vedla sama, kompromisy jsem navrhovala také sama. Byl tam sice i první náměstek, ale tohle bylo vedené mnou a i ty kompromisy byly mnou formulované. Takže si nejsem jistá, jak to bude dál, a nemůžu za to ručit, protože on (pozn. red.: Pelikán) se zatím neukazoval jako člověk, který hledá kompromisy.“ - Není snad nutné dodávat, že změny justičních zákonů nejsou bez kompromisu s žalobci a soudci možné.

Foto: Petr Vyoral

Připomeňme si, za jakých okolností Válková rezignovala. Dohodla 6. února kompromis se soudci, který přivítal premiér Bohuslav Sobotka. Není divu, pokud k němu dojde, ušetří státu pět miliard. O čtyři dny dřív dohodla společný postup s nejvyšším státním zástupcem Zemanem. S předsedy nejvyšších soudů se domluvila na krocích velké reformy, kterou společně nastartují. Válková: „Týž den na strategické skupině jsme řešili i elektronizaci justice, elektronické monitorovací systémy, kde už byla zadána studie proveditelnosti, prostě úspěch vedle úspěchu.“

Odstupuje úspěšná ministryně, jíž si navrch justice vážila (politici ne). Ale i v justici jde o velké peníze a o dobré zakázky. V kuloárech se mluví o zakázce na elektronické náramky pro vězně a o snaze centralizovat dodávky potravin do věznic. Že by tady byla Válková na překážku? Že by zase šlo „jen o peníze“?

Babišovy LN a „recyklace údajných chyb“

Poučný je i způsob, jak byla úspěšná ministryně spravedlnosti Válková odstřelena. Série článků, z nichž vyšla jako ta špatná. Sama říká: „V posledních několika měsících bylo často poznamenáno tím, že jsem otevřela Lidové noviny (pozn. red.: LN vlastní Andrej Babiš) a našla jsem tam článek, který negativně vypovídal o nějaké mé chybě, kterou jsem udělala v minulosti. Takže to byla taková recyklace údajných chyb.“

To vypovídá o dvojím. Zaprvé se vyhození Heleny Válkové chystalo dlouho, byl to promyšlený plán (akce Pelikán). Za druhé odtud můžeme tušit, jak je riskantní, když politik Babišova významu vlastní vlivná média. Mohou fungovat jako velmi významná politická páka. (Nelze však dokázat, že ty články byly psány pod Babišovou taktovkou. Ale tomu dojmu se člověk zvenčí neubrání.) Do taktiky odstřelení patří i zpochybnění Válkové jako manažerky. Ona sice šla na post jako expert, profesorka práva, ale prý selhala jako někdo, kdo neumí řídit. Zvlášť legislativu, kterou řídil Pelikán...

Ke svým manažerským kvalitám Válková Právu řekla: „Naopak je naprostá nepravda, že nemám žádné manažerské zkušenosti. Založila jsem tady pobočku německé firmy – nejlepší právnické nakladatelství v té době – a od roku 1993 jsem ji vedla jako generální ředitelka. Do roku 2011 jsem vedla katedru trestního práva – zeptejte se, jaké měla renomé. A dovedu bouchnout do stolu. Čili nějaké takové, že nemám zkušenosti... A ani se nebojím. Nebála jsem se na plzeňských právech a nebojím se ani teď.“

O realitu nejde. Jde o to, že Válková sice jako ministryně fungovala dobře, na začátku února dokonce výtečně a pro vládu velmi prospěšně, ale z nějakého důvodu se nehodila. Nebyla zřejmě Babišovi dostatečně oddaná. Roli mohly hrát budoucí zakázky na MS. Roli mohla hrát vstřícnost vůči nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi. (Odmítnutí modelu, který navrhl Pelikán a který byl pro účastníky jednání mimo.)

Metoda jasná: do voleb se vrhnou úctyhodné tváře, experti (nejen profesorka Válková, ale taky třeba expert na školství, profesor Jiří Zlatuška, který teď v ANO taky čelí velkým potížím, protože odmítá některé výmysly ministra školství). Po volbách ale jde o jiné věci. Nepohodlní musí pryč. (Nebo slušní?)

Našel se pružný nástupce, do Válkové pak začaly šít Babišovy noviny. Nakonec, úspěchy neúspěchy, dotlačena k demisi. – Celé by se to mohlo jmenovat: Případ krátkodobě užitečné intelektuálky. Nebo: Nejsme jako politici, jsme horší. Nezapomínejme, Babiš vlastní Agrofert, má v rukou média, je nejmocnější muž ve vládě, sbíhají se k němu klíčové informace (má FAÚ a zprávy z Kobry). Nějaká Válková mu nemůže stát v cestě.

 

Právě se děje

Další zprávy