Jaroslav Šonka Jaroslav Šonka | Komentáře
18. 4. 2017 12:25

Německo po tureckém referendu vrací Erdoganovi srovnávání s Hitlerem

Německo-turecké elity druhé a třetí generace tureckých imigrantů jsou z Erdoganova pohledu nebezpečné, protože mají evropské politické představy, píše pro Aktuálně.cz Jaroslav Šonka.
Prezident Erdogan s manželkou Emine, 16. dubna 2017.
Prezident Erdogan s manželkou Emine, 16. dubna 2017. | Foto: Reuters

Nedělní ústavní referendum dopadlo pro prezidenta Erdogana v Německu úspěšněji než doma v Turecku. Ihned začalo hledání argumentů proč. Rozhodující je jistě původ německých Turků, kteří do Německa přicházeli od šedesátých let jako tzv. gastarbeitři, tedy "hostující dělníci". Pocházeli většinou z tehdy chudého tureckého venkova a nepotřebovali střední či vysoké školy. Teprve v průběhu dalších desetiletí přijížděly jejich rodiny a následující generace již chodila do německých škol. Začaly vznikat německé turecké elity. Většina obyvatel tureckého původu má dnes jen německý pas.

Z těch, kteří mají turecký pas, polovina v referendu nehlasovala, přičemž pro ústavní reformu se z těch, kteří k urnám přišli, vyslovilo 63 procent. V průmyslové oblasti Porúří, kde stále ještě převažuje generace gastarbeiterů, bylo procento těch, kteří podporují změnu politického systému v Turecku, nejvyšší. Také v Turecku byl Recep Tayyip Erdogan u méně vzdělaného venkovského obyvatelstva úspěšnější.

Zmíněné elity druhé a třetí generace imigrantů, elity německé, jsou z pohledu tureckého prezidenta nebezpečné, protože mají evropské politické představy a na druhé straně také jazykovou možnost oslovení tureckého publika. K nim patří i novinář Deniz Yücel z Die Welt, který sedí již několik týdnů v tureckém vězení. Yücel je jedním z těch, kteří si paralelně k německému občanství ponechali i to turecké, což Erdoganovu režimu umožnilo jeho zatčení. Prezident veřejnosti sdělil, že pokud on bude v čele státu, Yücel ve vězení zůstane. To svědčí o Erdoganově dominantní pozici vůči soudům, které by přece měly být nezávislé.

K německým elitám tureckého původu patří i Cem Özdemir, dnes spolupředseda strany Zelených, v devadesátých letech jeden ze dvou prvních poslanců Spolkového sněmu tureckého původu. Özdemir požaduje zastavení finanční podpory Turecka, přezkoumání tureckého členství v NATO a přemístění německých jednotek bojujících proti tzv. Islámskému státu z Turecka do jiné země. Erdogan podle Özdemira potřebuje konflikt s Kurdy, což Turecku přináší vnitřní nerovnosti a vytváří skupiny občanů s různými právy. Tureckem financované mešity v Německu vyžadují podle Özdemira kontrolu. Spolu s většinou političek a politiků však i Özdemir varuje před kompletní izolací Turecka.

Někteří Turci v Německu vyzdvihují hospodářské reformy, které Erdogan zavedl, ale analýza ekonomických odborníků, například na stanici Deutschlandfunk, ukazuje jasně, že Turecko má dnes problémy s hospodářským růstem. Dá se očekávat, že současné potíže povedou k oslabení Erdoganovy popularity. Možná je jeho spěch s posílením vlastní pozice výrazem toho, že si i on sám tento fakt uvědomuje.

K Erdoganově rétorice vůči Německu patří již nějaký čas perverzní srovnávání dnešní německé politiky s politikou nacistů. V komentářích o tureckém referendu dnes někteří němečtí komentátoři naopak poukazují i na Hitlerův zákon o říšském zplnomocnění z 23. března 1933, kdy Reichstag novému německému kancléři v podstatě demokratickou formou poskytl možnost vládnout pomocí dekretů, bez souhlasu parlamentu. "Zplnomocnění" tureckého prezidenta se podle některých tomuto kroku - tehdy ještě "pouze" autoritářského německého kancléře - podobá. V Německu se také opět rozvířila diskuse o genocidě Arménů v Osmanské říši, což se tureckému prezidentovi vůbec nezamlouvá. Süddeutsche Zeitung poukazuje i na to, že Erdoganovo tažení pro změnu ústavy bylo porušením ústavy současné, protože ta od prezidenta požaduje neutralitu.

Intenzivně se v Německu probírá i avízo tureckého prezidenta, že umožní referendum o trestu smrti. Turecko se jako členská země Rady Evropy (už od roku 1949, vstoupila do ní o několik týdnů před Německem) početných debat o trestu smrti zúčastnilo. Rada Evropy diskutovala o absolutním trestu desítky let a dnes, po rozhodnutí v osmdesátých letech, ho v podstatě odmítá. V kontextu tureckého kandidátství na členství v Evropské unii, která je mimo jiné lidskoprávním společenstvím bez trestu smrti, je jeho zavedení nemyslitelné. Přístupová jednání by v takovém případě okamžitě skončila. Což ovšem požaduje podstatná část německé politické scény již dnes.

Erdogan vedl diskreditační kampaň proti opozici, ty, co volili NE označil za teroristy. | Video: dvtv
 

Právě se děje

před 1 hodinou

Nové radní České televize poslanci nezvolili. Není jasné, kdy se k volbě znovu dostanou

Sněmovna v úterý čtveřici členů Rady České televize nevolila. Předseda opozičního klubu lidovců Jan Bartošek si po zhruba půlhodinové debatě k výběru televizních radních vzal přestávku do konce jednacího dne, poslanci se opět sejdou ve středu. Kdy bude výběr členů rady pokračovat, není jasné.

K odkladu volby vyzývá část opozice i Senát. Mezi adepty jsou i lidé, kteří podle kritiků představují ohrožení nezávislosti veřejnoprávní televize. Pirát Tomáš Martínek dnes neprosadil návrh, aby výběr pokračoval až potom, co sněmovní volební výbor posoudí výtky senátní mediální komise. Bartošek zase chtěl, aby se výbor zabýval zákonností postupu nynější členky televizní rady Hany Lipovské.

Zdroj: ČTK
Další zprávy