David Klimeš David Klimeš | Komentáře
16. 8. 2022 7:56

Nenávist jako pracovní prostředek. Čeští politici se zbláznili

Zdejší společnost není rozdělená, ale permanentně rozdělovaná. Straničtí marketéři umně proměňují náš nesouhlas s oponenty v nenávist. Může to pomoci vyhrát příští volby, ale také prohrát budoucnost země.
A teď se budeme všichni krásně bát. Volební billboard koalice Spolu v Praze.
A teď se budeme všichni krásně bát. Volební billboard koalice Spolu v Praze. | Foto: ČTK/Petr Malina

V čase války s Putinovou agresivní despocií není klid v žádné z evropských zemí. Mix bezpečnostních, politických i ekonomických obav se rychle šíří kontinentem. Skoro všude ale momentálně vládnou rozumní politici, kteří obyvatele neděsí více, než je nutné. A pak je tu Česko.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš už se zjevně na svých cestách po republice přesvědčil, že uprchlíci přestali vyvolávat mezi lidmi panické ataky, takže je na mítincích začal pěkně po kremelsku strašit tím, že jeho oponenti jsou "fašisti a nacisti". Vládnoucí strany ovšem dojem nijak nevylepšují: po celé zemi nechaly vylepit plakáty, na nichž srovnávají populistického expremiéra s masovým vrahem a válečným zločincem Vladimirem Putinem. 

Nejde o první excesy podobného druhu - česká politická scéna vždy disponovala nějakou tou kraválovou figurou. Občas se na nějakém mítinku strhla strkanice, sem tam létala vajíčka, jindy se slibovalo vázání stranických legitimací do kůže politických soupeřů, nebo aspoň jejich zavírání. A někdy se i celá strana rozhodla veřejnost hromadně "mobilisovat". Úplně poprvé jsme ale svědky toho, že se personalizovanou zášť vůči oponentům rozhodly na plné obrátky roztáčet hlavní vládní i opoziční strana najednou. Pokud je to signál, že se z živení hrubé nenávisti stává standardní metoda politického marketingu, směřuje Česko do záhuby.

Od konsenzu k nenávisti

K práci vládního politika patří vykreslovat toho opozičního v nejhorších barvách. Opozice bez vládní odpovědnosti si zase běžně užívá populismu a luxusu té nejlevnější kritiky. Vše ale musí mít nějaké meze. A pokud se začínají hroutit, je v zájmu úplně všech opět je vyztužit.

Ve zdejších zeměpisných šířkách k jakési základní politické uměřenosti dlouho přispíval fakt, že v polistopadových demokratických kruzích se znal prakticky každý s každým. A občas si spolu zavdali i rétoricky nesmiřitelní odpůrci - jako třeba v éře nechvalně proslulé opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS. Ani nástup Andreje Babiše původně nebyl v tomto ohledu vnímán jako zásadní zlom. Na oko protestní politik měl ve skutečnosti velmi dobré kontakty v řadách občanských i sociálních demokratů a sněmovní rétorice se učil od svého tenisového parťáka Miroslava Kalouska (TOP 09).

Ty doby se zdají být nenávratně pryč. Šéf ANO postupně zničil jakékoliv zbytky parlamentní kultury, zpřetrhal všechny konexe k demokratickým stranám a nakonec se rozhodl ve sněmovních volbách 2021 vše vsadit na maximalizaci vlastního zisku. Neuspěl, protože tak ve výsledku odsál hlasy i svým možným koaličním partnerům, kteří pak neprolezli do sněmovny. Příčetný politik by pochopil svůj omyl, případně rezignoval jako Jiří Paroubek po své "vítězné prohře" roku 2010.

Babiš se ale zjevně mírnit nehodlá. Vše nasvědčuje tomu, jako by si z poslední volební porážky odnesl jediné poučení: obraz Pirátů stěhujících do českých chalup africké migranty byl zbytečně krotký, je třeba přitvrdit. Na řadě jsou nyní "nacisti a fašisti".

Strategie, která se za tím skrývá, je hrozivě přímočará - pokud je spolupráce s demokratickými stranami nedosažitelná, je třeba vždy získat tolik hlasů, aby to stačilo na absolutní výhru (prezidentské volby), případně na vládu za podpory extrémistů (sněmovní, krajské a obecní volby). Čím více strachu a nenávisti, tím "líp".

Reductio ad Putinum

Vládní strany ale dělají snad ještě děsivější chybu, když takový způsob boje dál vystupňují. Negativní kampaně jsou dnes jistě standardní součástí politického marketingu, vždy jde ale o míru. Když loni před sněmovními volbami pětikoalice vyrukovala s billboardy, na nichž pod trojicí Babiš, Okamura a Filip zářil nápis "Hrozba", bylo to zcela adekvátní. Plakát totiž pracoval s emocí založenou na faktickém stavu - Babiš by se evidentně nijak nerozpakoval vládnout s komunisty a okamurovci, pokud by vyhrál. Mnohokrát to koneckonců dosvědčil společným sněmovním hlasováním.

Současná kampaň, v jejímž rámci se vedle Babiše objevuje Vladimir Putin, však proráží dno. Marketéři Spolu vymysleli lež, která sugeruje, že za naši energetickou závislost na Rusku může jen a jen expremiér, protože prý nezajistil prodloužení dodávek norského plynu. Co na tom, že kontrakt nebyl státní, nýbrž soukromý. Co na tom, že ani strany, které jsou dnes u moci, nic takového nepožadovaly. A co na tom, že na levný ruský plyn sázela prakticky celá Evropa.

Voliči pětikoalice jsou velmi různorodí, rozhodně ale ne hloupí. Dryáčnický komunikační styl, na nějž teď vládní strany vsadily, snad může uspokojit tvrdá jádra části z nich, ale také nemálo dosavadních příznivců popudit. V debatě platí, že dospěje-li k argumentačnímu klamu reductio ad Hitlerum (zde ad Putinum), je čas ji ukončit. V politice je to stejné. Marketingové týmy vládních stran nyní možná mohou být nadšené, že se jim podařilo alespoň v něčem trumfnout ten Babišův, otázka ale je, zda jejich pocit zadostiučinění sdílejí také kriticky smýšlející voliči. Ti, které zajímají spíš výsledky, jichž Fialova vláda na domácím poli zatím bohužel moc nenabízí.

Svět nefunguje jako sítě

Vypjaté výkřiky stranických trollů snad přinášejí jakýsi pochybný úspěch na sociálních sítích, kde generují tisíce lajků, protože tekutému internetovému prostředí vládnou polarizující algoritmy. V reálném offline světě je ale sázka na něco takového dosti sporná. V něm ještě stále platí, že kromě napadání protivníka musí být politik také schopen předvést něco vlastního - zaujmout pozitivním programem.

Rozhodnutí vládních stran zasurfovat si na nenávistné vlně, kterou Babiš vyvolal, zatím vede pouze k tomu, že dnes je ho plná republika. Koaličníci o sto šest sdílejí fotografie a videa z jeho mítinků v obcích, kde oni sami v životě nebyli. Pohoršují se nad každou jeho kritikou, místo aby propagovali své plány. A nakonec jeho podobiznou oblepili kdekterou plakátovací plochu.

Odhadovat, kdo se na tomto tygrovi strachu a nenávisti dostane dále, je ošidné. Zvláště pokud se cválá k volbám. Pokud ovšem v jízdě na krajně nebezpečné šelmě soutěží hlavní opoziční i vládní strana naráz, je jisté, že elementární soudržnost české společnosti bude brzo v prachu ležet jako první.

Babiš na mítinku s příznivci řekl, že voliči jeho opozice jsou fašisti a nacisti

„Jsou to fašisti a nacisti, jsou to voliči vládní koalice.“ Babiš zaútočil v Táboře na své hlasité odpůrce. | Video: Aktuálně.cz/Twitter/Jan Černý
 

Právě se děje

Další zprávy