V souvislosti s horáčkovským shromážděním na Staroměstském náměstí nebo apelem umělců na občanský neklid se vyrojily úvahy, jak jsou podobné iniciativy ve smyslu svých cílů produktivní. Uvažuje se optikou výsledku, marketingu, respektive anti-zemanovského politického marketingu. A dospívá k závěru, že nikoli.
Ba naopak, Zemanovi prý "pražské" a "elitní" hlasy nespokojenců spíš nahrávají, protože utvrzují v přesvědčení jeho "venkovskou" a "obyčejnou", dosud údajně nevyslyšenou a přehlíženou skupinu stoupenců.
Je to černobílé, až hrubě zjednodušené. Takhle - oni a oni - věc nestojí.
Zní v tom defétismus. Jako by se ozýval výrok Václava Klause, kterému se, pokud bude Miloš Zeman znovu kandidovat, "zdá naprosto bezpředmětné, aby se někdo jiný pokoušel o prezidentskou volbu". Svíčky, plakáty volající po "Zexitu", výzvy pražských herců; který politik se k tomuhle přihlásí a bude na tom stavět, ten je prý proti Zemanovi odepsaný.
Voliči snad nemají svůj rozum - a cit, protože o ten v prezidentské volbě půjde obzvlášť? Proč je škatulkovat na městské liberály a na diváky Ordinace v růžové zahradě, nad které se ti první nesmějí domněle vyvyšovat? Že těžko může vyhrát, natož být slušným prezidentem nebo prezidentkou, někdo, kdo si nesáhne pro hlasy do obou škatulek, je očividné, banální konstatování. Takže škatulky zrušme. Zapomeňme na hledání antiZemana (a jeho voličů).
Miloš Zeman není dobrým prezidentem. Ale nemá smysl spekulovat, jak tento názor dávat najevo, aby to bylo vzhledem k příští prezidentské volbě taktické. Bylo by snadné zamotat se do vlastních sítí.
Nelíbí se vám Zeman? Tak - pokud chcete - pište, mluvte o tom, pískejte nebo třeba žádejte parlament, aby jednal o ústavní žalobě. Nekalkulujte, co to přinese za druhým, třetím rohem. Má to být autentický názor. Ne přiohnutý tak, aby se možná vyplatil. Svědomí je dobrá cesta.
Mlčet z obavy, aby se váš hlas neobrátil proti vám a vašim přáním, je absurdní. Ne ten, kdo sebevědomě mluví, ale ten, kdo z taktických ohledů mlčí, se nechává zaškatulkovat. Přistupuje na hru na rozdělení společnosti, jejíž pravidla se pokouší určit Zemanův Hrad. To je ta známá "kavárna", kterou častuje (ač vloni na Albertově prezident řečnil proti nálepkování oponentů) ty, kdo ho nechtějí.
"Odmítáme výzvy samozvaných elitářů, kteří nás chtějí poučovat o svobodě a demokracii," říká jinými slovy totéž Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura. Strategicky se tomu přizpůsobit s myšlenkou na jeho a Zemanovy potenciální voliče a "nepoučovat o svobodě", abyste je nepopudili, to by bylo vítězství normalizace à la Zeman.
Nové rozdělení země - na příznivce Miloše Zemana a ty, kdo raději mlčí, aby nepopudili další příznivce Miloše Zemana? Nechtělo by to mokrý ručník na hlavu? Není čas začít uvažovat trochu normálně?
Údajní zemanovci a nezemanovci, ať se je pokoušíme třídit podle vzdělání, sociálního statutu, místa bydliště, nebo třeba vkusu, by si měli podat ruce už před volbou - na znamení, že třídy jsou zrušeny. Může to znít naivně. Jenže v opačném případě Zeman vyhrál už předem, nad jakýmkoli antiZemanem i jeho voliči. Vyhraje jeho hlavní zbraň: paradigma my-oni, které zjitřuje společnost k nevydržení.
Zatím se to má tak: Zaprvé, není jisté, jen pravděpodobné, že Zeman bude znovu kandidovat. Pokud ano, zřejmě postoupí do druhého kola volby a bude zásadní, kdo stane proti němu. Když to bude respektovaný kandidát nebo kandidátka s přiměřenou věrohodností názorů i politického zázemí, schopností empatie a sebevědomým kultivovaným vystupováním, případně mladší a v lepším fyzickém stavu než Miloš Zeman, situace se vyjasní, až se obě osoby postaví vedle sebe - přímo, nebo v médiích a myslích voličů. Zeman přestane být nepřemožitelný.
Nejpozději tehdy jeho nesmyslná démonizace - "kdo ho může porazit?" čteme každou chvíli v lehce pochybovačném tónu otázky, jako by šlo o kobru a králíka - skončí.
Pokud do druhého kola postoupí Miloš Zeman a razantní antiZeman, který se přizpůsobí Zemanovým prostředkům boje, tak buď v tvrdé konfrontaci vyhraje Zeman, anebo se dnešní situace jen přepóluje: prezident antiZeman bude možná zdrženlivější než jeho předchůdce, ale prach po bitvě se jen tak neusadí a rehabilitace prezidentského úřadu bude o to těžší, v očích některých zemanovců i nemožná.
Nemám na to žádnou sociologickou studii, ale připadá mi, že společnost začíná být z Miloše Zemana, z nadbytku Miloše Zemana, unavená. A to kampaň teprve tiše bublá. Pocit, že pět let (nepočítaje dlouhý čas se Zemanem jako premiérem a předsedou ČSSD) stačilo, to může být klíčový faktor prezidentské volby. Nejen pro ty, kdo už teď vědí, že Zemanovi hlas nedají.
Účinek konfrontace se přeceňuje. Prezidentské volby nerozhodnou údery bijců, ale měkká síla.
