reklama
 
 

Neudělovat milosti je chyba, ukázala rodinná tragédie na krkonošské lanovce

28. 1. 2016 15:55
Trestní stíhání matky, která byla sama mezi oběťmi, jen jitřilo rány. Dospělo až k soudu, přestože ho bývala mohla zastavit prezidentská milost.

V pátek 29. listopadu 2013 panovalo ve Špindlerově Mlýně psí počasí. Než šlapat nahoru na chatu pěšky, rozhodli se rodiče se dvěma malými dětmi nechat se na Bumbálku vyvézt. Všichni nasedli do nákladní lanovky, která kromě nich vezla navíc i to, k čemu je určena.

Následovala tragédie. Lano dráhy - jak později zjistila policie, nedbale udržované - se pod tíhou přetrhlo a lidé v kontejneru spadli do desetimetrové hloubky. Otec rodiny zahynul. Matka byla po poranění hlavy v bezvědomí, děti (5 a 11 let) utrpěly zlomeniny. V péči lékařů byly dlouho. 

Policie zřejmě případ vyšetřila důkladně. Vedle výslechu řady svědků "kriminalisté vypracovali množství znaleckých zkoumání, odborných zpráv a vyjádření. Kromě znalců ve zdravotnictví a v oboru strojírenství se k věci vyjádřil i soudní znalec z odvětví defektoskopie, metalografie a technická diagnostika," popsala tento týden krajská policejní mluvčí, když oznámila, že byl obviněn majitel lanovky.

Ještě předtím, v únoru 2015, ale policie zahájila trestní stíhání spoluviníka a zároveň oběti neštěstí - tehdy 44leté matky. Pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. "Vzhledem k tomu, že rodič či zákonný zástupce je ze zákona povinen chránit nezletilé děti před všemi riziky, která je mohou poškodit, a v tomto případě děti byly, byť nedbalostně, vystaveny riziku, které vedlo k jejich těžkým zraněním," vysvětlila to policejní mluvčí Ivana Ježková.

Vyšetřovatelé si zároveň uvědomovali, že jde o rodinnou tragédii. "Oba rodiče podle všeho jednali ze svého pohledu v dobrém úmyslu. V tu dobu byly totiž v Krkonoších velmi špatné klimatické podmínky a oni chtěli děti uchránit před namáhavou cestou na chatu, kde byli všichni ubytovaní," dodala policistka.

Ale zákon je zákon a spravedlnost slepá. Trestní stíhání otce bylo zastaveno, protože "pachatel zemřel". Matku Okresní soud v Trutnově uznal vinnou - a těžko mohl rozhodnout jinak. Zároveň upustil od jejího potrestání, což je samozřejmě v takové situaci správné řešení. Trestem, mnohem těžším, než jaký by mohla vyměřit paragrafová justice, už přece byla samotná událost.

"Snažíme se pokračovat v životě dál. Snažím se dělat rodiče, dvojrodiče pro svoje děti," řekla matka před časem reportérovi televize Nova; pochopitelně bez toho, aby ukázala na kameru svou tvář.

Trest tedy nebyl udělen. Ale už samotné vyšetřování a trestní stíhání matky, s ním spojené výpovědi na policii, obžaloba, soud, to všechno přece ještě ztěžovalo trauma, se kterým se rodina musela a musí vyrovnávat. Případ bylo podle zákona třeba zpracovat justicí - ale tím se následky chyby, které žena (a děti) nese v soukromí, ještě umocňovaly. Událost byla zpřítomňována, znovu připomínána. Nač vlastně to trápení, když bylo všechno předem jasné?

Tohle byl přesně případ pro prezidentskou milost. Čas pro soucitnou spravedlnost. Důvod byl zřejmý. Úřední postup mohl být z "vyšší moci" zastaven, nepsané etické a humanitární ohledy měly převážit. Prezident republiky mohl matce udělit abolici: nařídit, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo. Tečka.

Miloš Zeman po nástupu do úřadu prohlásil, že milosti bude udělovat jen v naprosto výjimečných případech. Jen těm, kdo jsou nevyléčitelně, smrtelně nemocní, nedopustili se zvlášť závažného trestného činu a mají spořádané rodinné zázemí. Před rokem ho podle webu Česká justice ministryně Helena Válková žádala, aby svá měřítka změkčil, protože se v praxi nemohou vztahovat téměř na nikoho. Ministerstvo spravedlnosti, na které prezident agendu milostí převedl, mu za první rok - v mezích jeho pokynů - doporučilo pouze tři případy. Ani jeden na Hradě neprošel. Podle dostupných informací Zeman žádnou milost neudělil dosud (ale prezidentské kanceláři nic nenařizuje, aby o tom informovala veřejnost, takže promile pravděpodobnosti existuje).

Zvykli jsme si, že stát funguje bez milostí, že tuhle svou pravomoc Miloš Zeman v Ústavě jakoby nevidí. Na první pohled se zdá, že to nevadí a milosti nikomu nescházejí. Ale to je omyl. Případy z těch či oněch důvodů srovnatelné s krkonošskou lanovkou musí v justiční praxi existovat i dnes, tak jako existovaly do roku 2013. Jsou to situace, kdy spravedlnost musí být podle zákona vykonávána, ale zároveň nevyhnutelně musí být zbytečně tvrdá, příkrá. Proto má někdy zasáhnout milost.

Milosti jsou potřeba, neudělovat je vůbec je chyba.

autor: Jan Lipold | 28. 1. 2016 15:55

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama