Jak se stalo, že největší metropole Spojených států, která má skoro tolik obyvatel jako Česká republika, ale sedmkrát větší ekonomiku, posílá do svého čela politického nováčka s radikálním přerozdělovacím programem? Jako vždy platí, že není kouře bez ohně. New York opravdu zažil dramatický nárůst životních nákladů.
Jen náklady na bydlení poskočily mezi roky 2011 a 2022 o více než 68 procent, což bylo nejvíc v USA. Ceny potravin podle lednových statistik stouply od roku 2020 o čtvrtinu, energie o 31 procent. Řada obyvatel města skutečně zchudla.
Do tohoto kontextu přichází na scénu mladý a charismatický Zohran Mamdani, narozený v Ugandě roku 1991 rodičům indického původu a muslimského vyznání. Do New Yorku se přestěhoval s rodinou jako sedmiletý a teprve v roce 2018 získal americké občanství.
Do newyorského parlamentu byl zvolen před pěti lety, v roce 2020. Předtím vystudoval africká studia a ve čtvrti Queens pomáhal nízkopříjmovým domácnostem předcházet zabavení jejich domů.
Během kampaně kritici poukazovali nejen na jeho nedostatek zkušeností, ale i silně propalestinské postoje a muslimskou víru. Je ovšem nesporně energický, telegenický a v nápadech minimálně nekonvenční. Pochází z privilegovaného prostředí (oba jeho rodiče vystudovali Harvard), ale staví se do role bojovníka za chudé.
Koho to připomíná? Jistého charismatického černošského právníka z dobré rodiny, který začal svou kariéru na aktivizaci chudých komunit v Chicagu a pak se bleskově vyšvihl do nejvyšší politiky - Baracka Obamu.
Mamdani chce svých cílů dosáhnout třeba bezplatnou autobusovou dopravou, sítí levnějších městských obchodů s potravinami nebo zvýšením minimální mzdy k roku 2030 z 16,50 na 30 dolarů na hodinu. V sociální oblasti hodlá kromě bezplatné péče o děti investovat i do rozšíření péče o duševní zdraví.
Mamdani také ví, kdo má tato štědrá opatření zaplatit: firmy a bohatí Newyorčané. Chce zvýšit korporátní daň ze současných maximálně 7,25 na 11,5 procenta a uvalit dodatečnou dvouprocentní daň na lidi s příjmem nad milion dolarů ročně. Tato opatření mají vynést devět miliard dolarů. Potud klasická socialistická politika: hodně zdaň a hodně rozdej.
Jenže Mamdani nemá z čeho rozdávat! Jak totiž upozorňuje například The Economist, starostové nemohou zvyšovat daně lidem ani firmám. Jejich změna by vyžadovala součinnost newyorského parlamentu a podpis guvernérky. Ta ale před časem prohlásila, že v době vysokých cen daně zvedat nechce.
I kdyby se však Mamdanimu podařilo guvernérku zlomit, jeho problémy tím nekončí. Jako nový starosta bude muset po převzetí úřadu představit rozpočet, ve kterém mu podle odhadů bude hned ze začátku chybět šest až osm miliard dolarů, tedy v přepočtu až 168 miliard korun (neboli skoro osm procent českého státního rozpočtu).
Podobně omezené budou jeho možnosti ohledně regulovaných nájmů. Starosta sice nominuje členy rady, kteří o nájmech rozhodují, ale ti jej pak nemusí poslechnout, jak se stalo třeba současnému starostovi Ericu Adamsovi. Pokud jde o bezplatné autobusy, starosta může doporučit pouze čtyři z 23 členů rady dopravního podniku. Ten navíc tvrdí, že bezplatné autobusy by mohly vést k horším službám a že se již v současnosti 44 procent cestujících vyhýbá placení jízdného.
Naopak v oblasti policie má starosta pravomoci velké - a právě tady čelí Mamdani kritice za své radikální postoje. Připojil se totiž k požadavkům na omezení financování policie a zrušení systému věznic. Teď se již neprezentoval takto vyhraněně, ale plánuje rozpustit pořádkovou jednotku, chce méně zapojovat policisty u reakcí na nouzová volání (kde se mají naopak více angažovat specialisté na duševní zdraví) a seškrtat policistům přesčasy. Někteří z nich již avizovali, že v případě Mamdaniho zvolení raději od policie odejdou.
Mamdani přesto přesvědčivě vyhrál, porazil dlouholetého newyorského demokrata Andrewa Cuoma, který kvůli prohře v primárkách musel dokonce kandidovat jako nezávislý, a pro mnoho lidí se přes noc stal symbolem nejen změny, ale i úspěšné politiky. Nabízí recept na poražení republikánů a platformy Donalda Trumpa?
I když Mamdaniho vítězství vzbudilo nadšení levice po celém světě, podle Rosse Douthata z New York Times média přeceňují politickou roli New Yorku. Žádný z jeho známých starostů, o kterých se v minulosti taktéž spekulovalo jako o možných národních lídrech (Lindsay, Giuliani nebo Bloomberg), tuto ambici nenaplnil. Levicové město prostě zvolilo levicového starostu a činit z něj model pro celoamerickou politiku je moc ambiciózní.
Podobně rezervovaný pohled nabízí i The Economist. Spíše než do New Yorku by se podle něj demokraté měli dívat do Virginie či do New Jersey, kde kandidáti demokratů zvítězili ve volbě guvernérů, a to v náročnějším prostředí. Britský týdeník má za to, že hlavní výzvou pro demokraty není naordinovat plošný socialismus, ale spíše naopak: posunout se do středu a přiblížit se názorům běžných voličů, pokud jde o migraci, klimatickou změnu a rasovou politiku.
Největší radost by tak mohli mít z Mamdaniho triumfu republikáni. Těm bude stačit poukazovat na jeho politické výstřelky, které u většiny amerických voličů pravděpodobně narazí.
Autor je ekonom a analytik. Působí na ministerstvu financí a v rámci doktorského studia se věnuje empirickému právnímu výzkumu.
