Blogy a názory | Komentáře
12. 2. 2013 15:25

Nový papež? Žádná moderna, stačí jen lidštější tvář

S profesorem Tomášem Halíkem o rezignaci papeže Benedikta XVI. i budoucnosti církve
"Doufám, že nový papež bude pro lidstvo podobnou morální autoritou, jako byli dva již beatifikovaní velcí papežové, Jan XXIII. a Jan Pavel II.," říká Tomáš Halík (na snímku s Václavem Havlem).
"Doufám, že nový papež bude pro lidstvo podobnou morální autoritou, jako byli dva již beatifikovaní velcí papežové, Jan XXIII. a Jan Pavel II.," říká Tomáš Halík (na snímku s Václavem Havlem). | Foto: Besperát Ondřej

mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.

Narodil se r. 1948 v Praze. Vystudoval sociologii a filozofii na FF UK. Teologii studoval v tajných kurzech v Praze a po r. 1989 na Papežské Lateránské univerzitě v Římě. V r. 1978 byl tajně vysvěcen (v bývalé NDR) na kněze a v 80. letech patřil k nejbližším spolupracovníkům kardinála Tomáška. Nyní je profesorem sociologie na FF UK, rektorem univerzitního kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze a prezidentem České křesťanské akademie. Jako hostující profesor působil na univerzitách v Pittsburghu, Oxfordu a v Cambridge. Publikoval přes 200 prací - knih i článků - doma i v zahraničí.

Kdo by měl vést církev po Benediktu XVI.? „Jeden světec na podobnou otázku před staletími odpověděl: Zbožný ať se za nás modlí, učený ať nás učí, avšak prozíravý ať nás vede! Nenašel bych lepší odpověď," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz rektor univerzitního kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze a profesor sociologie na Filozofické fakultě UK Tomáš Halík.

„Nepřál bych si papeže, který by pouze papouškoval názory, které si můžeme přečíst či vyslechnout ve všech liberálních médiích světa, ani církev, která by se lacině přizpůsobovala názorům, které jsou právě v módě," dodává. 

Aktuálně.cz: Rozhodnutí papeže Benedikta XVI. rezignovat se přinejmenším laikům zdá rozumné. Dohnal ho věk, je humánnější, aby se stáhl do ústraní a mohl si odpočinout. Přesto církevní představitelé hovoří v souvislosti s jeho rezignací o šoku a překvapení. Proč doposud platilo, že se papežský úřad „dožívá"?

Prof. Tomáš Halík: Papežství není v církvi chápáno jako „funkce", nýbrž jako otcovská odpovědnost; otec také nemůže říci dětem: Jsem starý, mé děti, najděte si jiného tatínka! Benedikt v tomto smyslu udělal krok k civilnějšímu chápání papežské služby a měl pro to své důvody - i církev dnes víc než úctyhodnou patriarchální autoritu potřebuje inspirující vitální osobnost, pružně reagující na potřeby lidstva třetího tisíciletí křesťanství.

Domníváte se, že ve vedení církve došlo ke konsensu, že papež mohl udělat, co udělal, a budou tak moci učinit i papežové budoucí?

Jistě. Už Jan Pavel II. nabídl i nekatolickým církvím k diskusi otázku, jak by měla vypadat role římského biskupa, aby mohl sloužit jednotě všech křesťanů. Možnost rezignace je jedna z otázek kolem nového možného vnímání a vykonávání služby nástupce apoštola Petra.

Jaký vliv podle vás bude mít Benedikt XVI. na výběr svého nástupce?

Papež je vybrán svobodnou tajnou volbou zástupců lokálních církví celého světa; na celé planetě neexistuje „globálnější hráč", než je katolická církev. Ovšem řadě kardinálů nebude lhostejné, jakého nástupce by rád viděl odstupující papež, jakkoliv je těžko myslitelné, že by někoho konkrétního zřetelně podpořil.

V Česku máme v živé paměti začátek éry Václava Klause, kdy si dosavadní prezident Václav Havel velmi těžko hledal pozici, ze které by mohl promlouvat do veřejného dění, aniž by to znělo jako kritika jeho nástupce a vzbuzovalo podrážděné reakce. Můžeme čekat něco podobného ve vztahu Josepha Ratzingera a nového papeže?

To je naštěstí absolutně vyloučeno. Klaus tím projevoval a projevuje svou příznačnou malost a morální ubohost, narcismus a trvalý komplex méněcennosti vůči svému předchůdci. Joseph Ratzinger je velká osobnost, v níž se noblesa spojuje s velkou skromností; u něj nic podobného naprosto nepřipadá v úvahu. V církvi by se něco podobného považovalo za zcela nepřijatelnou nestoudnost.

V souvislosti s avizovanou rezignací se média soustředí na osmileté období současného pontifika a připomínají se i kauzy jako „vatikánská banka", „pedofilie v kléru" nebo trochu nešťastný výrok Benedikta XVI. o kondomech a AIDS. Mohl byste naopak jmenovat tři nejzásadnější kroky, které podle vás Benedikt XVI. učinil?

Myslím, že jeden z důvodů, proč se papež rozhodl pro rezignaci, bylo to, že si uvědomoval, že nemá dost síly ke kontrole působení aparátu vatikánské kurie.

Některá jeho opatření k prevenci sexuálních skandálů nebo jeho moudrý výrok, že v případě lidí ohrožených AIDS je kondom „menším zlem" (a není tedy ve všech případech morálně nepřípustný, jak hlásali katoličtí „ultra"), přišly příliš pozdě.

Mezi  podstatnými pozitivními rysy jeho pontifikátu bych vyzvedl:

1. Jeho pokračování v mezináboženském dialogu (včetně konzervativci napadaných setkání s představiteli mimokřesťanských náboženství v Assisi) a důraz na čestný dialog s nevěřícími.

2. Jeho důraz na nutné spojenectví víry a rozumu, náboženství a vědy a jeho stálé rozhodné odmítání jakéhokoliv zneužívání náboženství k rozdmýchávání násilí, fanatismu a intolerance.

3. Jeho důraz na to, že politika a hospodářství musí respektovat morální hodnoty, zejména důstojnost lidské osoby, a jeho jasné pojmenování a odsouzení „sociálních hříchů" civilizace bezuzdného sobectví. To trvale připomínal před zraky celého světa.

Dá se na odchod Benedikta XVI. nahlížet jako na definitivní konec éry Jana Pavla II.? A lze očekávat, že s novým papežem se církev nějak viditelně promění? Že bude třeba v některých otázkách, jako je například podpora antikoncepce, méně konzervativní? V čem by taková proměna mohla případně spočívat?

To je velmi těžké odhadnout. Já bych si ale nepřál papeže, který by pouze papouškoval názory, které si můžeme přečíst či vyslechnout ve všech liberálních médiích světa, ani církev, která by se lacině přizpůsobovala názorům, které jsou právě v módě. Proč by měla církev tleskat antikoncepci, potratům, eutanazii a homosexuálním „manželstvím"? Jsou to všechno opravdu nezpochybnitelná dobra?

V dnešním světě už velmi dlouho nemá církev žádnou jinou moc k prosazování svých názorů, než je moc argumentů - a i liberální sekulární společnost potřebuje kvalitní oponenturu, inteligentního partnera k diskusi o tom, zda je její liberální postoj vždy tak neomylný, za jaký se často považuje.

Papež jistě nesmí být „zabedněný" a agresivní reakcionář, jakou jsou např. českomoravští ultrakatolíci z D.O.S.T. nebo polská Liga rodin či Rádio Maryja. Ale inteligentní konzervatismus, schopný čestného kritického dialogu se současným sekulárním liberalismem, jaký reprezentoval Benedikt XVI., je pro tento svět a zejména současnou Evropu potřebný.

Myslíte si vy sám, že by katolická církev měla světu ukázat „modernější" tvář, třeba tím, že při volbě Benediktova nástupce sáhne po někom z mladších? Že dozrál čas, aby se posunula dál? Je pro vás třeba představitelné v historicky dohledné době zrušení celibátu?

Z velké části jsem odpověděl v předchozí otázce. Nevidím hlavní úkol církve v laciné „modernizaci", nýbrž v duchovním prohloubení, v podpoře tvořivé teologie a také lidštějšího přístupu v pastoraci (např. řešení postavení rozvedených a znovusezdaných v církvi či větší respekt k lidské důstojnosti homosexuálů).

V katolické církvi dnes kromě celibátních kněží existuje i nemalý počet ženatých římskokatolických kněží (zejména bývalých anglikánských duchovních) - a asi lze očekávat, že otázku svěcení ženatých mužů bude určitě nový papež řešit, a není vyloučené, že už on vrátí církev k praxi prvního tisíciletí a k dnešní praxi katolíků východního obřadu (kde existují vedle sebe kněží celibátní i ženatí).

A jak velká změna by katolickou církev čekala volbou papeže například z Afriky? Témata, která jsou aktuální na africkém kontinentu, mohou v mnohém jen těžko být aktuální pro Evropu...

Papež z Afriky by například právě možnost svěcení ženatých mužů jistě dlouho neodkládal, stejně jako by asi kladl ještě větší důraz na sociální angažovanost církve ve prospěch chudých a vykořisťovaných.

Papež Benedikt XVI. mává věřícím poté, co udělil tradiční požehnání Městu a světu.
Papež Benedikt XVI. mává věřícím poté, co udělil tradiční požehnání Městu a světu. | Foto: Reuters

Pokud byste vy sám mohl spolurozhodovat o budoucím papeži, máte jméno, které byste doporučil? A pokud nechcete být konkrétní, můžete alespoň přiblížit typ osobnosti, kterou byste v čele církve rád viděl?

Jeden světec na podobnou otázku před staletími odpověděl: Zbožný ať se za nás modlí, učený ať nás učí, avšak prozíravý ať nás vede! Nenašel bych lepší odpověď. Ať je to velmi moudrý muž, který vidí daleko dopředu.

Velkou starost dělal Benediktovi XVI. úbytek věřících a vlivu církve; přitom se nezdá, že by se z lidí vytratila potřeba duchovní dimenze života - čím je ten odklon od církve, která je právě k uspokojování téhle potřeby povolána, podle vás způsoben? A může s tím nový papež něco udělat?

Statistiky ukazují něco jiného, než co by se mohlo zdát nekritickým konzumentům liberálních médií, pro něž je církev jen oblíbeným fackovacím panákem. Úbytek věřících se totiž týká relativně malé části světa, kterou my západní Evropané považujeme omylem stále za střed světa (a i v rámci Západu je Česká republika v náboženském ohledu anomálií).

Po konstatování, že vliv křesťanství někde ubývá, by měla vždy následovat otázka, zda do uvolněného prostoru vstupuje něco opravdu mravně a kulturně kvalitnějšího než křesťanská víra.

Celosvětově katolíků naopak hodně přibývá a zejména v kontinentech budoucnosti, Asii, Africe, Jižní Americe, je církev velmi živá a dynamická. Zdá se, že v budoucnosti může hrát daleko větší roli než dnes - naopak sekulární společnost Západu pomalu vymírá.

Je pravda, že Joseph Ratzinger - už volbou jména patrona Evropy sv. Benedikta - byl zřetelně evropský intelektuál. V tradičně katolických zemích Evropy církev většinou nedokázala včas a adekvátně reagovat na změny společnosti, vyhnout se oběma extrémům (tradicionalismu, který se snaží uchovat struktury minulosti, i „progresismu", který se vyčerpává jejich kritizováním) a najít třetí cestu: poodstoupit od vnějších struktur, zajet na hlubinu a nabídnout duchovní žízni lidí to nejlepší ze své bohaté spirituální tradice, a to ve srozumitelné a věrohodné podobě.

To, že pod jakýmikoliv články o církvi naleznete v Čechách stoku agresivních primitivních výkřiků, které svědčí o tom, že jejich autoři o církvi vědí jen to, co jim do hlavy našlapala komunistická propaganda a pak bulvár, svědčí nejen o nevzdělanosti a zlé vůli těch lidí, ale i o tom, že církev patrně alespoň jistému procentu mezi nimi, kteří by snad byli schopni trochu rozlišovat a přemýšlet, nedovedla mnoho věcí srozumitelně vysvětlit a věrohodně ukázat.

Doufám, že nový papež bude pro lidstvo podobnou morální autoritou, jako byli dva již beatifikovaní velcí papežové, Jan XXIII. a Jan Pavel II.

Názory Aktuálně.cz

Názory - co vy na to?

Sledujte nás na:

 

Právě se děje

Další zprávy