reklama
 
 

Okamurova konference není soukromý večírek, odkud se vyhazují paparazzi. Platíme ji všichni

11. 12. 2017
SPD dostane během čtyř let ze státního rozpočtu 173 milionů. Má společnosti co vracet, a ne selektovat občany.

Politické hnutí Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura uspořádalo v sobotu svou konferenci. Nepustilo na ni novináře z některých médií (včetně Aktuálně.cz). Akreditaci dostala média, která ve vztahu k SPD nelhala a informovala objektivně, řekl Okamura.

Hnutí jednoho muže má na takové rozhodnutí právo. Zároveň je dobré dodat, že jednání ve volbách čtvrté nejúspěšnější politické strany není totéž jako soukromý večírek, na který se dobývají celebrit dychtiví paparazzi. Politici mají být ve veřejném zájmu pod co nejširší kontrolou - tak to ve svobodě a přímé i nepřímé demokracii chodí. Vyhazovat nepohodlné žurnalisty na mráz, to se nedělá.

Obzvlášť když jde o vlivnou parlamentní stranu. Tvrdě omezovat přístup médií podle toho, jestli se nám líbí nebo ne, je arogantní. Ne vůči novinářům, ti jednak vydrží leccos, jednak bez akreditačních karet od Okamury žalem neuschnou. Je to arogantní vůči voličům. Protože oni ten "soukromý večírek" platí. V českém systému jsou hlavní politické strany přisáté na financování ze státního rozpočtu, není o čem diskutovat. Na konferenci SPD a podobné aktivity se skládáme všichni.

Za volební hlasy dostane SPD-TO 53,9 milionu korun. K tomu stálý příspěvek na činnost 10 milionů ročně (tak jako ostatní strany ve sněmovně) a příspěvek na poslanecké mandáty 19,8 milionu za rok. Pokud se nic nezmění, za čtyřleté volební období to dělá celkem 173 milionů korun.

Když už nic jiného, tak jen tohle politické strany zavazuje k nějaké refundaci. Mají společnosti co vracet.

Jenže když parlamentní partaj selektuje média, selektuje především čtenáře, diváky, posluchače. Občany. Kteří přitom na její práci přispívají jako daňoví poplatníci.

SPD-TO patří mezi vyhlášené kritiky veřejnoprávních médií a koncesionářských poplatků. Její příznivci se často pohoršují nad tím, že je musí platit, i když považují zpravodajství České televize a Českého rozhlasu za špatné, neobjektivní a prolhané. Poškozující jejich favorita.

Podle téhle logiky by se ovšem mohli vzbouřit i voliči, kteří nesnášejí Tomia Okamuru, ale proti své vůli musí sponzorovat jeho hnutí. Vytáhli by stejný argument: proč mám platit za něco, co nechci?

V obou případech je ale správné zatnout zuby - a platit. Demokracie stojí na pluralitě a toleranci; veřejnoprávní média a politické strany jsou dokonce ryzím výrazem tohoto postulátu.

Pozoruhodné je, kolik lidí, zdá se z podpory Tomia Okamury nebo Miloše Zemana, tažení politiků proti České televizi, rozhlasu a některým dalším médiím tleská. Jako by neviděli, nebo nechtěli vidět, že politici to nedělají z nějakého hlubokého mravního rozhořčení, ale proto, aby jim tisk nekoukal na prsty. Přejí si odstavit, eliminovat vůči nim kritická média. Prostý plán.

Je pochopitelné, že voličům Okamury a Zemana pořady Jaromíra Soukupa na TV Barrandov konvenují. Ale jako kanárek v uhelném dole jsou k ničemu. Apriori zavrhovat média, na která mi můj oblíbený politik nebo tiskový mluvčí ukáže, to je jako byste se radovali u toho, když vám na poušti zasypávají studnu. Brzy se to v důsledku ukáže jako velmi, velmi pošetilé.

Rozděl (občany a média) a panuj je mocnou politickou zbraní. I Okamura to dobře ví. V usnesení proto stojí: "Konference SPD upozorňuje na zřetelné totalitní tendence, které se projevují mediálním štvaním, společenskou a kulturní cenzurou a politickým elitářstvím." Pardon - ale o kom to vlastně mluvíte?

autor: Jan Lipold | 11. 12. 2017

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama