Pestrý týden Petra Nečase. Po povodních a rozvodovém řízení přišla policejní šťára na nejvyšších místech. Je opravdu obtížně představit si, jak má fungovat Úřad vlády, když si policie odvede jeho vedoucího a šéfku premiérova kabinetu.
Ze stejných důvodů byli z večerního jednání omluveni také dva členové Bezpečnostní rady státu…
V tuto chvíli není k dispozici tolik informací, aby bylo jasné, kdo se čeho podle policie dopustil a jestli hroznější podezření padá na kmotry, na státní zaměstnance, nebo na současné a bývalé politiky. Pro Nečasovu politickou důvěryhodnost to ale jsou svým způsobem teď už nepodstatné detaily.
Plakáty, na kterých s bojovně vykasanými rukávy slibuje „Korupci nebudu tolerovat ve vládě ani v ODS", dokonce možná ještě někde visí, opršelé a vybledlé. Není těžké si na ně vzpomenout. Teď je z nich předmět doličný, že ministerský předseda selhal. Druhá možnost, tedy že selhala policie a státní zástupci, že nemají žádné nebo jen chatrné důkazy, je prakticky nepředstavitelná.
S Nečasem přichází o kredit i vláda, která kdysi začínala s příslibem práva a boje proti korupci. Nabízejí se dvě možnosti. Buď může jako nedůvěryhodná a slabá dovládnout do voleb, coby raněné zvíře a kořist dravců. Nebo se ODS či TOP 09, případně obě dvě strany, rozhodnou to skoncovat. (Opozice sama dnes asi nemá sílu kabinet položit, to by se musela ODS rozklížit a dodat několik dalších „rebelů".)
Lepší se zdá být druhá možnost, tedy předčasné volby v roce 2013, ne až v řádném termínu v květnu 2014. Pokud budou, měly by být co nejdřív, tedy bez přechodné „úřednické" vlády. Frustrace politikou - viz průzkumy veřejného mínění a minimální důvěra v Nečasův kabinet - by neměla být prodlužována, měla by dostat průchod ve volbách. Několik měsíců s „úředníky", i kdyby se takovou vládu podařilo sestavit a strany se na ní dohodly s prezidentem, nedává žádný smysl.
Význam prezidenta - tak jako v každé politické krizi - stoupá. Miloš Zeman se do situace vloží a po zkušenostech s jeho stem dnů na Hradě je stoprocentně jisté, že výrazně, nejspíš až příliš. Co je jmenování velvyslanců a profesora proti demisi vlády, jmenování premiéra a ministrů? Politické strany ale mají v rukou vyšší karty - když se dohodnou na rozpuštění sněmovny (je třeba 120 hlasů), musí prezident (i když, u Zemana nikdy neříkejte nikdy) vypsat nové volby a není co řešit.
Petr Nečas ve čtvrtek dal najevo, že se vzdát nehodlá, postavil se za Janu Nagyovou. Chybělo jen „nic nekončí, jedeme dál."
Jestli by to tak opravdu pokračovalo další měsíce, je klidně možné, že přehřátý kotel nespokojenosti vybuchne - a to s nepředvídatelnými důsledky, včetně volebního výsledku populistů a extremistů. Pravice může donekonečna opakovat, že je třeba „zabránit nástupu komunistů". Ale jestli tomu vláda poslouží nejlépe, když se bude stůj co stůj ještě rok držet u moci, o tom se dá za současné situace vážně pochybovat.
„Operace 13. června" bude pokračovat. Pokud se mají policie a justice dobrat k nějakému přijatelnému závěru, nemůže předseda vlády od prvního dne zpochybňovat dohled nad vyšetřováním. Když se zastává své tajemnice, zároveň tím, ať chce či nechce, prospívá kmotrům. Neřešitelná situace.
Nečasův kabinet už dříve zklamal ve své hlavní misi - obnovit důvěru lidí v politiku. Ta byla přece vážně otřesena už před volbami 2010. Od té doby se situace spíš zhoršila. Jedny volby to samozřejmě nevyřeší, to by byla bláhová naděje. Ale alespoň pokus o volební očistu je nutný.
