Velikonoce a velikonoční zvyky, mají ty dva světy něco společného? Křesťanské Velikonoce jako ukřižování Syna člověka, božího syna, jeho smrt, tři dny v pekle a vzkříšení dávající naději věřícím. Proti tomu pomlázka, šlehání dívek a žen, aby omládly, koleda a koledování vajec a sladkostí od domu k domu, k tomu u dospělých mužů často mocné popíjení či opíjení se. A jak obě ty tradice, jedna křesťanská, druhá pohanská, zapadají do dnešní doby?
Text Vše důležité, co potřebujete vědět o tradici pomlázky mluví o "nesmrtelné tradici" pomlázky. Cituji: "Tento obyčej nese mnoho nejrůznějších krajových pojmenování: někde jej zvou dynovačka (Božena Němcová) nebo šmerkust, jinde zase mrskot, šlahačka či kočkování. Pro dospělé mužské hodovačka začíná již o půlnoci na Velikonoční pondělí. Mládenci rámusí po vsi a snaží se zastihnout dívku ještě na lůžku, aby ji prý blechy neštípaly. Toulají se nocí, hlučí a popíjejí po domácnostech. Šlehají nebohé dívky proutky, a dokonce je polévají i studenou vodou z potoka. Dívky však vyšlehání rády přijmou, protože vědí, že je má omladit a zkrášlit. Zkrátka jak se říkává: Komu se o Velikonocích vyšlehá, nedostane prašiviny."
Víme, že v jiných zemích tohle šlehání, jež mnohdy přechází v oficiální a skutečně nijak něžné bití, nemají a nepěstují. Mládenci se u nás snaží zastihnout dívku ještě na lůžku, toulají se nocí, hlučí a popíjejí po domácnostech. - Zkusme to obrátit, představme si, jak se dívky snaží zastihnout mladíky či muže "ještě na lůžku", toulají se nocí a popíjejí po domácnostech… Cítíte, jak to nejde, nesedí, jak by se na takové dívky asi okolí dívalo, coury, opilkyně.
Muž má ve zvykových Velikonocích prostě úplně jinou, nadřazenou roli. Muž je lovec, který může vlézt v noci do postele ženě, muž ji vyšlehá, muž se opíjí, všecko naprosto v pořádku, jak to má být na věky věků. "Šlehají nebohé dívky", tady je to dost přesné, nebohé dívky. Úplně jiná role je přisouzena ženám, ty "vyšlehání rády přijmou, protože vědí, že je má omladit a zkrášlit".
Možná kdysi si to ženy myslely, nevím. Ale jejich role v tradici je jasná: přijmout šlehání, nechat se vyšlehat nebo seřezat, jak to bývá dost často dnes. Holky si pak na záchodě ukazují jelita. - Proč nepotřebují muži "omladit a zkrášlit"? Zase proto, že mají, či spíše měli, jinou roli. Mohli být suroví, ohyzdní, staří, ale žena musela být mladá a krásná a omlazená plus samozřejmě ohebná. Žena jako předmět, muž jako majitel či budoucí majitel předmětu.
Statkář vyšlehává lenivou čeládku a zajde i do chléva krávu ošlehat
Popis velikonočních zvyků pokračuje: "Velikonoční šlehání symbolizuje předání svěžesti, mládí, ohebnosti a zdraví mladého proutku. Dívky tak nabývají krásy a vitality až do dalších Velikonoc. Vdaným ženám bývá vyšleháno alespoň preventivně, aby neměly zlý jazyk." Dívky a ženy potřebují vitalitu, starají se doma o všechno. A ještě se dbá na to, aby neodmlouvaly, "neměly zlý jazyk".
A dál: "I v hospodářství statkář vyšlehává lenivou čeládku a zajde i do chléva krávu ošlehat, aby brzy otelila. Dokonce ani ovocné sady nezůstávají na ocet. Šviháním stromů se totiž ovocný sad probouzí k životu ze zimního spánku a proutek jej připravuje na novou úrodu." Dívky a ženy jsou na rovni "lenivé čeládky", krav, jabloní a hrušní. A zase ten paradox, protože nejde jen o samo rození, muže není potřeba probouzet k vitalitě, k nelenivosti, k životu. Ne, toho bude potřeba tak leda druhý den budit z těžké velikonoční opice.
Tradiční Velikonoce představují drsně jiný svět, než jak vypadá ten dnešní. Představme si, jak holky štrádují ulicemi a nahánějí mladíky a chlapy, jak by to asi mužské pokolení nelibě neslo, vlastně je to i dnes, v době údajné rovnosti pohlaví, nepředstavitelné.
Co má tradiční "omlazující" a roli ženy potvrzující pomlázka společného s křesťanskými Velikonocemi? Na první pohled vůbec nic. Křesťan vidí Ježíše jako božího syna, který se obětoval za hříchy lidí, bere na sebe lidské viny. Na druhý pohled ale vidíme, že Ježíš je obětován, obětuje se. V tom se Velikonocům podobá pomlázka, kde ženy jsou taky tak trochu oběti, jsou to předměty, s nimiž si muži pohrají, jak je jim libo.
Křesťanství se znovu a znovu ukazuje jako převrat - obětován je muž. V Bibli je Ježíš muž, s tím ani největší feminista či feministka nehnou. Ale ten muž, nikoli žena, je obětován za svět. Má naprosto nemužskou roli, je tím, kdo za druhé trpí, dobrovolně trpí, "vydává se". V tom se možná tradiční pomlázka potkává s křesťanskou vírou, muž-Bůh je na tom podobně jako žena-člověk. Všem pohanům a křesťanům se za to srovnání raději předem omlouvám.
A jak obě ty tradice, jedna křesťanská, druhá pohanská, zapadají do dnešní doby? Čím dál hůř, šlehání žen a dívek je čím dál absurdnější, i když snad většinou probíhá jen symbolicky. Pokračuje ze setrvačnosti, z jakési povinné konzervativnosti. Dávno bychom měli být jinde. A ukřižování? Obětující se boží syn?
