Česká ministryně obrany Jana Černochová (ODS) se minulý týden stala - nezáměrně - hrdinkou visegrádské krize. Její rozhodnutí nezúčastnit se na protest proti Orbánově politice schůzky v Budapešti, vzápětí následované také polským kolegou, zavdalo příčinu k novým spekulacím o osudu středoevropské čtyřky.
Pochybnosti, zda vláda premiéra Petra Fialy (ODS) bude chtít pokračovat ve spolupráci s Maďarskem, kde nyní drtivě vyhrál volby Putinův spojenec Viktor Orbán, podpořila i společná cesta českého, slovenského a rakouského ministra zahraničí do Moldavska - jedné z nejchudších evropských zemí, která přijala statisíce ukrajinských uprchlíků a mohla by se stát další obětí ruské agrese. Již dříve přitom výprava tří ministrů zamířila také k frontovým liniím na Donbasu a ukázala, že spojenectví může ve střední Evropě fungovat i na jiném půdorysu, než je ten visegrádský.
Podobný signál ostatně vyslala i březnová kyjevská mise českého, polského a slovinského premiéra, jež posloužila - mimo jiné - také ke sblížení Petra Fialy a Mateusze Morawieckého. Polský ministerský předseda si sice údajně stále udržuje jistou slabost pro svůj maďarský protějšek, skutečný šéf varšavské vlády, vicepremiér a předseda strany Právo a spravedlnost Jaroslaw Kaczyński, už ale vysílá - diplomaticky řečeno - přinejmenším smíšené signály. Naposledy tak učinil v rozhovoru pro aktuální vydání polského pravicového týdeníku Sieci, během nějž si dával velmi záležet, aby se od Budapešti úplně nedistancoval, ale aby ji také nepodpořil. Jak rozdílně maďarský a polský kabinet nahlížejí na Rusko, si nebylo možné nevšimnout.
Za situace, kdy Varšava naléhá na Evropu, aby hledala cesty, jak co nejvíce podporovat Ukrajinu v boji proti agresorovi, si další pokračování visegrádské spolupráce lze představit jen velmi těžko. Ostatně Kaczyński ve zmiňovaném interview už avizoval dočasné zmražení politických kontaktů s Maďary.
Spojenci, ale nedotýkatelní
Jenže středoevropská čtyřka za třicet let vyrostla ve tvora s mnoha končetinami i hlavami a nejvyšší politická úroveň představuje jen jednu z nich, nikoli tu nejpodstatnější. Vztahy jako takové pomáhala utvářet především jediná oficiální instituce celého uskupení - Mezinárodní visegrádský fond, který rozděluje peníze na kulturní, vědecké či jiné neziskové projekty. Právě díky nim stovky či spíše tisíce lidí získaly kontakty a navázaly přátelství napříč všemi čtyřmi zeměmi. Na čemž nic nemění ani fakt, že se pro sebe v posledních letech pokoušeli celou formaci zprivatizovat Maďaři a proměnit ji v nástroj své zahraniční politiky.
Začalo to koordinovaným odporem proti migračním kvótám, kvůli němuž pak uskupení získalo v unii pověst negativistického spolku. Minulost ovšem ukazuje, že visegrádská spolupráce může být nakonec velmi elastická. V některých svých rovinách silná, v jiných třeba nulová.
Aktuálně - zdá se - vstupujeme do éry, kdy Budapešť bude chtít využívat čtyřky stejným způsobem jako dosud, ostatní tři země už ale začínají testovat možnosti jiných regionálních spojenectví. Pro česko-slovensko-rakouský trojúhelník se například vžilo označení "slavkovský formát" - to podle místa, kde se kdysi tři sociálnědemokratičtí premiéři dohodli, že se pokusí o spolupráci.
Vůle hlásit se k Visegrádu může v jednotlivých zemích oslabit, ale celé neformální uskupení nezmizí ve všech svých podobách ze světa jen proto, že v jednom ze států je zrovna u moci vláda, která se na prioritách neshodne s těmi ostatními. Není ovšem pochyb, že kvůli maďarskému postoji vůči Rusku se nyní Visegrád změnil v politicky nedotýkatelnou značku. Otázkou zůstává, na jak dlouho.
Autor je hlavním analytikem Hospodářských novin.
Video: Pokud Orbán vyhraje, skončí buď v úplné izolaci, nebo udělá úplný obrat v proruské rétorice a obrátí se na Západ, míní bohemista György Varga.
