Hlavně aby to nebylo zas jen „bla, bla, bla“, posteskl si tento týden na klimatické konferenci v Glasgow její hostitel, britský premiér Boris Johnson. Už jako starosta Londýna před časem pochopil, že zelená politika nemá ve 21. století alternativu a musí ji v nějaké podobě prosazovat i konzervativci. Sám proto kupříkladu usiluje o zákaz prodeje aut se spalovacími motory od roku 2030, tedy o celých pět let dříve než Brusel.
Dosluhující český premiér to ale pořád vidí jinak. Bez ohledu na fakt, že unie je třetím největším producentem CO2 na světě a Česko jej v přepočtu na hlavu vypustí dokonce víc než Čína, promarnil Andrej Babiš ve Skotsku své tři řečnické minuty nářkem nad tím, jak je evropská Zelená dohoda pomýlená: „Nemáme představu, kolik bude taková transformace stát, ani zda si ji můžeme dovolit. To není dohoda, nýbrž ideologie. Bez odpovědí na tyto otázky se Zelená dohoda stane evropskou zelenou sebevraždou.“
Pokrokoví konzervativci
Ideologie a sebevražda! Celý projekt Andrej Babiš sice v Bruselu při hlasování sám podpořil, jako by toho teď ale litoval a nechal si napsat projev od Institutu Václava Klause nebo Saši Vondry.
Dobře že jej Boris Johnson, který se obával žvanění, neslyšel. Právě britští konzervativci, kteří se po zelené vydali už za vlády Davida Camerona, jsou totiž dokladem toho, že ochrana klimatu se bez ideologie snadno obejde. Věnovat se jí mohou levicoví liberálové stejně jako pravicoví tradicionalisté. Jak se ukazuje, dokonce i toryové, kteří české pravici vždy sloužili za vzor, protože na nich oceňovala schopnost řídit se pragmaticky podle toho, co je a není dobré pro reálný život v té které době, na tom kterém místě.
Pokud dnes Boris Johnson dělá zelenou politiku, již Václav Klaus považuje za „konec světa“, je to právě proto, že současný nájemník bytu na londýnské Downing Street 10 vnímá, jak moc by pro Spojené království bylo ohrožující, kdyby nekráčelo tímto směrem. Je lepší mít před změnami klimatu náskok, tvrdí Johnson, než v klidu čekat, až vás v bezpečí vašeho domu smete tornádo, povodeň nebo utýrá nesnesitelné horko. Hle, hlas konzervativního zdravého rozumu.
Andrej Babiš naproti tomu radí nedělat nic, dokud je to aspoň trochu možné. Jako by si najednou neuměl představit sociální, ekologické a ekonomické dopady klimatických změn. Jako by jeho obrazotvornost zcela vyčerpal boj proti Zelené dohodě: „Mohla by být odpovědná za ztrátu konkurenceschopnosti EU, za zbídačování rodin, rostoucí nezaměstnanost, astronomické ceny energií, za rozpad průmyslu a nakonec i za zničení životního prostředí, které hodlá chránit.“
Expres a lokálka
Česko už opravdu potřebuje do svého čela někoho nového, neopotřebovaného. Člověka s plastičtější a zajímavější fantazií, schopného krom ustavičného odmítání také něco vymyslet, navrhnout a prosadit. Politici jako Boris Johnson už například pochopili, že velké části byznysu přestala zelená barva vadit, protože ji začíná chápat jako cestu k příštím stabilním ziskům. A pochopili, že procházíme civilizační změnou, již už nelze zastavit právě proto, že ji byznys začíná brát za svou a rozhodl se být u jejího počátku, aby mu neujel expres do budoucnosti.
Politici Babišova typu naproti tomu připomínají člověka, který si nechá ujet všechny rychlíky i spěšné vlaky, jen aby se ještě chvíli mohl po slepé koleji nostalgicky vozit obstarožní lokálkou, na niž je zvyklý.
Petr Fiala se nikdy netajil obdivem k toryům. Už příští měsíce naznačí, zda se jimi umí také inspirovat.
Autor je analytikem týdeníku Euro.
Video: Pálí nás klima
