Na Květnou neděli obrátil papež František pozornost věřících i nevěřících k mladým lidem. Právě apelem, aby starší mladým naslouchali a aby mladí nemlčeli, zahájil na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu předvelikonoční "svatý" týden. Má to nějaký smysl pro nás? Tedy pro české katolické a nekatolické občany? Jistě.
František se veřejnosti jeví jako velký provokatér, jako kněz, který se nám často pokouší dostat pod kůži. Tento jednaosmdesátiletý muž začíná týden před Velikonocemi povzbuzením mladých, ať se nenechají umlčet. Starý nabádá mladé, ať se ujmou své role ve společnosti, nebo jinak, ať nejsou lhostejní. Odtud plyne: papež si myslí, že mladí jsou umlčováni a nechávají se umlčet, přinejmenším nejsou nadnesenými, důležitými staršími bráni vážně.
Nejprve několik citátů, abychom věděli, o čem to ve Vatikánu František vlastně kázal: "Pokušení umlčet mladé existovalo vždy," řekl. "Najde se mnoho cest, jak mladé umlčet a učinit je neviditelnými… Existuje mnoho způsobů, jak je otupovat, jak jim bránit v rozvoji, jak nechat jejich sny, aby zvětraly, proměnit je v pochmurné, malicherné, žalostné snění."
Mladým ženám a mužům ve svém kázání pověděl: "Vy to máte v sobě, vy máte křičet", dokonce i tehdy, když "my starší a my vůdcové jsme velmi často zkorumpovaní a zůstáváme zticha".
Znovu připomínám, papežovi je osmdesát jedna roků, zjevně si však zachoval mladost a sám křičí, nenechává se umlčet ani vlastní církví, ani okolním světem, nezůstává zticha, svou velefunkcí, světovou rolí "Jeho Svatosti", se nenechal zkorumpovat, lapit do pasti. Pro nás velmi poučné, neměli bychom ten mladě, čerstvě znějící hlas přeslechnout.
Českou politiku už roky ovládá třiasedmdesátiletý Miloš Zeman, třiašedesátiletý Andrej Babiš a dlouho ji ovládal dnes šestasedmdesátiletý Václav Klaus. Nemůžeme si nevšimnout, že mladé lidi v prezidentské volbě přitahovali především Pavel Fischer (52) a Marek Hilšer (42), oba podstatně mladší kandidáti. Zemana volili starší, pasivnější, méně vzdělaní občané, byl a je kandidátem "starých časů a starých pořádků", tedy přesně tím, čemu se papež brání.
(Dodejme, že čerstvě znovuzvolenému ruskému prezidentovi Putinovi je 65 let a předloni zvolenému americkému prezidentovi Trumpovi 71 let. Zase vyhrává starší generace.)
Radostnou osobou se dá hůř manipulovat
Papež stojí o křik mladých, o jejich vášeň a nasazení, o to, že jsou stále ještě nelhostejní. Zároveň ale mluví především ke své katolické církvi (případně k dalším křesťanům). Ve Vatikánu na Květnou neděli řekl: "Drazí mladí lidé, radost, že se ve vás probouzí Ježíš, se některým lidem stává zdrojem zloby a rozčilení, neboť s radostiplnou osobou se dá hůř manipulovat."
Díky této větě můžeme lépe chápat Františkova slova. Stojí o mladý křik radostný, nikoli nenávistný (toho máme okolo sebe jak u nás, tak ve světě, opravdu dost), o křik mladých, kteří věří Ježíši nabízejícímu lidem jako alternativu lásku a odpuštění, nikoli zlobu a střet a lež. (Tady nutno dodat, že i Miloš Zeman a Donald Trump a další křičí a křičeli, nikoli však slova o lásce a odpouštění, nýbrž o pravém opaku.)
Důležitá je i papežova poznámka o manipulaci: s radostnou myslí se hůř točí sem a tam, hůř ji proti někomu namíříte (třeba proti uprchlíkům či "pražské kavárně" nebo Peroutkovi). Zároveň papež předpokládá či spíše ví, že ježíšovsky radostná mysl mladých lidí nezůstává bez zájmu o okolní svět.
Je vskutku fascinující, že tu jednaosmdesátiletý (ale zjevně radostný, radostí, nikoli odporem a nespokojeností naplněný) stařec vyzývá ke křiku a nemlčení, vždyť staří mívají rádi svůj klid a pokoj, nechte mě být, noli me tangere. On vyzývá k radostnému, odvážnému křiku burcujícímu nejen zatuhlou, těžce tradiční katolickou církev, ale i zatuhlý a nově tuhnoucí svět mimo kostely.
Zní to velmi povzbudivě nejen pro mladé, ale pro všechny, kteří nějaký druh radosti, netemnoty, nosí v sobě. Papež, světová celebrita, muž, jemuž je nasloucháno, stojí o ježíšovský křik proti nesvobodě, nenávisti, lhostejnosti. Jeho výzva zazněla na konci půstu a těsně před Velikonocemi. František je opak Zemana.
