Jorge Mario Bergoglio byl 13. března 2013 zvolen papežem. Před rokem. Přijal jméno František. Občas připomíná zahradníka Chance z filmu Byl jsem přim tom. Nebo Forresta Gumpa. Ne že by byl prosťáček, ale svět zásobuje docela obyčejnými, samozřejmými větami, které v ústech pontifika udivují. Z papeže se bleskem stala světová celebrita, showman naruby, atrakce.
Občas připomíná zahradníka Chance z filmu Byl jsem přim tom. Nebo Forresta Gumpa. Ne že by byl prosťáček, ale svět zásobuje docela obyčejnými, samozřejmými větami.
Showman, který neexhibuje. Nebo jinak, exhibuje svou skromnost, empatii, své neodtržení od chudých a bídných. „Přál bych si, aby i celá církev byla církví chudých, církví pro chudé,“ prohlásil těsně po svém zvolení do úřadu. Věřícím poskytuje prosté rady jak žít: „Modlete se, nemluvte o ostatních ošklivě, protože drby ničí přátelství. Vždy se k ostatním chovejte hezky a s úsměvem.“ Věřícím na Svatopetrském náměstí kázal: „Musíme se zbavit idolů, marných věcí.“ Sám je však dnes veleidolem.
Částečně za papežův obří úspěch může únava ze zavedených celebrit, jako je popstar Madonna či Leonardo DiCaprio. Nabídka se musí obměňovat, oživovat, postavit show na hlavu, obrátit je v neshow a pak zase včas zpátky. Místo naleštěnců s faceliftem a moderním ohozem je občas úleva vzít ročník 1936 v bílé sutaně, který žije v celibátu, nevymetá večírky a neštítí se lepry.
Obyčejné, forrestgumpovské myšlenky
Loni v prosinci americký časopis Time zvolil Františka osobností roku. „Povýšil hojivou úlohu církve - církve jako služebníka a utěšitele trpících lidí v leckdy drsném světě,“ zdůvodnil Time volbu. Papež se stal nejvyhledávanější politickou osobností na Googlu. Osobností roku ho vyhlásil známý časopis The Advocate, který bojuje za práva homosexuálů. Vysvětlení: „Papež ve svém výroku jednoduše shrnul to, o čem by měla být víra. Měla by být o tom, že se s lidmi jedná s respektem.“ (Vidíte? Zase ta úplně obyčejná, forrestgumpovská myšlenka.)
Časopis The Advocate: „Papež ve svém výroku jednoduše shrnul to, o čem by měla být víra. Měla by být o tom, že se s lidmi jedná s respektem.“
O homosexuálech papež v červenci pravil: „Pokud je někdo gay a hledá Boha a má dobrou vůli, kdo jsem já, abych ho soudil?“ Ve stejném duchu se zastal i kněží, kteří jsou gayové – lidé by je podle něj neměli soudit za sexuální orientaci. - Pro našince samozřejmost, ale když to vyřkne hlava katolické církve, máte pocit, že se zeměkoule začala točit opačně a gravitace dočasně nadnáší.
Ocenění časopisu Time přišlo ve chvíli, kdy František slavil 77. narozeniny. (Připomeňme, že v Bibli je číslo 7 znamením naplnění, číslo 77 pak jakýmsi završením plnosti, veškerou plností.) V den svého narození papež udělal opět něco nečekaného – snídal s bezdomovci. Podobných „kousků“ předvádí od svého zvolení řadu.
Malá poznámka bokem. Mnoho kněží i nekněží, věřících i nevěřících se stará o bezdomovce, o lidi s AIDS či s jinými bolestmi. Mnoho neznámých pomáhá a nic z toho nedělá. Nikdo o nich neví. Žádná sláva, spíš bývají druhým k smíchu. Jenomže Jorge Mario Bergoglio je papež, nikdo ze sekulárního světa to od něj nečeká.
Jako Dubček na obálce Mladého světa
Jeho usmívající se, přátelská hlava zazářila také na obálce časopisu Rolling Stone. Nalepili k ní název proslulé písně Boba Dylana The Times They Are A-Changin' (Časy se mění). Čtenáři Rolling Stonu vyvalovali oči. Papež se prostě stal celebritou číslo jedna, táhne, prodává. – Starším tuzemcům to může připomenout reformního komunistu Alexandra Dubčeka, který se v roce 1968 roce zjevil na obálce časopisu Mladý svět, jak skáče šipku z prkna do bazénu. Dubček byl tehdy taky taková skromná československá celebrita...
OSN tvrdí, že Vatikán „nepřijal potřebná opatření k řešení případů sexuálního zneužívání dětí a uchýlil se k praxi, která měla za následek další zneužívání a beztrestnost pachatelů“.
Loňská volba Jorgeho Maria Bergoglia byla - pokud jde o propagaci katolické církve – geniální. Hlavu té církve nešlo vybrat lépe. Přitahuje nejen věřící, kteří Františka uctívají, nejen ostatní církve, ke kterým se nechová povýšeně, přezíravě, on masově přitahuje i nevěřící. Ti si papeže pochvalují, jak je neuvěřitelně skromný: „Takhle nějak by měla vypadat celá církev.“
Ta tak ovšem nevypadá. Letos v únoru Organizace spojených národů ostře napadla Vatikán za to, že nedělá skoro nic proti pedofilním kněžím. Katolická církev podle zprávy OSN chrání sama sebe, ne oběti. Vatikán „nepřijal potřebná opatření k řešení případů sexuálního zneužívání dětí a uchýlil se k praxi, která měla za následek další zneužívání a beztrestnost pachatelů“, říká OSN. - Reakce Vatikánu? Organizace se prý plete do vnitřních záležitostí církve. Basta. Ono to s tím uvolněním nebude až tak horké.
Zdá se, že papež František, o jehož slušnosti a skromnosti není pochyb, může výborně fungovat jako krycí štít katolické církve. Pilně odvádí pozornost od jejích vážných patálií. Možná byl právě proto vybrán. Vatikán se za něj skryje a bude vší silou podporovat Františkův mediální obraz následovníka slavného Františka z Assisi.
Účet @pontifex
Příklon nevěřících k papeži je komický. „Žerou ho“ nikoli proto, že je skromný, že jde políbit muže posetého boláky, že se neštítí „houmlesáků“, nýbrž hlavně proto, že je to celebrita a oni jsou zvyklí se takovým ikonám a hvězdám obdivovat a klanět. Tak byli médii i svým okolím vychovaní, vycepovaní. Způsob myšlení a života papeže Františka jim je naprosto cizí, nemají s ním zhola nic společného. Jak sám popisuje své dny? „Modlím se, navštěvuji mše, pracuji.“ Za co se modlí? „Modlím se za jednoduchost ve svém životě i v církvi.“ – Ne, tohle opravdu není idol pro ateisty.
Najat byl novinář Greg Burke, aby vymyslel účinnou propagaci. Podle expertů se PR katolického ústředí pod jeho vedením dostalo na úroveň Bílého domu.
Je to celé hra? Jistěže je. A zároveň není. Věřme, že papež František svoje vlastnosti, svoji světu vystavenou podstatu nehraje (to by bylo na Oscara za celoživotní dílo). Ale tím lépe ho lze pro hru na hodný Vatikán využít. On skromný, nejede v mercedesu, ale v autobusu, i když je to sub specie aeternitatis úplně jedno, nebydlí v apartmá, nýbrž skromně, tíhne k periferii, k bídě a vyzývá k přijetí chudoby. No a to je pro dnešní západní svět, který skáče z autobusu do meďáku, nikoli nové, ale momentálně občerstvující.
Vatikán si je již delší dobu vědom, že katolická církev v Evropě ztrácí, není populární, chřadne. Na jiných kontinentech ale tato megamocná, ani náhodou chudá organizace sílí. Aby se západní obraz Vatikánu vylepšil, to stojí úsilí. Najat byl novinář Greg Burke, aby vymyslel účinnou propagaci. Podle expertů se PR katolického ústředí pod jeho vedením dostalo na úroveň Bílého domu.
Burke psal pro Time, dělal pro televizi Fox a agenturu Reuters. Původně kritizoval Vatikán. Když si ho katolíci najali, trefili černý střed terče. Papeži mají od roku 2012 Twitter účet @pontifex a budí obří zájem. František je aktivní na internetu. Vysvětluje, že tudy může oslovit „skutečné ženy a muže, kteří jsou často zranění nebo se cítí osamělí“. Nabízí jim „reálné důvody k naději“.
Sexy tatrmánie, komedie
Burke umí oblíbeného papeže Františka dokonale prodat, ví, jak na něj senzacechtivou veřejnost upozornit, jak "šokovat". Opakuje se vlastně stále stejná finta: papež je něco jako Barack Obama či Vladimir Putin, něco jako Kevin Durant nebo David Backham, takže stačí zveřejnit fotku, jak jede špinavým metrem v Buenos Aires a úspěch se zákonitě, neodvratně, okamžitě dostaví.
Ta hra se nedá zkazit. Papež vyzývá k lásce, porozumění, odpuštění, nepomlouvání... Použitelný je proto, že se tak sám chová, což svět nečeká. Celá ta show je samozřejmě taky velká tatrmánie.
Obyčejnost a slušnost toho muže se ideálně snoubí s katolickým vzhlížením k papeži, o jakém se Ježíšovi nesnilo. Papež je pro katolíky zástupce Boha na Zemi, náměstkem Ježíše Krista a zároveň nástupcem svatého apoštola Petra. Nachází se tedy v naprosto jiné pozici než všichni ostatní lidé. Když tuto pro ateisty nepochopitelnou, ale vzrušující výlučnost přetavíte do show a když je papež ochotný se na ní podílet, máte vyhráno, časopis Rolling Stone si ho plácne na titulní stránku, jakoby tam patřil. Což je asi jako by si časopis Romano Džaniben dal na titulku Jiřího Čunka.
Ta hra se nedá zkazit. Papež vyzývá k lásce, porozumění, odpuštění, nepomlouvání... Použitelný je proto, že se tak sám chová, což svět nečeká. Celá ta show je samozřejmě taky velká tatrmánie, komedie, ale tím lépe, tím víc je to sexy. Platí: když se v roli papeže člověk chová normálně, rázem je absolutně nenormální.
Vystupuje jako reformátor. Zmíněny byly výroky o homosexuálech, ale vystupuje i proti úplatkům. Loni v polovině roku řekl, že ve vedení Vatikánu existuje „korupční proud“ a „lobby homosexuálů“. Proti korupci zasáhl – odvolal vatikánského sekretáře Tarcisia Bertoneho, muže mimořádně mizerné pověsti, který byl údajně zapojen do afér se zneužíváním dětí kněžími, ale i do úniku tajných dokumentů atd. Jasné však je, že nejde o jednoho Bertoneho, že celý ten systém je do hloubky zkažený.
Člověk mezi Bohem a člověkem
Co papež chce? Církev má být misijní (šířit zvěst evangelia), pomáhat utlačovaným. Nemá mít strach ušpinit si ruce. Kritizuje moc peněz – podle něj se staly modlou. (Jsou jí však dávno.) Napsal kupříkladu: „Stejně jako přikázání Nezabiješ dává hranici, jejímž smyslem je zachování lidského života, dnes bychom měli říkat i Nebudeš vytvářet ekonomiku vyloučení a nerovnosti. Protože zabíjí.“
František se obrací nejen na svou katolickou církev, ale i na politiky. Prosí je, ať zařídí, že všichni občané dostanou „důstojnou práci, vzdělání a zdravotní péči“. Nespoutaný kapitalismus se v jeho pojetí stal „novou tyranií“. Papež nabádá bohaté, aby se o svůj majetek podělili s chudými. - Krásné, krásné, krásné.
Papež: „Stejně jako přikázání Nezabiješ dává hranici, jejímž smyslem je zachování lidského života, dnes bychom měli říkat i Nebudeš vytvářet ekonomiku vyloučení a nerovnosti. Protože zabíjí.“
Od 9. března František drží týdenní půst. Vzdálil se tak ruchu výročí svého zvolení papežem. Jistě si je vědom všeho toho humbuku. Přijímá ho pokorně a vydává se v oběť živou? Imituje Ježíše? Nevíme. Nevíme, nakolik si je vědom té absurdity, jak se ho zmocnily davy, média, okolnosti pohlcujícího, v podstatě šíleného úřadu. PR manažer Burke ho vede (možná s ním manipuluje), je neustále vydáván oddaným pohledům, cvakotu závěrek a čočkám kamer, trhán na kusy.
Ale zároveň zřejmě platí, že zůstává sám sebou, tedy do druhých se vžívajícím, občas šokujícím, „levicovým“, „sociálním“ papežem. Spolu s tím vším si je vědom jakés takés síly úřadu. Jde proti špíně Vatikánu - jistě nedostatečně, v tom bude mít OSN pravdu, ale aspoň trochu. Papež žijící v rozporu - jako žije v napětí a rozporu každý kněz - mezi Bohem a sebou, tedy člověkem.
