Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
27. 2. 2013 7:30

Papež-konzerva končí. Papeže-konzervu ale potřebujeme

K čemu je papež užitečný pro českého nekřesťana a nekatolíka
Papež Benedikt XVI. žehná letos 17. února věřícím ve Vatikánu.
Papež Benedikt XVI. žehná letos 17. února věřícím ve Vatikánu. | Foto: Reuters

Ve čtvrtek 28. února v 8 hodin večer opustí stolec svatého Petra papež Benedikt XVI. (85 let), civilním jménem Joseph Ratzinger. Rozhodl se odejít sám. Neobvyklé. Sloužil jen osm let. Jeho předchůdce, mediální hvězda Jan Pavel II., sloužil více než 26 let. Po odstoupení Ratzingera začne období sede vacante (prázdného papežského stolce). Bude se volit papež následující. Co znamená katolictví a jeho hlava pro nás, pro Čechy? Co pro svět okolo nás? Rozumíme papeži? Potřebujeme papeže?

Modernímu Čechovi, ale i Evropanovi, není nic vzdálenějšího. Vezměme papežův titul: biskup římský, zástupce Ježíše Krista, nástupce knížete apoštolů, nejvyšší kněz světové církve, primas Itálie, arcibiskup a metropolita provincie římské, suverén Státu vatikánského a sluha sluhů Božích, papež Benedikt XVI.

Ne že bychom nepotřebovali k někomu vzhlížet. Svoje „papeže" berou Češi smrtelně vážně. Vzhlížejí k prezidentovi. Letošní přímá volba „hlavy státu" jasně ukázala, jak ten úřad „žereme", i když nežijeme v prezidentském systému. Jako bychom v prezidenta věřili.

Nevím, zda vím, co je zázrak

Papež, hlava katolické církve, je postava řádově univerzálnější. Počet katolíků se za posledních padesát let zdvojnásobil, je jich 1,2 miliardy. Dříve byla tato církev nejsilnější v Evropě, dnes na starém kontinentu zažívá krizi, lidé se od ní odklánějí. V Česku je to podobné. V roce 2003 se u nás ke katolíkům hlásilo asi 2,7 milionu lidí, v roce 2011 se při sčítání lidu přihlásilo něco přes milion. Dnes je to normální trend.

Časy se změnily, Češi taky. V dubnu roku 1990 navštívil osvobozené Československo papež Jan Pavel II. Přiletěl do skanzenu ateismu. Vítal ho Václav Havel a mluvil o zázraku: „... nevím, zda vím, co je to zázrak. Přesto se odvažuji říct, že jsem v tomto okamžiku účastníkem zázraku: do země zdevastované ideologií nenávisti přijíždí posel lásky; do země zdevastované vládou nevzdělanců přijíždí živoucí symbol vzdělanosti; do země donedávna ničené ideou konfrontace a rozdělení světa přijíždí posel míru, dialogu, vzájemné tolerance, úcty a laskavého porozumění, zvěstovatel bratrské jednoty v různosti..."

Mediální hvězda, papež Jan Pavel II. byl blahořečen v květnu 2011.
Mediální hvězda, papež Jan Pavel II. byl blahořečen v květnu 2011. | Foto: Reuters

S Havlem zdaleka nesouhlasili všichni. Většina to však asi cítila podobně - jako zázrak. Dnes je „církev", především církev katolická, vnímána naprosto jinak. A s ní i papež. Symbolem jsou církevní restituce. Pro většinu místních obyvatel je církev něco jako zlodějka (ač byla sama komunisty okradena a chce zpět, co spravovala), která se spojila s vládními kmotry v době krize a krade lidem peníze. V době, kdy není na sociální dávky pro postižené atd. Nejde jen o vracení majetku církvím. Média pilně zvěstují všecky katolické skandály, homosexuální, pedofilní, finanční. Loni se psalo o skupině žen, které mafiáni dodávali pro zábavu vatikánským kněžím. Nebo o tom, jak majordomus papežovy domácnosti vynášel korespondenci a dokumenty hlavy katolické církve do novin („VatiLeaks").

Ratzinger (85) nestíhal měnící se svět

Odstoupení papeže Ratzingera je pro lidi spíš mediální „pikoška" než událost. Neobyčejné je, že se sám rozhodl odejít. (Karol Józef Wojtyla v úřadu umřel.) Pětaosmdesátiletý Benedikt XVI. uznal, že na práci nestačí. Řekl: „V dnešním rychle se měnícím světě zmítaném záležitostmi velkého významu pro život víry je pro řízení Petrovy bárky a hlásání evangelia zapotřebí také tělesných i duševních sil, kterých mi v posledních měsících ubylo natolik, že musím uznat svoji neschopnost spravovat úřad, který mi byl svěřen." Nestíhal měnící se svět.

Čím je Ratzinger důležitý pro nás? K tomu se dá dojít odzadu, opačně, přes to, co mu svět nejvíc vyčítal. Jeho předchůdce byl showman, uměl používat média, byl oblíbený, přesně věděl, že je vhodné, moudré, šikovné, že je „mediální" setkat se po revoluci s Havlem. Joseph Ratzinger je proti němu konzerva. Nedobytná konzerva. Přezdívalo se mu dřív „rotvajler boží", byl zakousnutý do obrany katolických hodnot. V roce 1968, v době západního sexuálního uvolnění, dětí květů, ho děsilo, jak se morálka mění v nic. Jak je vydávána za „zbytky měšťáctví". V papežském úřadu neuhnul od antipotratových postojů, nevzal na milost homosexuální svazky, nepovolil svěcení žen, navlékání kondomů. Mluví o tom, že byl zvolen, aby nic neměnil.

Nekřesťany u nás, ale i jinde v Evropě, strašně popuzuje jeho neochota církev měnit. Jenže právě to je postoj, který Evropa, Amerika i jiné světy potřebují. Protože dnes „nic není problém", „nic není zakázáno", „nic neplatí", všecko je dovoleno. Díky tomu mizejí hranice, ztrácí se smysl činů, ale i života. Jaký smysl má, když není co překračovat, porušovat? Oč pak jde?

Nebuďte jako my

Václav Havel nevěděl, zda ví, co je zázrak, ale papeže Jana Pavla II. si hluboce vážil.
Václav Havel nevěděl, zda ví, co je zázrak, ale papeže Jana Pavla II. si hluboce vážil. | Foto: Ludvík Hradilek

Největší Ratzingerova hodnota je v zakonzervování církve. Katolíci by byli kupříkladu pro většinovou českou společnost mnohem přijatelnější, kdyby nedělali vlny okolo potratů. Jenže ono je velmi cenné, když někdo znovu a znovu upozorňuje na to, že mír nix dýr nix zabíjíme rodící se život, jako by to byl jen ždibec masa. Stejně tak ona slavná ochrana rodiny, konzervativní veletéma. Dnes je běžná norma, že se manželé rozvedou, klidně víckrát. Udělají spolu jedno dítě, pak zase jinde jedno dvě děti, a jde se dál. Považujeme to za normální, mrskáme se kupředu, nezastavujeme, za námi paseka. Proč neříct: Proboha, brzděte! Jen proto, že to nechceme slyšet? Když to neříká prakticky nikdo jiný, je dobře, že to vysloví aspoň papež, že ten obranný, nemilovaný, odmítaný, nenáviděný postoj drží.

U nás během 23 let od listopadu proběhl zrychlený vývoj. Po pádu železné opony jsme bleskově přešli do hedonismu, do víry v užívání, majetek a moc. Většinu z nás pekelně dráždí, že oni jsou jako my, míněni věřící, tedy i papežští katolíci. Většina by ráda, aby církev zůstala CHUDÁ, aby nebyla stejně chtivá jako ostatní. Aby v ní nepracovali pedofilové, kteří jsou i mezi námi. Aby nesmilnila. Aby byla prostě a jednoduše svatá. Ne-hedonistická. Ne-žravá. Ne-konzumní. Je to rozpor. Lidé církvi vyčítají konzervatismus, ale zároveň by chtěli, aby „nebyla jako my".

Papež Benedikt XVI. svou církev mimo jiné opakovaně vyzýval k chudobě a skromnosti. K péči o chudé a strádající. A církve (i ty nekatolické, nepapežské) to u nás i jinde dělají. Ostatně tvrdí, že vrácené majetky chtějí užívat právě na takové podniky jako katolická adopce na dálku, diakonická pomoc ženám zasaženým AIDS v Etiopii, sycení hladových bezdomovců, péče o staré lidi, o které se už jejich rodiny nechtějí starat.

Papež vyzývá k chudobě, ale Vatikán vypadá všelijak, jen ne chudě. Papež jedoucí v papamobilu stále dál evokuje politickou sílu, moc. Je to paradox katolictví - absolutní odkaz k chudobě a zároveň celosvětová kumulace moci se všemi jejími potížemi. Ratzinger je podle věřících zástupce Ježíše na Zemi. Když však čteme bibli, Ježíš s tou pompou neměl vůbec nic společného. Evangelisty je vykreslen jako naprosto bezmocný muž. Nebo spíš: jeho moc je jinde a jiná. Když se člověk dívá na papeže, na Benedikta XVI., ale i dřív na Jana Pavla II., na celou tu okázalost kolem, je strašně těžké tam najít ukřižovaného Boha. Zato tam snadno najdeme sebe samé, touhu po moci, vlivu, penězích, úctě.

Bude příští papež jiný? Na dvě stě procent nebude. Ale jeho cena pro nás bude stejná: Brzděte.



Názory Aktuálně.cz
Autor fotografie: Aktuálně.cz

Názory Aktuálně.cz

Sledujte nás na:

 

Právě se děje

Další zprávy