reklama
 
 

Paragraf pomluvy slouží spíš jako klacek na vyřizování účtů, poslanci ho měli zrušit

23. 3. 2016 16:30
Podejte trestní oznámení pro pomluvu – a nemůžete prohrát. Nový návod k použití: poslanci rozhodli, že se zločinu mohou dopouštět i firmy.

Poslanecká sněmovna ve středu schválila velký omyl: za trestný čin pomluvy (§ 184) budou moci být napříště stíhaní nejen občané, ale i právnické osoby, firmy. Správně by poslanci měli udělat opak, totiž pomluvu z trestního zákona úplně škrtnout. A ne tento přežitek vztáhnout i na korporace.

Nejčastěji se v této souvislosti zmiňují média, proto si představme konkrétní příklad: tisk ve vlastnictví Andreje Babiše anebo jiného populárního vydavatele, nebo třeba Česká televize, bude od rána do večera vystaven trestním oznámením pro pomluvu, protože někdo usoudí, že sdělil „nepravdivý údaj“, který je „způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu“. Takový „nepravdivý údaj“ se může týkat čehokoli, záležet bude jen a jen na tom, kdo trestní oznámení učiní.

Podávat trestní oznámení nic nestojí a policie a právníci budou mít o zábavu postaráno. Bude se prověřovat nepravdivost, ohrožení vážnosti a způsobení újmy atd. Média přitom už dnes mají zodpovědnost podle tiskového zákona, musí respektovat právo na ochranu osobnosti a žalovat je v občanskoprávním sporu není problém. Jenže „pomluva“, to je jiné kafe – hleďte, trestný čin! Ideální klacek na vyřizování účtů. Nejen s médii, ale s každou firmou.

Trestní oznámení pro pomluvu patří mezi oblíbené národní sporty. V situaci, kdy se někdo cítí skutečně dotčen, anebo chce jen zpochybnit tvrzení někoho jiného, je to mnohem lepší, efektnější protizbraň než žaloba podle občanského zákoníku se žádostí o omluvu a podobně. Když někdo zveřejní, že „podává trestní oznámení pro pomluvu“, rázem jakoby přejímá iniciativu, dupne si, kdežto druhá strana je v tísni. Musí „čelit“ trestnímu oznámení. Výhodné také je přehrát celou záležitost na policii, na stát, a nepřít se sám. Ať vyšetřování ukáže, „jak to doopravdy bylo“, myje si ruce oznamovatel.

Tím, že se pomluvy mohou dopustit nejen fyzické, ale i právnické osoby, bude takový postup ještě v mnohem větší oblibě než nyní. Inflace trestních oznámení pro pomluvu poroste.

Pomluva nemá v trestním zákoně co dělat. Už před patnácti lety ji jako riziko pro svobodu slova navrhla škrtnout Hana Marvanová, dokonce to chvíli vypadalo, že se tak stane, ale místo toho se pomluvou šermuje čím dál tím víc. Ne že by neexistovala, že by nikdo nikoho nepomlouval a že by se pomluvený neměl domoci práv. Ale naprosto stačí, když si to dotyční vyříkají v občanskoprávním sporu, klidně nějakým důstojným narovnáním, dřív než dojde na první, druhé, třetí soudní stání. Řešit to přes trestní zákoník a zatěžovat policejní a justiční aparát není nutné.

Absurdní je, že se sláva Pomluvy vrací v době rozmlžené reality, kdy je internet pomluv s malým „p“ plný k prasknutí. Ty jsou ale minimálně o patro níž než opravdu vážné trestné činy, o které v kyberprostoru běžně zakopáváte: § 352 Násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci, § 353 Nebezpečné vyhrožování, § 355 Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob, § 356 Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod.

Ani na jejich monitorování, neřkuli vyšetřování a stíhání nejsou kapacity. Ale my jsme se rozhodli, že se budeme v éře hoaxů častovat spácháním zločinu Pomluvy… Pomluva je zlá věc, ale kriminalizovat ji nemá smysl.

autor: Jan Lipold | 23. 3. 2016 16:30

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama