Poslanec Roman Pekárek v pondělí slavně nastoupil do vězení. Jeho mateřská ODS mezitím Parlamentem pasíruje zákon, podle kterého by uvěznění poslanci přišli o plat i náhrady.
To vypadá sice uspěchaně, ale celkem logicky. A připravený je také, opět v dílně ODS, i zákon, který poslance připraví nejen o příjmy, ale také o poslanecký mandát. Dokonce i tohle se může zdát správné. Jenže není.
Když jde poslanec do vězení, nemá být navrch trestán ještě hladomornou. Natož zkrácením politických práv.
Takový názor si žádá vysvětlení: poslanecké příjmy jsou víc než slušné a výhody až nemravné, tak proč by z nich měl něco mít i ten, kdo sedí v kriminále? A nemůže schůzovat ani hlasovat?
Pro názornost si nejprve zkusme představit, že do vězení odkráčel nikoli poslanec Pekárek, ale dejme tomu budoucí poslanec Roman Smetana. Poslanec, dokonce ani odsouzený poslanec, totiž nemusí být jen notoricky záporným hrdinou.
Zákonu o odebrání platu se sice říká „Lex Pekárek", ale týká se hlavně všech budoucích Pekárků, ať přijdou z jakékoli strany.
Skutečným smyslem zákona přitom není ani tak ušetřit státní peníze jako nedopustit, aby poslanecký hlas tlel ve vězení a tím oslabil klub té strany, za kterou byl dotyčný odsouzenec zvolen. Poslanec ve vězení rovná se chybějící hlas rovná se problém (pro stranu). Proto je třeba poslance „vyhladovět" a tím přimět, aby se mandátu vzdal, anebo mu ho rovnou zákonem odebrat.
Samozřejmě, když „poslanec ve vězení" pobírá plat a náhrady, nevypadá to dobře. Jenže to není jen problém poslancův, ale z velké části také problém těch náhrad, toho, jak jsou vymyšlené, vyplácené a pobírané poslanci na svobodě.
Takže. Správně by bylo odebrat Pekárkům náhrady na stravné, reprezentaci, cestovné a ubytování. Ty jim jsou ve vězení k ničemu. Proplácet telefony a internet také není nutné. U výdajů na experty, asistenty a pronájem poslanecké kanceláře už to zdaleka tak jasné není. Copak poslanec, když by byl polovinu volebního období ve vězení, nepotřebuje žádný kancelářský servis? Copak nemůže z vězení připomínkovat a navrhovat zákony, diskutovat (například prostřednictvím svých kolegů), psát, sledovat a dělat politiku? Pochopitelně ano, když bude chtít. I když ne na plný poslanecký úvazek.
Odsouzený poslanec se přitom může do politiky vrátit zničehonic ze dne na den - předčasné propuštění nebo milost nejsou, tak jako u kohokoli jiného, vyloučeny.
Připravit ho o všechny zdroje a prebendy, kterých požívají jeho dosud neobvinění, neobžalovaní, ne-pravomocně odsouzení a nevěznění kolegové a kolegyně, je šikana. Poslanec ve vězení by nějaké peníze od státu pobírat měl - řekněme čtvrtinu toho, co ostatní.
Jenomže to by znamenalo otevřít znovu Pandořinu skříňku poslaneckých náhrad a do toho se nikomu nechce. Takže šup do hladomorny.
V každém případě bude velmi sporné, pokud Parlament odebrání platu a náhrad schválí opravdu jako Lex Pekárek, tedy změní podmínky uprostřed volebního období. To vypadá jako sousto pro Ústavní soud.
Vyšší stupeň, odebrání poslaneckého mandátu, už je vyloženě nepřijatelný. Do Parlamentu přece může kandidovat (a být zvolen) i ten, kdo je odsouzený, ať už pravomocně, nebo ještě zůstává na svobodě. Ani v jednom případě rozhodně není zbaven způsobilosti k právním úkonům, což je vlastně jediná zákonná překážka volitelnosti.
A hlavně: to je přece na voličích, jestli do Parlamentu pošlou někoho, kdo má oplétačky se zákonem. A když to udělají, protože jim dotyčný přesto všechno přijde jako sympaťák, musí to Parlament strpět. A ne voličům kolegu-odsouzence „odebrat" v momentě, kdy nastoupí výkon trestu.
Pro názornost, aby bylo porušení ústavních práv očividnější, by se pak odsouzeným občanům mohlo rovnou zakázat kandidovat. Roman Smetana by měl smůlu.
