Před týdnem vznikla dosud největší (alespoň na papíře) zóna volného obchodu. Stalo se tak při podpisu takzvaného Regionálního (všestranného) ekonomického partnerství, zkráceně RCEP. Dohoda zahrnuje deset zemí ASEAN v jihovýchodní Asii, plus Čínu, Japonsko, Jižní Koreu, Austrálii a Nový Zéland. Dohromady pokrývá asi čtvrtinu světové populace a třetinu světové produkce. Je to také první vícestranná dohoda o volném obchodě v oblasti, která nezahrnuje Spojené státy.
RCEP byla od začátku pojímaná jako alternativa k takzvanému Transpacifickému partnerství (TPP), což měla být jakási zóna volného obchodu "plus", jež by garantovala i jisté civilizační standardy. Například ochranu životního prostředí a duševního vlastnictví, důstojné pracovní podmínky a podobně. Tato dohoda naopak nezahrnovala Čínu, byla dokonce implicitně namířena proti jejímu ekonomickému vlivu v oblasti a jejím obchodním praktikám, jako jsou nucené transfery technologií nebo využívání vězeňské práce při výrobě na export.
Americký pakt bez USA
TPP měla být hlavní systémovou reakcí Obamovy administrativy na čínskou obchodní a mocenskou expanzi, zosobněnou v té době především projektem Pásu a stezky. Dohoda byla skutečně podepsána již v roce 2016, ale Donald Trump z ní vzápětí po nástupu do prezidentské funkce vystoupil.
Multilateralismus nebyl silnou stránkou Trumpovy administrativy; dlužno však podotknout, že vystoupení z TPP deklarovala i jeho demokratická protikandidátka Hillary Clintonová (přestože ho předtím jako Obamova ministryně zahraničí podporovala).
Zbylých 11 smluvních států nakonec dohodu realizovalo bez USA, jako takzvaný CPATPP, nebo prostěji TPP-11. Část z těchto zemí je současně členy volnějšího paktu RCEP, zmiňovaného v úvodu textu. Záměr vstoupit do TPP-11 ohlásil dokonce i Peking, proti němuž byla tato dohoda původně namířena.
Ohýbání pravidel
Ústupem od multilateralismu se Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa samy dokonale vyšachovaly ze vznikajících obchodních bloků v Asii a Pacifiku. Čína se naopak stala nejen hnací silou zóny RCEP, ale aspiruje i na členství v exkluzivnějším TPP-11. Mohlo by se zdát, že se tak poněkud překvapivě postavila do čela volného obchodu v celé oblasti.
Je to však skutečně jen zdání. Problém s účastí Číny v těchto vznikajících regionálních blocích volného obchodu je stejný jako v případě Světové obchodní organizace (WTO). Tam vstoupila již v roce 2001 - ale dodnes si vykládá její pravidla po svém. Po dvaceti letech členství se Číně neustálým ohýbáním pravidel podařilo WTO nahlodat do té míry, že mnozí dnes pochybují o samotné schopnosti této organizace překonat současnou existenciální krizi.
Neformální bojkot
RCEP na tom již v době svého vzniku není o moc lépe. Současně s triumfálním vyhlášením největší regionální zóny volného obchodu vede Peking nevyhlášenou obchodní válku proti jednomu ze svých největších obchodních partnerů v tomto paktu, Austrálii. Ta si nelibost vysloužila sérií legislativních opatření proti systematickému čínskému vměšování do svých vnitřních záležitostí. A také voláním po nezávislém vyšetření okolností, za jakých se rozšířila pandemie covidu-19.
Čína zareagovala neformálním bojkotem australského exportu, především potravin a surovin. Právě jejich vývoz představuje značný podíl v australském národním hospodářství. Jeho bojkot je technicky porušením nejen nového paktu RCEP, ale i pravidel Světové obchodní organizace. Peking ovšem žádný oficiální bojkot nepřiznává - nemůže přece za to, že jeho jednotliví dovozci přerušili kontakty s australskými dodavateli.
Současně však přimhouří oko, když někteří dovozci přiznají pokyny z vyšších míst - trest by neměl výchovnou hodnotu, kdyby probíhal v utajení. V přetrvávajícím leninském systému centralizované kontroly nad společností i ekonomikou mohou čínští komunisté jako "vedoucí" politická síla v zemi uvalit neformální, ale striktně prosazovaný bojkot na cizí země bez ohledu na své smluvní závazky.
Pakt a protipakt
Tvrdý postup Pekingu proti Austrálii již vyvolal mezinárodní odezvu, a dost možná nakonec přispěje na samém sklonku Trumpovy administrativy k jejímu opožděnému příklonu k multilateralismu. Podle zpráv amerického tisku se Bílý dům snaží organizovat koalici demokratických států, jež by kolektivně reagovala na ekonomické vydírání Pekingu vůči jejím jednotlivým členům. V nouzi se tak poohlíží po ad hoc řešení, jehož systémové podoby se předtím vzdal vystoupením z TPP.
Z obecnějšího hlediska vypovídá tato situace mnohé o dnešním stavu svobodného trhu. Současně s podpisem obří zóny volného obchodu vede její hlavní aktér pokoutní bojkot dovozu z jiné členské země - a další členské i nečlenské země uzavírají jakýsi protipakt na ochranu před předpokládaným porušováním pravidel právě uzavřené dohody. Složitá zápletka jak z mexické telenovely připomíná, že bez vzájemné důvěry, dobré vůle a hlavně bez oboustranného dodržování pravidel zůstanou i ty největší pakty o zónách volného obchodu jen cárem papíru.
Autor, sinolog a orientalista, je ředitelem projektu Sinopsis.
