reklama
 
 

Pelikán s Nikulinem chyboval. Zemanovi ale nešlo o práva Rusa, nýbrž o zájmy Moskvy

10. 4. 2019 12:35
Po vydání Rusa do USA rozhodl Nejvyšší správní soud, že se nemohl v azylovém řízení dožadovat ochrany před vydáním, azyl by byl u nás nedostal.

Bývalý ministr spravedlnosti Robert Pelikán (za ANO) porušil při vydání údajného ruského hackera Jevgenije Nikulina do USA jeho práva. Nevyčkal konečného vyřešení jeho žádosti o azyl, včetně soudního přezkoumávání. V úterý tak rozhodl český Ústavní soud (ÚS), který řešil Rusovu stížnost. Pelikánovo rozhodnutí zrušil, i když už byl Nikulin do Spojených států vydán a azyl v Česku nezískal.

Příběh Nikulina je znám, česká policie ho zadržela v říjnu 2016 v Praze na základě amerického zatykače, který ho viní z útoků na sociální sítě LinkedIn a Formspring a na webové úložiště Dropbox v letech 2012 až 2013. Američané po zatčení žádali o jeho vydání. Rusové taky - kvůli údajné internetové krádeži 3450 dolarů (asi 80 000 korun) spáchané v roce 2009.

Pelikán tedy vydal Nikulina nezákonně (mimochodem, současný ministr spravedlnosti Jan Kněžínek již před časem řekl, že v Nikulinově vydání nevidí problém). V době vydání ještě běžela kasační stížnost řešící, zda má Rus nárok na udělení humanitárního azyl v Česku.

Znamená to, že by byl Nikulin u nás mohl získat azyl? Ne. Po jeho vydání rozhodl Nejvyšší správní soud, že se Rus nemohl v azylovém řízení dožadovat ochrany před vydáním do USA, neboť by to bylo v rozporu s podstatou institutu mezinárodní ochrany. - Podle Ústavního soudu však platí, že běžící, neskončené azylové řízení tvořilo překážku pro ministrovo rozhodnutí o vydání do třetí, žádající, země.

Pelikán udělal chybu, ale věc byla právně nejasná. Ve svém nálezu ÚS sděluje, že kdyby "takovýto postup, respektive rozhodnutí ministra jako protiústavní nezrušil, mohl by přispět k tomu, že k takovému ústavně nesouladnému předčasnému postupu ministra dojde i v budoucnu, čemuž je u takto vysoce závažného a obtížně napravitelného typu zásahu nutno jednoznačně předejít".

Představme si, že by byl loni Pelikán vydal Nikulina do Ruska, co by asi následovalo. Částí politiků (ne Milošem Zemanem, komunisty atd.) i částí médií by byl ostře kritizován. Spustil by se řev. Nyní se však ukázalo, že ho vydal do USA nezákonně, aniž by vyčkal konce azylového řízení, ale žádné velké vzrušení to u těch, kteří ministra chválili, nevyvolalo. Mělo by. A je dobře, že ÚS vyjasnil pravidla. (Nutno však zopakovat, že věc byla do rozhodnutí ústavních soudců právně nejasná, umožňovala se vší pravděpodobností různé výklady.)

Pod brutálním tlakem Hradu

Nikulinovo vydání do USA Česku pomohlo, Američané je vysoce ocenili, zřejmě i proto byl premiér Andrej Babiš pozván do Bílého domu na setkání s Donaldem Trumpem. Vydáním Česko potvrdilo, že patří mezi západní země. To všecko sedí, zároveň však platí: Pelikán měl počkat. Představme si nikoli vydání Nikulina do Ruska, ale třeba vydání některé z čínských křesťanek, jež u nás žádají o azyl, předčasně, bez ukončení celého řízení, do Číny. Jak silně by to západně orientovaným občanům vadilo.

Mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček v úterý tweetoval: "Nyní mohu jen konstatovat, že byl potvrzen zásadový postoj pana prezidenta v citlivé kauze Nikulin." Má tentokrát pravdu?

Nemá. Zeman intenzivně tlačil na Pelikána, aby Nikulina vydal do Ruska, byl to prokremelský postoj, s právy Nikulina nijak nesouvisel. Během jednání o vydání Rusa i po něm vyšlo najevo toto: kancléř Vratislav Mynář se sešel s Nikulinovým advokátem Martinem Sadílkem. "Sešli jsme se z osobních důvodů s panem advokátem. O panu Nikulinovi jsme asi mluvili. Zeptal jsem se, jak se má a jak se ta kauza vyvíjí."

Lidé blízcí Zemanovi naléhali na Pelikána, ať Nikulina vydá Moskvě. Dvakrát se za to prezident u Pelikána přimlouval osobně. "Je pravda, že letos proběhly dvě schůzky, kdy mě prezident žádal, abych nevydal ruského občana do USA, ale do Ruska," přiznal Pelikán. Ve stejné věci ho navštívil i Mynář, předal mu dopis od matky Nikulina. (Typický způsob, jak Rusové kleknou na své občany, které chtějí dostat zpět, použijí matku.) Nikulin však žádal o český azyl, do Ruska se rozhodně vrátit nechtěl. Tušil, co ho tam asi čeká.

Zemanův postoj byl zásadně proruský. Což ovšem nic nemění na faktu, že Nikulin měl být vydán až po dokončení neúspěšné žádosti o ochranu. Sluší se ještě dodat, že ÚS loni posoudil i žádost amerických soudů o vydání a nenašel nic, co by jejich nezávislost zpochybňovalo. Žádost o vydání podle něj byla dobře podložená a ani hrozba vysokého trestu nebyla podle soudců sama o sobě důvodem pro nesplnění mezinárodních závazků, tedy pro nevydání Nikulina.

Na závěr ještě jednou: Pelikán měl počkat, i když na něj byl vyvíjen brutální tlak z Hradu a měl i jiné starosti. Tajné služby se obávaly o Nikulinův život, pracovaly s podezřením, že by hackera mohly zabít či nechat zabít ruské tajné služby, aby Američanům nic nevyzradil. Rusko i Zeman ministrovu chybu nepochybně s gustem zneužijí.

autor: Martin Fendrych | 10. 4. 2019 12:35

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama