Petr Holub | Komentáře
3. 2. 2006 0:01

Petr Holub: Konec bolševicky umělé elity

Ledy praskají, sněhy tají, mráz už tolik neštípá do tváře. Řeč je o české vzdělanosti.

Pokud jde jen o vzdělání, nastává největší změna od dob Marie Terezie. Pokud jde o celou společnost, začíná se měnit z postkomunistické na normální otevřenou a demokratickou.

Může za to zdánlivě nevinný krok, na kterém se domluvili ministryně školství Petra Buzková s vicepremiérem Jiřím Havlem. Chtějí rozšířit nabídku gymnázií tak, aby na nich mohl studovat každý.

Znamená to konec umělé elity, kterou kdysi dávno stvořili bolševici a která se dosud nekompromisně drží u moci.

Celá historie začala už v padesátých letech, kdy se komunisté chopili moci a kdy se do rozhodujících funkcí ve státní správě, veřejných službách i na školách dostali lidé dělnického původu. Mluvili o rovnosti, ve skutečnosti ale chtěli jen sebe a své rodiny dostat nahoru. Pak to šlo jako v každé diktatuře. Na lepší vzdělání a lepší místa měli nárok jen příbuzní významných členů vládní strany a represivního aparátu. Dobovou rétorikou řečeno, na školu směl jen ten, kdo měl dělnický původ.

Nerovnosti ve společnosti se zvětšovaly a počátkem temných osmdesátých let stanovil ÚV KSČ (Ústřední výbor Komunistické strany Československa) vzdělávací kvóty, které měly zajistit, aby vzdělání i nadále dostávaly jen děti privilegovaných rodin. Konkrétně na gymnázia smělo pouze 15 procent populačního ročníku. Tito studenti se pak pochopitelně dostávali na vysoké školy.

Pro přesnost: dnes se na gymnázia dostane 18 procent studentů.

Bolševický systém, který uměle vyráběl elitu, se totiž reprodukoval i po listopadu 1989. Na školy se dostávaly děti normalizační elity, vnuci vítězných dělníků z padesátých let. Selekci zajišťovala tradice. Rozhodující výhodou se stalo rodinné prostředí, které studenty nutilo důkladně se připravit na přijímací zkoušky. Svou roli hrála i korupce.#reklama

Nerovnost v přístupu ke vzdělání vysvětlovali lidé z vyšších vrstev tradičními argumenty: studovat mohou jen ti nejlepší a někdo také musí (na nás) pracovat.

Umělá elita zemi neprospívá. Nestará se o mnoho víc, než jak udržet nezasloužené místo na výsluní. V nejlepším se dokáže uplatnit na místech asistentů cizích manažerů.

Vicepremiér Havel přinesl změnu tím, že ve vzdělávací debatě začal používat rozum. Česká ekonomika potřebuje víc vysokoškoláků, úspěšným studentem univerzity ale může být jen ten, kdo umí matematiku na úrovni gymnázia. Bránit přístupu na gymnázium znamená poškozovat českou ekonomiku.

Přechod od komunismu je složitý. Platí věta sociologa Ralfa Dahrendorfa: "Politiku jde změnit během měsíců, ekonomický systém za pár let, společnost se mění desetiletí." Otevřít přístup ke vzdělání může být pro společnost stejným bodem obratu, jako pro politiku první demokratické volby a pro ekonomiku Klausovy reformy.

Podle očekávání má návrh odpůrce. Nelíbí se konzervativním namyšlencům, regionálním elitám, učitelům, ani podnikatelům, kteří žádají lacinou pracovní sílu z učilišť. Na tom není nic divného. Česko je země josefínských reforem, namísto odvážných vzdělanců a dravé buržoazie musela změny vždy prosazovat osvícená byrokracie.

Autor pracuje jako politický zpravodaj v redakcích HN a Českého rozhlasu 6

 

Právě se děje

Další zprávy